Praha - Ženy by měly mít právo se rozhodnout, jestli jejich příjmení bude končit na -ová, nebo ne, myslí si lingvistka z Jihočeské univerzity Jana Valdrová. Podle ní je absurdní, když matriční zákon nutí ženy, které příponu nechtějí, aby se prohlašovaly za cizinky nebo tvrdily, že se chystají žít v zahraničí.
Odbornice na češtinu, která se věnuje reprezentaci mužského a ženského rodu v jazyce, to uvedla na debatě Můj stát mě přechýlil. Ta se konala v pátek jako jedna z akcí Noci vědců a vědkyň. Uspořádalo ji Národní kontaktní centrum - Gender a věda Sociologického ústavu AV ČR.
"Někdo nás nutí takzvaně švejkovat před zákonem, abychom dosáhly toho, čeho se dá dosáhnout i bez podmínek," dodala Valdrová v rozhovoru s Aktuálně.cz.
Jak ale upozornil jediný mužský host debaty Robert Záruba, ženské příjmení bez přípony může při skloňování dělat zmatek v mluveném i psaném projevu. "Čeština se bez skloňování těžko obejde. Nenuťte mě nepřechylovat," řekl sportovní komentátor České televize, která až na pár výjimek důsledně přechyluje.
Přijde mi, že toto téma pořád vzbuzuje velké emoce, byť žen, které používají nepřechýlené příjmení, přibývá. I tato debata byla velmi vyhrocená. Jak mezi hosty, tak v publiku. Proč si myslíte, že je toto téma pro českou společnost pořád tak palčivé?
Protože to vypadá, jako že zasahujeme do zvyklostí, které tu byly odjakživa. Když měníte něco, co tu bylo odjakživa, tak s tím někdy máte problémy. Když se ženy poprvé začaly bouřit, protože nechtěly, aby je na Velikonoce někdo zpráskal, tak jim řekli: Ty jsi feministka? O co jde? Vždyť je to hra. Ale dnes nikoho nepřekvapí, že některá žena Velikonoce vůbec neslaví a jiná je slaví, jako je slavila vždycky. Tradice nejsou vždycky ku prospěchu těm, kterých se týkají. A proto je můžeme přehodnocovat.
Dojde podle vás k tomu, že v otázce přechylování bude konzervativismus postupně slábnout?
Musí slábnout, protože jsme se po revoluci otevřeli světu a přibývá tu cizinek. Přibývá Češek, které vyjíždějí do zahraničí a chtějí zůstat Češkami, ale přesto chtějí jméno bez -ová a nepřejí si, aby jim někdo diktoval, jak se mají jmenovat.
V čem je podle vás problém matričního zákona?
V tom, že tam existují čtyři podmínky a že je vůbec někdo klade. Abyste mohla mít nepřechýlené jméno, tak musíte být cizinka nebo si brát cizince, žít v cizině anebo být jiné národnosti. Problém je i v tom, že se ty podmínky často obcházejí. Někdo nás nutí takzvaně švejkovat před zákonem – a matrikářky to často dobře vědí – abychom dosáhly toho, čeho se dá dosáhnout i bez podmínek. A nic tomu nebrání.
Máte na mysli to, že aby žena mohla mít nepřechýlené jméno, musí zalhat a zařadit se do jedné z těch čtyř kolonek, i když ve skutečnosti ani do jedné nepatří.
Ano. A ještě horší to mají transgender. Sice jich není tolik, ale je jedno, kolik jich je, v okamžiku, kdy znáte někoho, koho se to týká. Transgender musí v přechodném období, kdy probíhá hormonální terapie, volit neutrální jméno a příjmení. To s sebou nese změnu všech dokumentů, které dosud byly na původní jméno. Po ukončení léčby a po operaci si musí jméno změnit znovu a podle zákona, pokud se jedná o ženu, tak musí nést přechýlené jméno. Což je absurdní a skandální.
Podle vás by tedy ženy měly mít možnost volby.
Ano, není nic, co by tomu bránilo. Nezhroutí se systém češtiny, nedojde k nedorozuměním. A jestli ano, tak jen v takové míře, že není důvod kvůli tomu ten zákon neměnit.
Co říkáte na argument Roberta Záruby, že to bude dělat zmatek ve skloňování a projev bude méně srozumitelný?
Existují jména jako Petrů, Janů, Šerých, která se odjakživa používají bez -ová, a taky nevznikají nedorozumění.
