Státní bezpečnost, prodloužená ruka sovětské KGB, vznikla před 75 lety v říjnu 1945

Obrazem: 75. výročí vzniku StB - 44 let šmírování, únosů, ale i mučení a zabíjení
1978 - slavnostní vyřazení prvních absolventů fakulty StB Vysoké školy SNB (včetně rozvědčíků).
Josef Toufar (14. července 1902 Arnolec – 25. února 1950 Praha). Český římskokatolický kněz, jehož poslední kněžské působiště byla menší venkovská obec Číhošť u Ledče nad Sázavou. Poté, co se během jeho kázání při bohoslužbě v číhošťském kostele 11. prosince 1949 rozpohyboval půlmetrový dřevěný křížek na oltáři, o čemž svědčilo 19 svědků, a rychle se rozšiřovala zpráva o tzv. číhošťském zázraku, tak se vedení KSČ rozhodlo tuto událost zneužít ke zdiskreditování katolické církve (a následně proticírkevním opatřením). Toufar byl 28. ledna 1950 unesen do Valdic, kde se jej členové speciální instruktážní skupiny StB snažili krutým mučením donutit ke lživému doznání, že pohyb křížku sám inscenoval. Toufar se však neměl k čemu přiznat a ani technikům StB se nepodařilo sestavit podvodný mechanismus tak, aby fungoval. Po čtyřech týdnech bestiálního mučení Toufar 25. února 1950 zemřel po operaci ve Státním sanatoriu v Praze v Legerově ulici.
Pohřeb Jana Patočky se stal významnou událostí protikomunistického odporu. Proto byl záměrně manipulován a rušen, aby přišlo co nejméně lidí a nebylo slyšet proslovy. Nejdříve bylo měněno datum a hodina pohřbu a přímo při pohřbu létala nad hřbitovem policejní helikoptéra, na Markétě pak příslušníci Rudé hvězdy tůrovali plochodrážní motocykly. U Patočkova hrobu klečí herec Pavel Landovský.
Poslední šéf StB Alojz Lorenc (* 21. červen 1939 Trenčín), je bývalý československý policista slovenské národnosti. V období 1985–1989 působil jako první náměstek federálního ministra vnitra ČSSR, pověřený řízením centrálních kontrarozvědných správ Státní bezpečnosti. Celou kariéru působil v bezpečnostních složkách. Od reorganizace FMV v roce 1988 mu byly podřízeny Hlavní správa kontrarozvědky, Hlavní správa vojenské kontrarozvědky a Správa kontrarozvědky v Bratislavě. Řídil a komplexně kontroloval protišpionážní, ekonomickou, vojenskou i politickou kontrarozvědnou práci v celém Československu. V průběhu sametové revoluce vydal rozkaz ke skartaci mnoha dokumentů z archivu StB. Po revoluci byla StB zrušena a generál Lorenc z řad bezpečnostních složek propuštěn. Za své činy z doby socialismu byl v říjnu 1993 Vyšším vojenským soudem v Táboře odsouzen ke čtyřletému nepodmíněnému trestu. Trest si však nikdy neodpykal a odjel na Slovensko, jehož orgány v roce 2000 trestní stíhání zastavily. Teprve v roce 2002 byl Lorenc odsouzen k patnácti měsícům odnětí svobody podmíněně. Lorenc odmítl, že by překročil své pravomoci. Po roce 1990 se Alojz Lorenc zabýval komerční poradenskou činností v oboru IT bezpečnosti. Později několik let pracoval jako ředitel firemních rizik pro investiční skupinu Penta (snímek byl pořízen v únoru 1991).
Foto: Archiv Miloše Doležala
Jan Gazdík Jan Gazdík
25. 10. 2020 11:18
Československá Státní bezpečnost (StB) byla téměř od samého počátku prodlouženou rukou sovětské tajné služby KGB. Komunistická tajná policie v ní tedy od začátku viděla svůj vzor a přejímala její metody práce: vraždy, mučení, únosy, vydírání, nevybíravý nátlak ke spolupráci. Za dobu své existence (vznikla před 75 lety v říjnu 1945) tak zničila či ovlivnila životy statisíců lidí.

