Brno - Do kuchyně těsného jednopokojového bytu přichází z pavlače malý chlapec, školní tašku na zádech, šibalský úsměve na tváři. Návštěvy se nebojí a za chvíli už rozjíveně pobíhá po pokoji.
Ještě v únoru tohoto roku žil v pavlačovém bytě na okraji Brna společně s rodiči a třemi sourozenci. Tehdy ale jeho matka z nejistoty požádala státní úředníky o pomoc.
Místo pomoci však došlo k rozpadu rodiny. Bezmála rok žijí Veličtí bez svých dětí.
Přestože dvakrát policejní orgány vyvrátily podezření, že by se otec proti dětem provinil - a stejně tak se vyjádřil i psycholog - dvě starší děti dál zůstávají v Klokánku.
A důvod? Dětem, které jsou v pubertě, se domů nechce, protože jim otec citoval z Bible.
Sen o perfektní rodině
"Lituji, že jsem děti někam dala... Teď je nemůžu získat zpátky," říká paní Velická. Za zády jí visí obrázek nejstarší jedenáctileté dcery Kristýny s nápisem: Nemusíš se o své děti bát, vždyť jsou v kapse Klokánku. "Jen jsem chtěla, aby někdo prověřil, jestli je vztah otce a dětí v pořádku."
Paní Velická je kvůli psychickému onemocnění v invalidním důchodu, vyrůstala v dětských domovech. A když jednou večer viděla manžela, jak sahá na postel dětí, zalekla se.
"Nikdy jsem neměla rodinu, zažila jsem na sobě zneužívání," říká otevřeně. "Chtěla jsem, aby má rodina byla funkční, perfektní. Měla jsem strach, zda manžel nedělá dětem to, co jsem já v dětství zažívala."
Paní Velická kolem sebe neměla žádné kamarády. Ani příbuzné, kterým by se svěřila. Proto se obrátila rovnou na orgány sociální péče, které ji doporučily, aby na otce podala trestní oznámení.
To také udělala a děti odvedla do Krizového centra (KC).
Odpustil jsem
"Já jsem jí odpustil," říká nyní na adresu své ženy Stanislav Velický. "Bůh učí odpouštět. Měla těžký život. Chápu, že měla strach, aby děti nezažívaly to samé co ona."
Manželé spolu dál žijí v jedné domácnosti. Společně také chodili za dětmi na návštěvy do Krizového centra.
"Normálně se tam se mnou bavili, mohli jsme tam chodit i o víkendu, vodili jsme děti do školy," popisuje pan Velický.
Psycholog KC po vyšetření dětí dospěl k závěru, že "s největší pravděpodobností děti nebyly sexuálně zneužívány." Podle všeho bylo příčinou obvinění matčiny bludy a halucinace.
Psycholog proto doporučil, aby se paní Velická podrobila léčení a aby se s rodinou dále pracovalo. Upozornil také, že by nebylo vhodné dlouhodobě odtrhnout děti od rodičů.
Další trestní oznámení
Po měsíci se děti přesunuly do zařízení Klokánek.
Mezitím policie případ údajného sexuálního zneužívání odložila s tím, že se skutek nestal. A rodiče zažádali o vrácení dětí.
Vedení Klokánku však místo toho zakázalo otci své děti vídat. Matce návštěvy omezilo na dva dny v týdnu.
Zařízení navíc podalo na otce další trestní oznámení - tentokrát na týrání.
I to však policie uzavřela s tím, že k trestnému činu nedošlo. Zákaz návštěv však trval dál.
Doma je to lepší
V polovině listopadu pak dostali Veličtí dobrou zprávu. Krajský soud, ke kterému se odvolali, rozhodl, že se všechny jejich děti mohou vrátit domů.
"Soud nižší instance nepostupoval správně, když zamítl předběžné opatření k vrácení dětí," uvádí se v rozhodnutí soudu. "Neboť důvody pro další trvání PO - spočívající v úzkostných stavech děvčat i jejich strachu z otce - nebyly dostatečně doloženy."
Podle tohoto verdiktu se měly děti vrátit k rodičům. Domů se však dostaly jen dvě nejmladší z nich: Petr a Benjamin.
