Pakul, Lidojem, Moby Dick. I tak se říkávalo někdejšímu Paláci kultury, dnes Kongresovému centru. V útrobách mohutné budovy stojící na hraně pankrácké pláně se skrývá 70 sálů a salonků, přičemž do toho největšího se vejde skoro 2800 diváků. Je tu také 46 výtahů. Nebo plynová kotelna připomínající malou elektrárnu, která je schopna dosáhnout maximálního výkonu 24 megawattů, což je srovnatelné s náročností čtyřsetmetrového mrakodrapu Empire State Building na Manhattanu.
Dlažby je na podlahách neofunkcionalistického paláce položeno takové množství (2,5 ha), že by to stačilo na vydláždění dvou třetin Václavského náměstí v Praze. A trubky rozvedené z gigantické strojovny vzduchotechniky by zase bylo možné odsud hravě dotáhnout až do Německa, mají celkem 100 kilometrů. Kongresové centrum Praha je zkrátka gigantické.
Budovu s obrovskými pásy tmavých oken, která nabízejí impozantní výhled na hlavní město, po pěti letech stavby slavnostně otevřel komunistický prezident Gustáv Husák. Stalo se tak 2. dubna 1981. V polovině dubna se do nekonečných front nahrnulo přes sto tisíc zvědavců, aby si po mnohahodinovém čekání mohli novinku pražského panoramatu prohlédnout i zevnitř.
Přijeli američtí prezidenti i vůdce SSSR
Palác kultury přivítal jako první akci - jen pár dní po slavnostním přestřihnutí pásky - XVI. sjezd vládnoucí komunistické strany (KSČ), která tehdy slavila 60. výročí založení. Právě pro ni byla budova primárně určena. Pro její megalomanské sjezdy. Nakonec hostila jen dva. V prosinci roku 1989 se tu jednalo o složení první polistopadové vlády Československa, v září 2000 tady zasedal Mezinárodní měnový fond a Světová banka, o dva roky později jednalo NATO. Nechyběla velká jména světové politiky.
Obrovský sál, v němž mohou delegáti zasedat, je technicky unikátní. Má pohyblivé stropy, stěny či jeviště, zkrátka se umí podřídit kvalitní akustice. Ostatně co se týče právě akustiky, řadí se zdejší sál mezi třináct nejlepších koncertních síní světa.
Kritici gigantickému paláci z dílny Vojenského projektového ústavu vytýkají zpupnost, kterou narušuje panorama města, či jeho enormní energetickou náročnost. A také blízké spojení s komunistickým režimem. Pozoruhodné však je, že z architektonického hlediska je podle expertů budova kopií obdobné stavby, která vyrostla v polovině 60. let v tehdejším západoněmeckém Hamburku. To ostatně připustil také jeden z autorů paláce Jaroslav Trávníček, který před lety řekl, že se s kolegy vědomě drželi osvědčených postupů. "Bůhvíjaký výplod architektury to není, ale ať mi nikdo neříká, že je to špatná koncepce," bránil Trávníček své dílo.
Většinovým vlastníkem Kongresového centra je od roku 2014 stát prostřednictvím ministerstva financí, menšinovým hlavní město Praha s podílem 45,65 procenta. Budova pravidelně hostí nejrůznější kongresy, v jejích sálech se pořádají i kulturní představení. Z důvodu pandemie a vládních opatření ale muselo centrum od loňského března řadu akcí zrušit. Přesto se plánuje pro potřeby kongresů stavba další budovy, která má stát na nynějším parkovišti za palácem.
