Sami vystěhovaní přitom mluví o novodobém vyhnanství.
Reportéři Aktuálně.cz. navštívili místa, kde našli nežádoucí vsetínští obyvatelé nový azyl. Našli lidi v zanedbaných domech a složité osudy, které se po zásahu vsetínské radnice ještě více zamotaly.
Tulejovi, Kandračovi, Sedláčkovi. I tito lidé ještě před měsícem bydleli v domě uprostřed Vsetína. Měli nájemní smlouvu a někteří z nich městu nedlužili ani korunu.
"V minulosti narušovali klima," vysvětlil Aktuálně.cz starosta Čunek, proč právě na tyto rodiny ukázal prstem a rozhodl je vystěhovat. "Když budou daleko, nebudou nikoho rušit a nebudou se sem vracet a vytvářet komunitu."
Zima na krku
Na Jesenicku už stihl napadnout i roztát první sníh. V domech, do kterých Vsetín rodiny vystěhoval, se teď všechno točí kolem dřeva. Nikdo z nových obyvatel tu nechce žít, ale zima se blíží, a tak nezbývá než přijmout situaci a poprat se s ní.
Zdeněk Sedláček řeže dřevo, na hromadě v rohu místnosti už moc topiva nezbývá. "To je všechno, co máme."
V domku u silnice ve Vlčicích žije na patnáct lidí. V koupelně teče jen studená voda, kamna i bojler chybějí. Záchod nefunguje, nezbývá než chodit přes dvůr na suchý. Na opravy nejsou peníze.
"Byli jsme za starostkou, jestli pro nás není nějaká práce, abychom si vydělali aspoň na opravy," říká pan Sedláček. "Žádná práce není."
Já se postarám
Situace jako přes kopírák je i v nedaleké Staré Červené Vodě, kde nyní žijí Kandráčovi.
Mužští členové patnáctihlavé rodiny připravují na dvorku dřevo. "Je to tu hrozné," říká Jan Kandráč. "Ale chci dokázat starostovi, že se o rodinu postarám i v těchto podmínkách."
Plísně a pukliny v domě zakrývají dečky a koberce na stěnách. Některé nedostatky ale zakrýt nelze. Ani tedy není teplá voda, v koupelně se nedá topit, septik je plný. Obytné jsou jen tři místnosti.
"Voda ze studně není pitná, musíme každý den kupovat balenou, to je hrozně drahé," říká Žofie Kandráčová. Trubky s vodou provizorně natažené na podlaze v předsíni po prvním mrazu zamrznou a v domě už nebude voda žádná.
"Když neměli ohled na nás, měli mít ohled alespoň na naše děti." říká paní Kandráčová na adresu vsetínské radnice.
Na pospas
"Čunek je selektoval, deportoval a nechal na pospas," hodnotí situaci, v níž se rodiny ocitly, starosta Staré Červené Vody Josef Podlaha.
Dům, do kterého Vsetín tyto Romy nastěhoval, je podle něj neobyvatelný. "Nemají žádnou šanci ho opravit, natož se uchytit, najít práci. Zatížili je nejen stavem domu, ale také tím, do jakého kraje je poslali," říká starosta.
Jesenicko, kam vsetínská radnice vystěhovala tři rodiny, je místem s pohnutou historií. Po odsunu Němců sem přicházeli lidé z vnitrozemí, posléze opuštěné pohraničí dosídlovali Rumuni, Slováci, Řekové či Španělé.
Domy jsou tady neudržované, většina lidí je bez práce, mladí z kraje odcházejí. Na okrajích měst vznikají ghetta, kde se Romové už několikrát stali terči násilných útoků.
Jiří Čunek není sám
Vsetín ale není prvním městem, které vyvrhlo své občany právě sem.
Před dvěma lety stejným způsobem vstěhoval dvě romské rodiny i Rychnov nad Kněžnou. Koupil jim domek ve Vidnavě, obci, na jejímž okraji u zchátralé šamotárny žije teď na sto padesát Romů.
"Pokud budou mít takoví starostové zelenou, je to pro náš kraj katastrofa," říká bývalý starosta jesenické obce Vidnava Miloslav Haderka. "Je tu obrovská nezaměstnanost, zatím to zvládáme, ale větší zátěž už neuneseme."
Jesenické řešení
Starostové z Jesenicka říkají, že důvodem k deportaci lidí nemůže být ani to, kdyby neplatili nájemné.
"To se může stát každému. Půjčí si na splátky, přijdou o práci, a pak do toho lehce sklouznou," říká starosta Staré Červené Vody, kde i místní lidé mají zkušenosti s exekutory. "Tady proto Romy, které k nám vystěhovali, neodsuzují."
Ekonomka obecního úřadu Helena Šáborová vlastní pět nájemních bytů. "Nikdy bych tohle neudělala," říká o vsetínském a rychnovském postupu. "Existují právní možnosti, jak mohou dlužníci ty peníze splácet - strhávat jim to z dávek, ale ne je vystěhovat."
Sama se teď stala sousedkou nových obyvatel. "Představila jsem si, že by někdo udělal něco takového mně," říká.
