Spekuluje se, že herec Karel Heřmánek byl vážně nemocný a měl velké bolesti. Nehodnoťme konkrétně jeho situaci, ale měla by obecně být lidem dopřána možnost klidného odchodu v situaci, kdy se trápí a kvůli nevyléčitelnému onemocnění trpí bolestmi?
Pokud medicína už nemůže pomoci a člověk zažívá neúnosné fyzické, psychické nebo existenciální utrpení, včetně ztráty autonomie a důstojnosti, je eticky odůvodnitelné umožnit mu, aby rozhodl o svém konci. Pokud pacient plně rozumí své situaci a důsledkům svého rozhodnutí, je vhodné respektovat jeho přání a usnadnit mu odchod.
Jedním z nejčastějších důvodů utrpení na konci života je ztráta lidské důstojnosti a žití v nedůstojných podmínkách, protože jsou lidé závislí na druhých.
Pacienti v takovém stavu mohou trpět i psychickým onemocněním, například depresemi. Aby byly splněny etické podmínky pro eutanazii, musí tedy člověk trpět jak fyzicky, tak psychicky?
Ne, tak jsem to nemyslel. Jen jsem chtěl zdůraznit, že slovo utrpení, které se používá při popisu podmínek k eutanazii, nezahrnuje jenom fyzické utrpení. Může zahrnovat i psychické či existenciální utrpení. Jde tedy o širší pojem, než jenom že ho něco bolí. Podmínka k eutanazii je, že pacient musí trpět a utrpení není tišitelné způsobem, který by pacient považoval za správný v souladu s jeho hodnotami či životními postoji.
Například v Nizozemsku je možná eutanazie na základě psychiatrických důvodů, kterými se myslí například to, že pacient trpí dlouhodobou depresí, která nereaguje na léčbu a dělá pacientovi ze života peklo. Deprese ale neovlivňuje pacientovu autonomii. Neznamená to, že ztrácí svobodu se rozhodovat a že nechápe svojí situaci. Paradoxně i za nepřítomnosti fyzického utrpení je eutanázie přípustná právě v případě vážných stavů, které jsou dlouhodobě neřešitelné.
Odpůrci eutanazie často zmiňují, že ale skoro veškerou bolest lze dnes tlumit léky.
Některé formy fyzické bolesti léky zmírnit nelze a hluboká sedace, která pacienta uvede do bezvědomí, není vždy řešením. Mnozí pacienti nechtějí strávit poslední chvíle života v bezvědomí. Navíc utrpení nelze redukovat na bolest, kterou lze léčit. Častý je pocit ztráty důstojnosti a ten prášky nevyřeší. Lidé chtějí rozhodovat o svém konci podle svých hodnot, ne podle představ lékaře nebo katolického kněze.
Přestože je v Česku eutanazie nepřípustná, jak by podle vás měl vypadat proces rozhodování o tom, zda ji podstoupit, a jaké podmínky by musel pacient splnit?
Klíčové je, že pacient trpí neléčitelnou nemocí, která mu bere smysl života, a chápe svou situaci jako hluboké utrpení. Je v situaci, kdy není možné zlepšit jeho stav tak, aby najednou pro něj život zase měl smysl. Pacient ale musí být schopen o sobě rozhodovat, rozumět své situaci a žádat o eutanazii opakovaně.
Lékař by měl posoudit, zda neexistují alternativy, a vést s pacientem dialog. Měl by mu vysvětlit možné varianty a ujistit se, že pacient dobře ví, proč je odmítá. Smrt musí být ve prospěch pacienta, což eutanazii odlišuje od nacistického vraždění, které bylo nesprávně označováno jako eutanazie, přitom šlo o systematické vybíjení, nikoli o respektování pacientovy vůle.
K nejsilnějším protiargumentům odpůrců zavedení eutanazie v Česku patří možnost jejího zneužití. Nezamezují zneužití eutanazie přísné podmínky, které mají nastavené i v zahraničí?