S velkou pýchou se považovali za čekisty a taky se tak hrdě vzájemně oslovovali - po vzoru sovětské tajné policie Čeka. V Československu bylo za pětačtyřicetiletou existenci StB (říjen 1945 až únor 1990) desetitisíce čekistů, kteří ničili životy obrovskému množství Čechoslováků. Právě proto je podle historiků důležité si pětasedmdesátileté výročí vzniku Státní bezpečnosti připomínat.

"Sovětská Čeka byla pro příslušníky StB velkým vzorem, stejně jako její pozdější následovník KGB. K zakladateli Čeky Dzeržinskému se proto hlásily všechny tajné služby států komunistického bloku. Vůči Moskvě či její KGB byly tyto služby ve velmi podřízené pozici," vysvětluje Petr Blažek z Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR).

A platilo to v Československu i v době pražského jara v roce 1968. Všichni čeští a slovenští čekisté podle Blažka sloužili jednomu velkému pánovi - Moskvě. Ta také rozhodovala o tom, kdo obsadí post československého ministra vnitra, ale i další důležité silové posty.

Zakladatel ÚSTR ČR a v současnosti poslanec ODS Pavel Žáček dodává: "Když KGB řekla, že toho a toho člověka je třeba zmučit či zastrašit, aby řekl i před soudem to, co chtějí tajní, a ne to, co je pravda, tak českoslovenští, němečtí či polští čekisté slepě věřili, že jde o tu správnou čekistickou metodu na ochranu socialismu a komunismu… a podle toho i jednali."

Historik ÚSTR Libor Svoboda se domnívá, že třicet let od rozpuštění StB zapomínáme často na to, že československý komunistický režim byl po vzoru toho sovětského připraven - pokud to bylo třeba - kdykoliv sáhnout k násilí. Ať již mlácením při výsleších na služebnách StB, anebo ´jen´ výhrůžkami, vydíráním či zinscenovanou diskreditací nepohodlných osob.

"Nemuselo jít vždy o brachiální násilí estébáků - primitivů, tolik typické pro padesátá léta minulého století, jako byly vraždy, únosy či mučení. Tuhle pestrou tvář StB při likvidaci politických oponentů doma i v zahraničí často opomíjíme," připomíná Svoboda.

V zemích sovětského bloku tak postupně vznikla síť sovětských poradců v tajných službách. S léty se tak provázanost StB se sovětskou "matkou" KGB neustále prohlubovala. A obdobně tomu bylo u "sester" StB v ostatních satelitech Kremlu.

Když například KGB postihlo zemětřesení v důsledku mocenského boje ve vedení Sovětského svazu, padaly vzápětí i hlavy československých, polských či východoněmeckých čekistů. Natolik těsné bylo propojení těchto tajných služeb. Dokonalá kopie sovětské státní bezpečnosti vydržela StB podle Pavla Žáčka až do jejího konce v roce 1990.

Prvorepublikové odborníky, jimž šlo po druhé světové válce o obranu země a vůbec ne o představy komunistické strany, vystřídali poměrně brzy partyzáni, odbojáři či vojáci Svobodova armádního sboru v SSSR, kteří nic neuměli. "Jako pracovníci Státní bezpečnosti začínali z úplné nuly, jako absolutní amatéři, i když pod vedením zkušených sovětských zpravodajců," vysvětluje Žáček.

S Petrem Blažkem je vedle Krzysztofa Persaka a Łukasze Kamińského spoluautorem publikace "Čekisté - orgány státní bezpečnosti v evropských zemích sovětského bloku 1944-1989".