Recept na neplatiče mají i ve Vidnavě. "Sjednáváme s nimi splátkové kalendáře, když jsou dávky, sociální pracovnice jde do rodin a snaží se ty peníze získat," říká bývalý starosta Vidnavy. "Je to sice po malých částkách, ale neumím si představit, že bych s těmi lidmi naložil jako pan Čunek."
Co na to místní
"Tenhle dům znám, žil tady můj kamarád s pěti dětmi," říká Miroslav Gabarczyk procházející kolem domku nedaleko náměstí ve Vidnavě. "Je v dezolátním stavu, podmáčený, plesnivý, střecha se rozpadá. Proto se odsud odstěhovali."
Právě tento muž pracuje ve firmě, která stavěla za Vsetínem domy z kontejnerů, do nichž starosta Čunek část nežádoucích spoluobčanů přestěhoval. "Tam je měli nechat, a ne je poslat k nám, už jich tady máme dost," říká pan Gabarczyk. "Byla to klidná ulice, teď se bojíme, co bude."
Ti, co v dezolátním domě nyní žijí, bydleli ve Vsetíně čtyřicet let. Teď musí do svého bývalého města dojíždět - na úřad práce, k lékaři, na další úřady. Jedna cesta vyjde jednoho na tři sta korun. Také děti, včetně jednoho s postižením, musí platit každý den za autobus do školy.
Podle paní Gáborové mají noví sousedé těžkou situaci. "Předcházela je pověst, že jsou problémoví, koluje tu spousta fám, lidé mají strach, předem je odsoudili," říká. "Oni jsou to přitom slušní lidé, během těch pár dnů už na domě udělali spoustu práce."
Ne všichni místní věří fámám. "Tady je hodně rasistů. Nechápu, že pan Čunek získal přes 70 procent hlasů, podle mého měl dostat tak tři procenta od nácků," říká místní učitel Jan Pospíšil. "Tohle dělal Hitler a komunisti, že nepohodlné lidi deportovali. Teď to máme připustit i my?"
Podle pana Pospíšila noví sousedé život ve městě nijak neovlivní: "Ale může to ublížit jim. Oni potřebují pomoc, sami to tu nezvládnou."
Musíme být opatrní
Obce, do kterých byli vsetínští Romové vystěhováni, však žádnou pomoc nemají v plánu.
"Musím být opatrný. Kdybych jim pomohl, budu tu mít druhý den zástupy občanů, ať jim pomůžu taky," říká starosta Staré Červené Vody Podlaha. "Můžu nabídnout jen informace, tím naše možnosti končí."
Nově zvolený starosta Vlčic se s novými obyvateli ještě nesetkal. "Ani se za nimi nechystám," říká Josef Fojtek. "Nás jako obec nezajímá, zda mají topení, vodu, to je jejich věc. Musí chtít se postarat, ne abychom za nimi chodili, musí se to naučit."
Stejně jako jeho kolegové i Fojtek ale jednání Vsetína odsuzuje. "Zřejmě vůbec neřešili, kam je stěhují, nezajímalo je, že tu není vůbec žádná práce," říká starosta, který sám dva roky žil ze sociálních dávek. "Spíš je chtěli dát na okraj, zbavit se jich, aby nebyli vidět."
Ve Vidnavě sice existuje sdružení Roma Vidnava, nemá však dost peněz, aby vystěhované podporovalo. "Dostáváme pouze dotace na provoz dětského centra," říká jeho předseda Karol Gábor. "Ale dali jsme si žádost o tři granty, abychom mohli těmto lidem nakoupit materiál. Víc nabídnout nemůžeme."
Chceme zpátky!
Jediným místem, kde se snaží obec pomoci, jsou Čechy pod Kosířem. Také tady dostali nežádoucí občané Vsetína - Tulejovi - přidělen dům, který mají splácet.
"Předchozí obyvatelé se odtud odstěhovali, protože v domě nešlo žít," říká starosta Zdeněk Maher. "Co si Tulejovi mají počít. Nemají peníze na jídlo, natož na opravy a ještě musí platit provizi realitní kanceláři, přes kterou Vsetín dům koupil. To je nehoráznost."
Starosta z vlastní kapsy rodině Tulejových půjčil na jídlo i dětem na cestou autobusem do školy. "Když měli termín první splátky, šel jsem s nimi na poštu, nevěděli ani kde je, jak vyplnit formulář," říká. "Ale je to slušná rodina, chodím za nimi i několikrát denně, nechápu, proč je sem vystěhovali, je mi jich líto."
Rodina se sice už zabydlela, zůstat tu však nechce. "Ve Vsetíně jsem vyrůstal, mám tam rodinu, pohřbené své dvě děti a otce," říká Roman Tulej. "Řádně jsem platil, měl nájemní smlouvu, ale hodilo se jim to do kšeftu, tak nás vystěhovali."
Co udělat, aby se mohl s rodinou vrátit domů, však neví. "Doufám, že nám pomůže místní starosta," říká. "Od Vsetína už nic nechci. Od takových lidí, kteří nám vyhrožovali, že nám seberou děti, už pomoc chtít nemůžu."