Dřív se přechylovalo méně
Zmiňovala se tu jména jako Emmons, Nash nebo Lauder, což jsou prostě cizí jména, a možná proto to lidem přijde méně zvláštní nebo nepřirozené, než když se žena chce jmenovat třeba Eva Dvořák nebo Zuzana Novák. Jaký máte názor na tato typická česká příjmení v nepřechýlené formě?
Ano, je to nezvyklé. Ale vzpomeňme si na dobu před válkou, kdy se ženy jmenovaly třeba Marie Konecny nebo Eva Prochaska. Nikomu to nevadilo, nikdo to neřešil.
Ale i tehdy to patrně odkazovalo k německému původu. Kdežto dnes se i Češka, která žádný cizí původ nemá, může chtít jmenovat Eva Dvořák.
Jistě to některé ženy chtějí proto, že jim to připadá zvláštní a zajímavé. Jiné ženy proto mají jiné důvody. Ale když to chtějí, tak je vyslechněme. A když to jde, tak se to dá zařídit.
Máte dceru?
Ne, ale mám vnučku.
Kdyby si vaše vnučka brala Dvořáka a chtěla se jmenovat třeba Petra Dvořák, tak by vám to nevadilo?
Je to její volba.
Ale zase se vracíme k tomu, že v běžné mluvě by to mohlo dělat problémy při skloňování.
Než si na to zvykneme, tak uplyne nějaká doba. Ale i ženy, které se před válkou jmenovaly Marie Konecny, často mluvily česky a německy. V žádném z těch jazyků to nedělalo problémy. Už fakt, že ta jména najdete v matrikách, svědčí o tom, že to prostě bylo možné a běžné. Před válkou se přechylovalo mnohem méně, než jak jsme zvyklí dneska. Po válce se někteří lidé, kteří měli německá jména, nechali přechýlit. Buď z radosti, že jsou Němci pryč, nebo ze strachu před negativními důsledky. Ta poválečná hysterie kolem vyhnání sudetských Němců byla až taková, že Češi byli schopní zlynčovat rodinu, která se jmenovala Němcovi.
Problém není v jednotlivci, ale v systému
Během debaty jste říkala, že přechylování ženských příjmení je důkaz patriarchátu v jazyce. Můžete to vysvětlit?
Když se začaly objevovat zápisy o ženách, tak u koželuha byla jeho žena koželuhova. Ženy se připisovaly mužům. Kdybychom měli matriarchát a byla zde žena s nosem jako liška, tak se by jí říkalo Liška a její muž by byl Liščin. Takhle máme Lišku a Liškovou.
Nevím, jestli to byl záměr, nebo to tak prostě vyšlo, ale přechylování v debatě obhajoval jediný pozvaný muž proti třem ženám. Vnímáte otázku nepřechylování jako boj za genderovou rovnost, nebo jde v případě odpůrců nepřechýlených příjmení pouze o jazykový konzervativismus?
Obojí. Ta debata je především o míře zásahu do osobní identity. Jméno a příjmení jsou základní lidská práva člověka. Nikdo mě nemůže označit číslem a nikdo by mě neměl označit tak, jak já nechci. Kdyby mě někdo oslovil paní Valdr, tak ho opravím, že jsem Valdrová. A naopak. Kdybych se jmenovala bez -ová, tak toho člověka také opravím. Ukazuje se, že ten problém není v jednotlivcích a jednotlivkyních, ale že je v systému. Něco mi systémově brání, abych si mohla zvolit takovou formu příjmení, jakou chci.
Vnímala jste to dnes tak, že Robert Záruba bojoval za přechylování proto, že je muž? Že kdyby Česká televize do debaty vyslala ženu, bylo by to jinak?
To nezáleží na rodu. Mám postřehy, že některé ženy jsou papežštější než papež a trvají na tom, že jsou vědci a ne vědkyně.
Ale řada žen naopak v rámci boje za jazykovou rovnoprávnost trvá na ženských tvarech jako hostka, lídryně, vojačka nebo právě vědkyně. A pak často ty stejné ženy chtějí mít právo na mužské příjmení. Není to paradox?
Není. U jména jde o osobní identitu. Něco jiného je nadužívání takzvaného generického maskulina, kdy mužský rod údajně „zahrnuje“ i ženy. Vedoucí smíšeného pracovního týmu může například na pracovní poradě pochválit „naše experty na informační technologie“. Avšak má-li cit pro genderovou vyváženost vyjadřování nebo chce-li se vyjadřovat zdvořile, pochválí „naše expertky a experty“, „vás všechny, kterým vděčím za úspěch projektu“ a podobně.
Časem se zjistí, že generické maskulinum stojí za to obměňovat právě v takových případech a jinými – jako třeba nápisy typu „Přechod pro chodce“ – se nezabývat.
