Do konce století se v Česku vyrovnají počty mužů a žen

Jakub Novák
28. 7. 2013 20:15
Mužů se stále rodí více než žen, prodlužuje se i jejich věk.
Ilustrační foto.
Ilustrační foto. | Foto: Thinstock

Praha - Prodlužující se průměrný věk mužů a pomalu se snižující rozdíl v naději na dožití mezi nimi a ženami budou pro Česko v budoucnu znamenat zvrat v poměru obou pohlaví.

Podle prognózy Českého statistického úřadu by se měl celkový počet mužů a žen vyrovnat přibližně ve druhé polovině osmdesátých let (propočty počítají s vyrovnáním v roce 2086 a s převahou mužů o pět let později).

Vzhledem k demografickému vývoji a rostoucímu významu migrace ze zahraničí navíc počty mužů porostou také kvůli jejich vyššímu zastoupení mezi imigranty.

"V celé populaci ČR se počet mužů a žen příliš významně neliší, ženy převažují pouze mírně, na 100 mužů připadá zhruba 104 žen," popisuje současnou situaci Terezie Štyglerová, vedoucí oddělení demografické statistiky Českého statistického úřadu.

"Protože do projekce bylo zakomponováno o něco výraznější prodlužování délky lidského života mužů a o něco vyšší zastoupení mužů mezi imigranty, výsledkem projekce je tak v zásadě vyrovnání početní velikosti populace mužů a žen," vysvětluje další vývoj.

Při pohledu na jednotlivé věkové skupiny - pro přehlednost rozdělené na mladší 15 let, poté skupinu mezi 15 a 64 lety a konečně skupinu starších 65 let - jsou však rozdíly markantnější.

Mezi mladšími převaha mužů

Převaha mužů v mladším a středním věku je podle Štyglerové způsobena přirozeně vyšším podílem narozených chlapců a také díky jejich vyššímu podílu mezi přistěhovalými. Tento poměr se však s rostoucím věkem mění.

"Od vyššího věku již začínají postupně výrazněji převažovat ženy, a to díky jejich nižší úrovni úmrtnosti. Právě proto, že projekce počítala s výraznějším prodlužováním délky života u mužů než u žen, je výsledkem to, že zmiňovaná převaha žen ve vyšším a nejvyšším věku by měla být o něco méně výrazná, přesto ale významná," konstatuje Štyglerová.

Řečí čísel by tak například k 1. 1. 2101 mělo ve věku 80 a více let připadat 37 mužů na 100 žen, zatímco současný stav (k letošnímu prvnímu lednu) činil 26 mužů na 100 žen.

Jak říká Štyglerová, "více chlapců než dívek se rodí stabilně, to je biologická zákonitost a u ní nepředpokládáme, že by se měla měnit".

Proč jsou počty žen a mužů poměrně vyrovnané?

Co ale způsobuje, že je počet nově narozených chlapců a děvčat sice odlišný, ale nijak extrémním způsobem? A pokud funguje nějaká "rovnovážná síla" upravující tento poměr, co potom způsobuje její vychýlení?

Odpověď na první otázku je možné hledat v takzvaném Fischerově principu z třicátých let minulého století.

Ten v zásadě vysvětluje obvyklý vyrovnaný poměr pohlaví narozených potomků na základě rovné "investice" obou rodičů do obou pohlaví, jelikož každé z nich předává další generaci polovinu její genetické informace. Cokoliv by v takovém případě způsobovalo vybočení z tohoto ideálního poměru, by postupně podlehlo selekčnímu tlaku.

Tento princip "rovné investice" se dá uplatnit také v případě, kdy jedno z pohlaví vyžaduje více péče, a tedy větší investici ze strany rodičů - v takovém případě se tento rozdíl vyrovnává změnou poměru obou pohlaví.

Vzhledem k tomu, že narození chlapci trpí oproti dívkám vyšší úmrtností, a v důsledku je tedy investice jejich rodičů do péče o ně nižší (jakkoli to zní drsně), dochází ke kompenzaci tohoto stavu právě tím, že se jich v poměru k dívkám rodí více.