Poslední šéf StB Lorenc: Za pád komunismu mohou geronti v čele KSČ

Bylo by nicméně podle historiků chybou chápat StB jen jako službu složenou z primitivů a násilníků. Například v období pražského jara v roce 1968 existovaly v StB, ale i na ministerstvu vnitra síly, které se snažily vnímat tajnou policii jako složku, která by se měla méně věnovat kontrole společnosti a více se zaměřit na boj proti zahraničním rozvědkám.

Ale jak říká Petr Blažek, šlo o "jediný pokus o zlom k normálu". Po okupaci Československa armádami států Varšavské smlouvy a s nástupem konzervativců do čela země byl zmíněný trend brán jako velký omyl, protože se dohlížení nad společností a šmírování za režimu nepohodlnými lidmi vymklo kontrole.

"Kreml, ale i konzervativní kruhy na vnitru, vytýkaly vedení KSČ zvolnění boje s vnitřním nepřítelem. Ale třeba i to, že v období pražského jara byly spuštěny takové změny, které vedly k nárůstu cizinců navštěvujících Československo. Čímž měl být podpořen argument o vzmáhajících se silách kontrarevoluce," dodává historik.

Poslední šéf StB Alois Lorenc byl ale podle Žáčka v každém případě mimořádně chytrý člověk. "Třebaže sloužil špatné ideologii, a tedy i špatnému režimu. On té ideologii věří ostatně dodnes."

Žáček považuje Lorence za velkého manipulátora, mnohem kvalifikovanějšího, než byl jeho šéf a poslední komunistický ministr vnitra František Kincl. Konec komunistické totality například Lorenc nikdy neformulovat tak, že za to mohou Sověti. Ani v jeho výslechových protokolech není sebemenší výtka, že Sověti udělali něco špatně.

Pád komunismu v Československu chápal Lorenc podle historiků jako "vinu gerontů v čele ÚV KSČ". Šlo podle něj o lidi zakotvené v daleké minulosti, kteří se báli rozhodovat a nebyli schopni akceptovat jakékoliv alternativy rozvoje země, které jim prý on, jako šéf StB, předkládal.

Lorenc navrhoval například některé kosmetické změny - třeba hyde park na pražské Letné, jako reakci na protirežimní demonstrace, anebo urychlené spojení KSČ s politickým hnutím Obroda, čímž by se měl vytvořit silný blok umožňující komunistům přežít.

Lorenc na druhou stranu rád hlásil v Moskvě ještě v srpnu 1989 (tedy dva měsíce před začátkem pádu totality v Československu), že československý komunistický režim má situaci plně pod kontrolou. Rád se v Kremlu chlubil s tvrdou linií československého politbyra, a že "není zapotřebí se bavit s opozicí, protože ona přece u nás nehraje žádnou roli".

"No a už za pár měsíců bylo vše jinak," doplňuje Žáček.

Historik upozorňuje i na další opomíjený fakt z historie StB. Na jedné straně šlo o ultrakonzervativní organizaci, která až do samého konce hájila komunistický režim. Na straně druhé byla tato tajná policie ve srovnání s jinými zkostnatělými komunistickými institucemi dost progresivní. Byla totiž schopna získávat velmi rychle potřebné informace a dodávat je, kam bylo třeba - čtyřiadvacet hodin denně, sedm dní v týdnu. StB tak předbíhala ostatní státní instituce v získávání informací, s nimiž podle okolností a potřeby manipulovala.

S StB spolupracovaly v různých dobách statisíce lidí

Podobný styl práce StB se neobešel bez rozsáhlé sítě spolupracovníků, kteří byli získáváni nejen přesvědčováním, vydíráním, výhrůžkami (vcelku běžné byly praktiky ve stylu: když nám to nepodepíšete, tak jdete za mříže), ale i náborem mezi vězni - kteří byli propuštěni, pokud se ke spolupráci s StB upsali.

Ze zjištění Pavla Žáčka a Petra Blažka například vyplývá, že nejvíce spolupracovníků získala StB v počátcích šedesátých let. Jen kontrarozvědné zprávy z roku 1959 svědčí o existenci 41 859 aktivních agentů. Pokud by se k nim tedy připočítali agenti ostatních služeb či správ StB, narostl by počet agentů o další desetitisíce. A poučný je i další údaj: v roce 1960 měl jeden kádrový pracovník StB řídit osm až deset tajných spolupracovníků.

