Novinář, publicista a spisovatel Jiří Lederer byl jedním z prvních signatářů Charty 77, jež požadovala dodržování lidských práv v Československu. Manifest podepsala i jeho manželka polského původu Elzbieta. Lederer se před normalizací podílel na obrodném procesu známém jako pražské jaro, psal články do Literárních listů a Reportéra.
Po začátku sovětské okupace se na něj komunistická státní moc zaměřila, po vykonstruovaných procesech skončil třikrát ve vězení. Strávil v nich celkem pět let. Po rozkazu ministra vnitra Jaromíra Obziny se ocitl na seznamu akce Asanace, v jejímž rámci měla Státní bezpečnost za úkol vytipované odpůrce režimu šikanou donutit k emigraci.
Lederer byl k odchodu nalomený už poté, co v roce 1980 seděl naposledy ve vězení. Režim však chtěl mít jistotu, že disident zemi skutečně opustí. To byl úkol pro vlivného estébáka Josefa Nevečeřala, který v té době řídil čtvrtý odbor Správy kontrarozvědky pro boj s vnitřním nepřítelem. Nevečeřal ho se svými lidmi splnil.
Zcela evidentní šikanózní postupy
"Od 18. ledna 1979 do 30. června 1980 se podílel na vyvíjení systematického nátlaku v podobě 'profylakticko-rozkladných opatření' vůči Jiřímu Ledererovi. Pod vlivem opatření se poškozený vystěhoval s manželkou a dcerou do Spolkové republiky Německo," popsal soudce Karel Steiner v základní rovině, čím se Nevečeřal provinil.
Pod slovy tehdejší estébacké hantýrky citované soudcem se skrývá prostá šikana. Nevečeřal se činil ve chvíli, když byl Lederer ještě za mřížemi. Zařídil mu zostřený výkon trestu. Už na svobodě pak Nevečeřalovi podřízení "přepadli" Lederera s manželkou na chatě u přátel v Krkonoších s cílem ho vystrašit, že sledují každý jeho krok.
Vzhledem k opakovaným pobytům ve vězení a nemožnosti získat práci byl Lederer prakticky bez peněz, naopak měl dluhy. Nevečeřalovi lidé v jednu chvíli díky svým zdrojům zjistili, že disident by chtěl pracovat v Praze jako hrobník. Obratem mu to u Správy pražských hřbitovů znemožnili.
"Jsou zcela evidentní šikanózní postupy vůči poškozenému a jeho rodině. Obžalovaný čin spáchal na jiném pro jeho politické přesvědčení a zneužívaje jeho tísně," uvedl soudce Steiner. Nevečeřala potrestal za zneužití pravomoci úřední osoby. Vyměřil mu dva a půl roku vězení s podmíněným odkladem na tři roky. Žalobce i Nevečeřal zváží odvolání.
"Ve smyslu obžaloby nejsem vinen"
Nevečeřal a jeho podřízení se při operaci věnovali i detailům. Disident ani jeho žena neměli řidičský průkaz, úřady jim je ze smyšlených důvodů sebraly. Když je estébaci překvapili v Krkonoších, po čemž dostal Lederer záchvat úzkosti a bál se dalšího zatčení, hlídali, zda z místa neodjedou autem. V takovém případě měli rozkaz jim vůz sebrat a dát jim maximální pokutu.
Při výsleších Lederera StB také pracovala se strachem, jejž měl disident o ženu. V té době jí končilo povolení k pobytu, jeho prodloužení úřady schválně zdržovaly. Lederer se obával, že manželka bude muset Československo opustit. Podobu akce proti němu Nevečeřal připomínkoval a doporučil ke schválení.
"Ve smyslu podané obžaloby se necítím vinen. Obžaloba je zmatečná, připisuje mně a mému útvaru věci, kterými se nezabýval. Otázky profylaktických pohovorů, monitorování nepřátelských osob, to jsou líbivé fráze z činnosti úplně jiných útvarů. Jméno Lederer mi nebylo a není známé," hájil se u soudu devětasedmdesátiletý muž.
Jeho advokát Eduard Bruna prohlásil, že obžaloba je vystavěná z pochybných dokumentů. Zároveň však přiznal, že spis nečetl, zabýval se jím jen jeho klient. "Jde o směs eklektických představ a domněnek, ze kterých státní zástupce vytvořil obraz, který neodpovídá skutečnosti," řekl Bruna k obžalobě.
Estébák se stáží v KGB
Obžaloba vycházela z dokumentů Státní bezpečnosti uchovávaných v Archivu bezpečnostních složek. Podle soudce Steinera listiny dokazují Nevečeřalovu vinu nade vší pochybnost. Součástí důkazů je třeba listina s navrženými opatřeními vůči Ledererovi, kterou Nevečeřal podepsal.
Při líčení vyšlo najevo, že bývalý estébák neřekl svému advokátovi o spisu všechno. V závěrečné řeči Bruna proti obžalobě brojil tím, že na žádné z listin, jež mají dokládat vinu jeho klienta, není Nevečeřalův podpis. Když soudce Steiner při odůvodnění rozsudku existenci takového podpisu potvrdil, Bruna se na klienta jen tázavě podíval.
Josef Nevečeřal sloužil u StB od roku 1966, v 70. letech byl na kurzu v KGB v Moskvě. U Státní bezpečnosti se od druhé poloviny 70. let pohyboval na řídicích pozicích. Ve službě skončil jako plukovník. V minulé dekádě dostal několik podmíněných trestů za podvody, v současnosti ho policie stíhá ve dvou finančních kauzách, kde jde o stovky milionů korun.
Lederer po nátlaku Nevečeřala a jeho lidí do západního Německa odešel v pozdním létě roku 1980, zapojil se tam do exilového hnutí. V Mnichově pracoval v Rádiu Svobodná Evropa. Ve vysílání četl třeba své paměti, v nichž popisoval realitu komunistického Československa. V exilu zemřel po třech letech na infarkt.
