Vážený pane předsedo, vážené předsednictvo, dámy a pánové,
sešli jste se na tomto Kongresu, abyste zvolili nové vedení a zabývali se situací, která se v naší zemi a ve Vaší straně vytvořila po letošních volbách do zastupitelstev krajů a Senátu.
Výsledky těchto voleb byly výsledkem neúspěchu vládních stran i naší společné koaliční vlády. Proto není jen úkolem ODS, ale samozřejmě i nás ostatních, abychom odpovědně hledali a nalezli jeho skutečné příčiny a správně na ně reagovali. Standardní reakcí na prohrané volby jsou ve všech stranách výzvy k odstoupení předsedy strany a samozřejmě snaha o výměnu celého vedení. Překvapilo mne, že po sérii vítězství se tato skutečnost objevila i u ODS. Osobní odpovědnost je jistě důležitým kritériem, které je třeba v takové situaci vyhodnotit. Není ovšem kritériem jediným a při hledání východisek většinou ani rozhodujícím. Z mnohaleté zkušenosti z vlastní strany vím, že takováto výměna sama o sobě řešení nepřináší. Nepřináší ho jednak proto, že až na mimořádné případy není nikdy tak radikální, aby zabránila budoucím sporům odcházejících a nastupujících, a jednak proto, že právě díky této výměně se už žádná hlubší a důkladnější analýza příčiny neúspěchu většinou nekoná. Ti odcházející možná o chybách ví, ale již nejsou slyšeni a ti nastupující, pokud nechtějí situaci ve straně dále vyhrocovat, se zpravidla musí spokojit s tím, že pro tentokrát vyhráli. A protože v tomto letošním volebním průšvihu nejste sami, musí i KDU-ČSL spolu s Vámi s odvahou a rozhodností hledat příčiny, abychom opravdu poznali, čemu čelit. V naší zemi se už dlouho ví o tom, že se v mnoha oblastech neobejdeme bez zásadních reforem. Nakonec současná koaliční vláda vznikla právě na základě tohoto přesvědčení. Ve svém programovém prohlášení své reformní záměry vytýčila a zavázala se k jejich realizaci.
Poctivá analýza příčin volebního neúspěchu a nízké podpory vládní koalice musí vycházet především z této skutečnosti. Špatný volební výsledek a nedůvěra k vládě pak může být tímto důsledkem. Buď je to neplnění reformních závazků a předsevzetí nebo prosazování správných, ale nepopulárních reforem nebo prosazování reforem, které nemíří správným směrem, nejsou dobře připravené a promyšlené, a lidé je za správné nepovažují. Myslím, že snaha naplnit stanovený reformní program se vládě nedá upřít. Že prosazované reformní kroky byly z mnoha důvodů nepopulární, a nebylo to způsobeno jen předvolební kampaní sociálních demokratů, je asi každému z nás také zřejmé. Řadový občan v dosavadních reformních krocích vidí především zvýšené výdaje domácnosti na zdravotní péči, zvýšení hranice důchodového věku a daňovou reformu, která sice nikomu neublížila, ale jednoznačně zvýhodnila pouze některé s nejvyššími příjmy. To občan vidí. Z jeho pohledu je tedy příčina špatného volebního výsledku jasná a diví se jen tomu, že nám jasná není. To, co bychom měli nejprve ve svých stranách, a pak společně velmi zodpovědně posoudit, je smysl, obsah a cíl kroků, kterými má naše vládnutí pokračovat a zamyslet se nad tím, co dalšího lidem nabídneme, jak je přesvědčíme, že právě na ně při reformách myslíme. Očekávané důsledky světové finanční krize, jejich nejistotu a jejich obavy z budoucího vývoje jen zvyšují. Pokud nechceme, aby po příštích volbách do Poslanecké sněmovny rozhodovala o osudech České republiky vláda závislá na hlasech poslanců KSČM, musíme tuto skutečnost respektovat. Musíme jasně říci, že krize je tady, že klesající poptávka je již v našich podnicích, že naše banky, ačkoliv jsou dobré, jsou nesmyslně opatrné, a že my v této situaci umíme pomoci. Nemůžeme přeci čekat, že občan pochopí a nebude protestovat proti růstu cen elektrické energie, když většinově státem vlastněný ČEZ vyplácí legální, ale neetické odměny členům svých orgánů, které absolutně nesouvisí s jejich osobním nasazením, či nemají absolutně žádný vliv na výkon a zisky této firmy. V souvislosti s úvahami o dalších reformních krocích se chci zmínit ještě o jednom tématu, kterému bychom měli určitě věnovat zvláštní pozornost.
Programové prohlášení vlády počítá s pokračováním důchodové reformy, konkrétně se změnami v systému penzijního pojištění. Myslím, že se musíme daleko více soustředit na řešení skutečných a hlubokých příčin hrozící krize stávajících reforem důchodového zabezpečení. Tím je ekonomické znevýhodnění rodin s dětmi, jejichž investice do lidského kapitálu, tj. výdaje na výživu a výchovu dětí, nejsou dostatečným způsobem oceněny a jsou jednou z příčin nízké porodnosti. Tyto výdaje na budoucí plátce daní a sociálního pojištění jsou totiž nejen z hlediska budoucí funkčnosti důchodového zabezpečení, ale budoucích daňových výnosů státu, tou nejdůležitější a nejpopulárnější kapitálovou investicí. Myslím, že hledisko sociální spravedlnosti vyžaduje, abychom se dohodli na takových reformních krocích, které rodinám s dětmi zajistí nejen ekonomicky rovnoprávné postavení vůči bezdětným, ale také vážnost a ocenění, které jim za jejich investice do budoucnosti právem náleží.
Vážené dámy a pánové, na závěr ještě jedna důležitá věc. Posilujme konzervativní hodnoty tím, že se pokusme tyto hodnoty zavádět nejen do našeho soukromí, ale také do veřejného života. Dnes se z politiky vytratilo poděkování svým soupeřům, konkurentům, protivníkům, a to proto, že se bojíme, že tak naše pozice oslábne. Já jsem přesvědčen, že opak je pravdou. Ano všichni víme, že především těm, kterým jsme nejvíc pomohli, tak ti možná ze studu si toho možná nejméně váží. Já chci tady jasně říci, za koaliční vládu, za spolupráci, za snahu o spravedlnost, za snahu o prosazení reforem, za snahu dohodnout se, děkuji Vám, pane premiére, pane předsedo, děkuji tobě Mirku Topolánku. Díky.