K eutanazii se u nás vyjadřuje hlavně Marek Orko Vácha, jako od katolického kněze od něj nelze očekávat podporu eutanazie. Přitom existuje mnoho odborníků, kteří se tímto tématem zabývají, ale nikdo je neosloví. Argument "kluzkého svahu" neboli "teď budeme legalizovat eutanazii a podívejte se, co se začne dít" je rétoricky efektivní. Nicméně statistiky z Nizozemska ukazují, že počet sporných případů zůstává nízký, i když žádostí o eutanazii přibývá. Na základě asistované smrti tam zemře přes čtyři procenta lidí, ale nejčastější pacient je člověk kolem 70 let, který trpí onkologickým onemocněním.
V Nizozemsku provádí eutanazii i u lidí s demencí, což se také představuje jako odstrašující příklad s tím, že člověk s demencí už není kompetentní se rozhodovat. Nicméně když se podíváme do statistik, zjistíme, že v drtivé většině případů eutanazie proběhla v době, kdy pacient ještě kompetentní byl. Rovněž mediální zkreslené titulky, jako že "zdravá žena s depresí požádala o eutanazii", neodpovídají realitě, protože deprese může být nesnesitelná a psychické utrpení často horší než fyzické. A mnohdy nelze tlumit léky.
V Česku není eutanazie ani asistovaná sebevražda legální. Jaké možnosti má tedy pacient, který trpí?
Když má štěstí a je v nemocnici, kde je dobrý paliativní tým, tak by měly být jeho potřeby ošetřeny co nejlépe. Měl by tam být kvalitní paliatr, který zvládne bolesti a jiné stavy, jako je nevolnost. Měl by tam být psycholog, který mu pomůže s psychickými problémy. Měl by tam být k dispozici duchovní. Jsou lidé, kterým to vyhovuje a díky tomu zemřou dobře.
Jenže dříve aktivní lidé, kteří najednou musí jen ležet a čekat, až někdo něco udělá za ně, tyto stavy snáší zle. Těm je těžké pomoct. Pokud člověk trpí opravdu vážně, je možnost paliativní sedace, kdy se pacient přispí.
Pro nejtěžší případy, které jsou často už blízko konce života, je možná takzvaná kontinuální paliativní sedace. Pacient se uspí, vůbec nic nevnímá a v hlubokém stavu bezvědomí časem zemře. Praxe se v některých nemocnicích liší, ale někde takovým pacientům ukončí vyživování žaludeční sondou a je to eticky přípustné. Někde i nadále podávají tekutiny, aby se vyhnuli možnosti, že příčinou smrti bude dehydratace.
Jak se ale pak takový způsob ukončení života liší od eutanazie, která je nepřípustná?
To je právě jeden ze silných argumentů pro eutanazii. Pokud lékař například vypne ventilátor, tak přímou příčinou smrti pacienta je právě toto rozhodnutí. A pokud vypnutí ventilátoru je zavedená praxe, která nevyvolává žádné kontroverze a je legální, tak bychom podle některých zahraničních autorů stejnou logikou měli dovolit i aktivní eutanazii.
Je v Česku paliativní péče dostupná všem?
Paliativní péče se u nás začíná výrazně zlepšovat, hlavně tedy ve velkých fakultních nemocnicích. Nicméně to neznamená, že pacient to takhle chce. Může mít jiné představy o tom, jak by měl jeho život skončit. Druhá věc je, že tak jednoduše neřeší psychické utrpení a pocit ztráty důstojnosti.
Mimochodem Nizozemsko po legalizaci eutanazie výrazně zvýšilo i podporu paliativní péče. I český návrh zákona je spojený se zpřístupněním paliativní péče pro všechny. Eutanazie a paliativní péče nejdou proti sobě.
Zavedení eutanazie v Česku podpořil v pondělí v živém vysílání i prezident Petr Pavel. Může to znamenat nějaký impuls téma na politické úrovní zase řešit?
Je dobré, že to zaznělo. Když se podíváme na výzkumy veřejného mínění, zjistíme, že v Česku je sice pomalý, ale kontinuální trend zvyšování podpory pro eutanazii. Souhlasí s ní zhruba tři čtvrtiny lidí. I ve světě se zvedá počet zemí legalizujících eutanazii, je to trend. Pro české politiky to ale není téma, nezajímá je to.
