Lidé narození mezi lety 1995 a 2010 jsou často považování za příliš citlivé. Podle expertů se od předešlých generací sice liší, ale neznamená to, že by byli slabí. "Generace Z je více citlivá a vnímavá, změřili jsme to. Ale nepoužívejme nálepku přecitlivělá. Je akčnější, více se stará o společenské záležitosti, je více napojená na internet," říká v debatě ekonom Jan Závodný Pospíšil z Vysoké školy ekonomické.
Opatrně se o generaci vyjadřuje i terapeutka a ředitelka organizace Nevypusť duši Barbora Pšenicová. "Některá témata jsou pro ně zásadnější a více s nimi rezonují než s předešlými generacemi," dodává. Podle terapeutky jsou tito lidé citlivější, ale v něčem naopak silnější. "Měli bychom je respektovat, i když s nimi nesouhlasíme," dodává.
Citlivost vede k tomu, že ke studentům generace Z musí učitelé přistupovat jinak, být jim spíše partnerem než "mluvící hlavou", která předává jen téma ze skript. "Musíte nacítit jejich náladu. Ale takto by měla komunikace fungovat mezi všemi. Když se naladíte na jejich vlnu, výuce víc porozumí," popisuje Pospíšil.
Pšenicová varuje před tím, aby mladým lidem bylo naznačováno, že za své problémy mohou oni nebo že neunesou tlak. "Z prohlášení klinických psychologů přitom vyplývá, že náročná je doba, ne děti. Když jsem dítě, válku na Ukrajině zpracuju jinak, než když je mi 35 let a studovala jsem veřejnou politiku," říká. Mluví potom o vlivu výchovy. "Kdo z nás naše děti připravil na to, co přijde? Možná jsme je ani nenaučili, jak zvládat stres, protože jsme žili v pohodové době, kdy to nebylo potřeba," namítá.
Závodný Pospíšil upozorňuje na to, že rodiče často děti z generace Z vychovávají specifickým stylem. "Často jim říkáme helikoptéroví rodiče, protože tyto rodiče děti 'přenáší' z místa na místo, aby se nesetkaly s reálným světem," popisuje.
Větší citlivost na změny či životní události proto podle obou hostů mohou mít na svědomí přehnaně ochranitelští rodiče. "Jak je milujeme, tak je bráníme. Jenže někdy bráníme tomu, co musí zažít. Když například neumí nějaký sport, musí se naučit, jak to zvládat," uvádí Pšenicová.
Závodný Pospíšil mluví o tom, že rodiče děti zahrnuli do "pěnového obalu, aby se jim nic nestalo". V něm ale nemají kontakt s reálným světem, když pak v 18 letech vstoupí do dospělosti, najednou je toho na ně moc. Dříve podle něj děti zkušenosti nabíraly víc postupně během dospívání.