"Avšak mnohem nebezpečnější než tito donašeči byli kádroví příslušníci StB vysazení do odbojových či disidentských skupin. Ti pak vytvářeli takzvané ´volavčí sítě´, v nichž pod nejrůznějšími záminkami o nutnosti boje proti komunismu uvízly a byly zatýkány či vydírány stovky lidí jen proto, že měli výhrady k režimu," upřesňuje Žáček.

Například disident a po listopadové revoluci ministr vnitra Ján Langoš připomínal, že se agenty či donašeči StB stávali někdy s přispěním podobných metod i ti nejlepší z nejlepších. "Možná i pod vlivem dojmu, že komunismus tu bude vládnout navěky," míní poslanec a historik v jedné osobě Žáček. Počet spolupracovníků či agentů StB se podle něj v různých letech měnil. V celkovém součtu se ale jedná o statisíce lidí.

KGB nakonec hodila svoji dceru StB přes palubu

Nicméně až mateřská spjatost se sovětskou tajnou službou KGB se StB nakonec vymstila. Nejednou se totiž stávalo, že pokud českoslovenští čekisté nedostali shora politický či sovětský pokyn, tak žádnou přehnanou aktivitu nevyvíjeli. Zejména pak v době, kdy se v čele SSSR ocitl Michail Gorbačov, jenž se snažil umenšovat roli KGB v sovětské společnosti a dostat tuto tajnou politickou policii pod svou kontrolu.

Špičky sovětských čekistů si museli uvědomovat, že v období sovětské přestavby dávají postupně ruce pryč od střední a východní Evropy, že opouštějí "své soudruhy ve zbrani". Pokyn z Kremlu zněl: nepomáhat východnímu bloku, ať se uškvaří ve vlastní šťávě. Přesto si KGB podle Žáčka myslela, že tu situaci zvládne. Měla totiž v americké CIA, FBI, ale i dalších významných zaoceánských složkách stále své velmi kvalifikované lidi - špičkové agenty a spolupracovníky.

Teprve když se politika přestavby začala dotýkat samotné existence sovětských konzervativců a špiček KGB, vyvolali proti Gorbačovovi v srpnu 1991 puč. "Od něhož si mnozí bývalí funkcionáři StB s nadějemi slibovali návrat k dřívějším předlistopadovým poměrům," míní Petr Blažek.

"StB viděla svět očima KGB, takže když se od ní Sověti najednou odstřihli, českoslovenští čekisté sovětským soudruhům ve službě i hrubě nadávali, nemohli to pochopit a Sovětům odpustit. Nebyli - až na výjimky - schopni samostatně uvažovat. Vždyť vše, co až do té doby přicházelo ze Sovětského svazu, bylo svaté," objasňuje historik.

Role Moskvy byla sice v roce 1989 při rozpadu států sovětského bloku klíčová, nemálo tomu ale pomohl i velký tlak USA a západních států. Sovětský svaz tak neměl moc na vybranou. "Takzvaná sovětská přestavba byla ostatně procesem, který nebyl ani v samotném Sovětském svazu vnímán s příliš velkou radostí," míní Petr Blažek.

Alespoň čeští čekisté odpustili soudruhům z KGB a potažmo i FSB (nynější bezpečnostní služba Ruské federace) teprve s obnovením ruské rozpínavosti. Když si uvědomili, že Rusové mají znovu velkou sílu, třebaže ne takovou jako v dobách Sovětského svazu.

I tato fakta potvrzují, že českoslovenští čekisté netvořili nikdy samostatnou službu, nýbrž součást obrovského soukolí. "Nehlídali a nehájili zájmy Československa, nýbrž Sovětského svazu a všech jeho satelitů. Dokonce i ochrana domácího komunistického politbyra byla kvůli věrnosti sovětské KGB pro československé čekisty až druhořadou," míní Blažek.