Jak ale podotýká genetik Corry Gellatly, nevysvětluje tento princip například to, proč se poměr počtu narozených chlapců výrazně zvýšil v poválečných obdobích. Dříve byl tento jev vysvětlován například tím, že vojáci navrátivše se z válek provozovali sex se svými partnerkami neobvykle často, a k oplodnění tak díky tomu docházelo dříve v průběhu menstruačního cyklu, což v důsledku vedlo k častějšímu rození chlapců.

Jednotlivé práce zkoumající tuto hypotézu však přinesly rozcházející se výsledky. Gellatly v souvislosti s tímto tématem před několika lety publikoval zajímavou práci, jejíž závěry tento jev alespoň zdánlivě vysvětlují.

V ní ukazuje, že vyrovnaný poměr mezi pohlavími je udržován na základě dědičnosti, prostřednictvím genů.

Za vším hledej geny

Základní princip vychází z toho, že šance na rozmnožení každého jedince závisí na tom, jaký je poměr jeho pohlaví vzhledem ke druhému. Příslušník menšinového pohlaví má logicky více možností se rozmnožit, a mít tak více potomků -  potom je takové pohlaví ze strany rodičů preferováno. A Gellatly popsal, jak k tomu může docházet.

Vycházel přitom z předpokladu, že poměr pohlaví je geneticky kódovaným znakem, projevujícím se u mužů a působícím nejspíše tak, že ovlivňuje poměr počtu spermií obsahujících chromozom X (dá vznik dívce) a chromozom Y (narodí se chlapec).

Ve studii, jež zahrnovala 987 rodinných stromů (v souhrnu šlo o více jak půl milionu osob), ukázal - stručně řečeno -, že tendence k tomu, že se danému otci budou rodit chlapci nebo dívky, je dědičná, a v principu tak muži, kteří mají více bratrů, budou mít s větší pravděpodobností syny a naopak. U žen se však podobná souvislost nenašla.

Poválečný "zlatý věk chlapců"

Zmíněný poválečný nárůst počtu narozených chlapců potom vysvětluje tím, že mužům, kteří měli více synů (a tudíž větší tendenci syny plodit), se některý z jejich potomků vrátil domů spíše než v případě otců s více dcerami a třeba jediným synem. Vzhledem k výše popsanému se tak po válce stávali otci zejména ti, kteří nesli gen zvyšující šanci na narození syna.

Kromě toho však mnohé práce zkoumaly pochopitelně vliv mnoha různých faktorů působících na individuální úrovni.Tedy vedle zmíněných genetických předpokladů bylo například zjištěno, že nižší poměr počtu narozených chlapců k počtu narozených dívek je spojován s vyšším věkem otce, nižší hmotností matky, stresem (od zemětřesení po ekonomické potíže) a některými chemickými látkami v prostředí (například pesticidy či cigaretový kouř), jak mimo jiné uvádí článek T. J. Mathewse a jeho kolegů z amerického Střediska pro kontrolu a prevenci nemocí.

 

Právě se děje

před 1 hodinou

Wellens vybojoval na Vueltě první etapový triumf, dál vede Roglič

Pátou etapu cyklistické Vuelty vyhrál Belgičan Tim Wellens ze stáje Lotto-Soudal. Čtvrtý dojel obhájce prvenství Primož Roglič (Jumbo-Visma) ze Slovinska a nadále vévodí celkovému pořadí. Jan Hirt (CCC) byl se ztrátou více než čtyř minut jednasedmdesátý, Zdeněk Štybar (Deceuninck-Quick Step) obsadil 107. místo s mankem téměř 13 minut.

Po páteční rovině přišla na řadu již čtvrtá kopcovitá etapa v programu náročného úvodního týdne. Po takřka 185 kilometrech na trase Huesca - Sabiňánigo se rozhodovalo mezi trojicí závodníků, která se zformovala přibližně 70 kilometrů před cílem a dotáhla svůj únik až k obsazení pódia.

V závěru měl při dojezdu v těžkém stoupání do cíle nejvíc sil devětadvacetiletý Wellens. Udolal Francouze Guillaumea Martina (Cofidis) a dočkal se etapového vavřínu při prvním startu na Vueltě. Na Grand Tours slavil dvakrát také na Giru d'Italia. Třetí byl Nizozemec Thyman Arensman (Sunweb), který ale z boje o etapový primát odpadl již několik desítek metrů před cílem.

Zdroj: ČTK
Další zprávy