Tomáš Kuba, učitel z waldorfské školy. | Foto: Tomáš Kuba

Tomáš Kuba, učitel Základní školy Dobromysl v Plzni

Jsem moc rád, že se konečně začíná hovořit o tom, že máme opustit známkování a že žáci mají být hodnoceni formativně. Působím na waldorfské škole, kde je slovní a formativní hodnocení nedílnou součástí této pedagogiky už od jejího vzniku. Formativní hodnocení je ve škole všudypřítomné. Je součástí zpětné vazby na konkrétní aktivitu, ale i hodnocení projektu, epochy nebo pololetí vždy obsahuje i formativní složku.

Ale bez ohledu na konkrétní pedagogický směr si nedovedu představit dobré vzdělávání, které formativní hodnocení vůbec nevyužívá. Pokud jako učitel stojím v roli, ve které hodnotím práci dětí, je přece samozřejmou povinností jim všemi dostupnými prostředky ukazovat cestu, jak se mohou rozvíjet a zlepšovat, pokud chtějí. Je pro mě důležité, aby mohl každý žák ve třídě opakovaně zažívat úspěch.

Nutnou podmínkou pro to, aby se žáci chtěli rozvíjet a zlepšovat, je bezpečné prostředí, ke kterému formativní hodnocení výrazně přispívá. Ano, vyžaduje to více času, práce a pozornosti. Ale stojí mi to za to. Učitelé, kterým je jedno, zda jejich žáci zažívají úspěch, podle mě nemají ve školství co dělat. Zároveň věřím, že takových je minimum.