Proč si temné výročí vzniku StB připomínat

Ne všichni si podle historiků Pavla Žáčka či Libora Svobody uvědomují, v co se bohulibý úmysl založit po válce k ochraně republiky Státní bezpečnost zvrhl.

"Ne všichni si také uvědomují, jak to dopadne, když jsou bezpečnostní složky, které kvůli nestabilnímu vývoji ve světě potřebuje každý stát, systematicky zneužívány," varuje Žáček. Když tedy v těchto zvláštních službách nepracují kvalitní odborníci, ale nevzdělaní ideologicky zpracovaní partajníci. Tito čekisté se pak na nic neptali, natož aby je zajímalo, zda nejsou příkazy, které dostávali, v rozporu se zákonem.

"O možných tragických důsledcích zneužití bezpečnostního aparátu bychom proto měli vědět. A troufám si tvrdit (historik Žáček je členem Stálé komise pro kontrolu Národního bezpečnostního úřadu a Stálé komise pro kontrolu použití odposlechu - pozn. red.), že i lidé v českých tajných službách si uvědomují, kam až může vést porušování zákonů," dodává poslanec.

Vždy je zkrátka podle historiků užitečné vědět, jak funguje specifický druh politické policie, jako byla StB v Československu, gestapo v nacistickém Německu či Stasi v tom východním komunistickém, ale také v Mussoliniho Itálii, ve Francově Španělsku, v Salazarově Portugalsku či v Řecku, kde vládla plukovnická junta.

"A možná ještě důležitější je poznání, z jakých společenských vrstev pocházeli lidé, kteří v policii typu StB sloužili - ať již jako kádroví pracovníci, či agenti. Měli bychom vědět, co vlastně tyto lidi k práci v podobných službách motivuje, jak důležitá pro ně byla a je moc nad ostatními a proč se na nich dopouštěli násilí," připomíná Libor Svoboda.

Není to tedy podle historika tak, že všichni ti estébáci se objevili v Československu najednou před pětasedmdesáti lety se vznikem StB v říjnu 1945 a stejně tak ze společnosti vysublimovali s pádem komunistického režimu.

"Podobná individua jsou vždy k dispozici v každé společnosti. A chopí se moci či příležitosti, jakmile jim to společnost jen trochu umožní - mlátí lidi v rámci svého povolání anebo vymýšlejí nejrůznější fígly, jak je dostat do neštěstí. Záleží jen na tom, jakou šanci k uplatnění dostanou. Nikdy bychom se tedy neměli nechat ukolébat vědomím, že nám nemůže znovu hrozit diktatura - ať již zleva, či zprava," shrnuje Libor Svoboda.

VIDEO: KGB měla své špicly ve vedení ČSSR, říká historik Prokop Tomek

O nelegálních agentech KGB v ČSSR příliš nevíme, říká historik Prokop Tomek a dodává, že takzvaný Mitrochinův archiv je cenný zdroj - vesměs se jedná o vcelku uvěřitelný a reálný popis událostí. | Video: DVTV
 

Právě se děje

před 1 hodinou

Prezident Zeman se příští týden setká s polským protějškem Dudou

Prezident Miloš Zeman se příští týden na Pražském hradě setká s polským prezidentem Andrzejem Dudou. Budou jednat o tématech Evropské unie či o visegrádské spolupráci. Na webu Pražského hradu to dnes uvedl mluvčí prezidenta Jiří Ovčáček.

Ředitel zahraničního odboru Pražského hradu Rudolf Jindrák řekl, že se setkání uskuteční na žádost Polska. "Polská strana chce konzultovat aktuální věci kolem Evropské unie a polského předsednictví Visegrádu," uvedl. Konkrétní témata se podle něj teprve dojednávají, předpokládá ale projednávání právě evropské a visegrádské agendy, mohla by být i příležitost probrat bilaterální témata.

Zdroj: ČTK
Další zprávy