"V Klokánku to bylo dobrý," říká Péťa, zatímco jezdí kolem stolu na kolečkových bruslích. "Ale doma je to lepší."
Brácha Benjamín je trochu stydlivější. "Stýskalo se nám, nevěděli jsme, proč za námi táta nechodí," říká po chvíli. "Po mamce a taťkovi se mi stýskalo nejvíc," vkládá se do hovoru znovu Petr. "Teď se mi bude stýskat po ségrách. Brečely, když jsme odcházeli."
Chlapci jsou doma od počátku prosince, dvakrát týdně chodí do rodiny na kontrolu sociální pracovníci.
Klokánek má času dost
Nabízí se otázka, jak to, že přes rozhodnutí soudu, šly domů pouze dvě děti. Odpověď je ve vedení Klokánku. To totiž záhy po tomto verdiktu podalo k soudu nový návrh, aby dívky v Klokánku zůstaly.
Tomuto návrhu městský soud - jen týden po rozhodnutí Krajského soudu (tedy bez nových důkazů) - vyhověl. Své rozhodnutí postavil na tom, že dcery domů nechtějí a že se bojí otce, že by je fyzicky či psychicky trestal.
"Bylo zjištěno, že otec jim čte citáty z Bible, nutil je, aby Bibli četly, a když nechtěly, anebo chtěly chodit do jiného kroužku pro děti, tak jim bylo řečeno, že Bohu by se to nelíbilo."
Jako další argument uvedla soudkyně Taťána Girglová, že "rodina je patrně silně nábožensky založená a děti jsou doma silně trestány."
Bez ohledu na závěry policie, která toto podezření vyvrátila, soudkyně z výše uvedených informací dovodila, že se tímto "děti ocitly bez péče. Je ohrožen jejich život a vážně ohrožen příznivý vývoj."
Na základě rozsudku pak dvě dcery Velických zůstávají dál v Klokánku, kde stráví letošní vánoce. Nikdo s rodinou nepracuje a otec nesmí dcery na základě rozhodnutí zařízení ani vídat.
Na odpovědi nemám čas
Vedoucí brněnského Klokánku Ditta Pokorná setkání s novináři, na kterém by objasnila svůj postup, odmítla. "Je před Vánoci, nemám čas," řekla do telefonu. "Navíc je tady spousta jiných dětí, kterým se musíme věnovat."
Podle ředitelka FODu, organizace, pod kterou Klokánky spadají, je pravděpodobné, že děti zůstanou v zařízení až do zletilosti.
"Sanace rodiny má své meze," vysvětluje Marie Vodičková, proč s rodinou její zaměstnanci nepracují. "Jak můžete pracovat s někým takovým, kdo nadává mým zaměstnancům."
Zároveň dodává, že dívky mají na urovnání vztahu s otcem dostatek času. "To mám ty pubertální dívky rvát za vlasy do návštěvní místnosti?" táže se Vodičková. "Nejsou na to psychicky zralé. Až jim bude 15, 16 let, tak se s tím začnou nějak vyrovnávat."
Tati, taťuldo
Jejich otec je však jiného názoru. "Čím déle tam děvčata budou, tím horší to pro ně i pro nás bude," míní pan Velický. "Mají tam na ně negativní vliv, odcizují je rodině. Ptám se, kdo ochrání děti proti svévoli Klokánku?"
Pan Velický pouští nahrávku dcery Abigaily na mobilu, kterou pořídila při návštěvě jeho žena. "Tati, ahoj taťko, já tě mám moc ráda a docela se mi stýská," říká dcera na nahrávce z prvního září. "Posíláme ti s Peťulkou fialovou kočku s modrýma očima a žlutým nosánkem." A otec ukazuje malou ušitou kočičku, kterou mu děti poslaly.
"Jak je možné, že se nikdo neptá, proč najednou děti nechtějí domů," říká. "Předtím nebyl žádný problém, všechny negativa nastala až v Klokánku. To znamená, že za to nesou odpovědnost oni."
Rodina svůj boj o děti nevzdává a žádá po státu, aby FODu odebral pověření k sociálně právní ochraně dětí. Magistrát ještě před prostudováním celého případu vyjádřil svůj postoj s tím, že licenci organizaci neodebere. Do případu se však s největší pravděpodobností vloží ministerstvo práce a sociálních věcí.
