Praha - České poplatky u lékaře nejsou v evropském srovnání vysoké. Obvyklý poplatek ve vyspělých zemích činí 10 eur, což vzhledem k průměrné mzdě odpovídá 50 korunám v Česku.
Češi však mají povinnost platit mnohem častěji. Například v Německu stačí zaplatit deset euro u ambulantního lékaře jednou za čtvrt roku. Ani u něho, ani s jeho doporučením se pak už nikde neplatí.
Sledovali jsme živě: Jsou poplatky protiústavní? Soudci rozhodnutí odročili
Ve Švédsku si může být pacient jistý, že ročně nezaplatí za návštěvu ambulance víc než 90 eur. Podobný systém funguje v Rakousku.
Čech platí 30 korun, tedy o něco méně než v jiných zemích. Platí však za každou návštěvu, i když je u stejného lékaře třeba vícekrát za týden, nebo i když jej praktický lékař pošle ke specialistovi.
Ve všech evropských zemích neplatí poplatky děti zpravidla do osmnácti let, ve Švédsku dokonce do dvaceti. V Česku se platí bez výjimek.
Jak platí lékařům Evropané
- Itálie
Zdravotnictví financuje stát. Pacient se musí řídit doporučením svého rodinného lékaře. Pacient má navíc možnost navštívit privátní praxe, kde je vstupní poplatek 12 eur a běžná taxa 40-160 eur. Pobyt v nemocnici zdarma, luxusní pokoje za příplatek 60-75 eur za den. Doplatky za léky od 10 do 100 procent podle účinnosti a ceny. - Španělsko
Zdravotnictví financuje stát. Neplatí však zubní a oční lékaře. Pacient se musí řídit doporučením svého rodinného lékaře. Pobyt v nemocnicích zdarma, u levnějších léků spoluúčast 40 procent. Dvacet procent Španělů dalo přednost soukromému pojištění, kde je omezena smluvní síť lékařů a nemocnic. Pokud chtějí ošetření jinde, platí pětinu ceny. - Velká Británie
Zdravotnictví financuje stát. Doplácí se pouze za některé léky, za zubní a oční lékaře. Kdo má dost peněz, platí soukromé pojištění, aby nemusel čekat na operace a vyšetření u specialistů. - Polsko
Zdravotnictví financuje stát. Neplatí však zubní lékaře. Pobyt v nemocnici je zdarma, za recept se platí 3,20 zlotých (zhruba 23 korun). Desetina Poláků platí soukromé pojištění, aby nemuseli čekat na operace a vyšetření u specialistů. - Švédsko
Zdravotnictví financuje stát. Pacient se musí řídit doporučením domácího nebo obvodního lékaře (za návštěvu cca 10 eur, roční strop činí 90 eur), bez doporučení u specialisty platí 25 eur. Za léky se platí plná cena do 10 eur, neplatí se nad 50 eur, pobyt v nemocnici stojí cca 8 eur denně. - Rakousko
Zdravotnictví financují veřejné pojišťovny. Za návštěvu u lékaře se platí 3,60 eur s čtvrtletím limitem. Pobyt v nemocnici stojí 10 eur za den, položka na receptu 4,70 eur. - Německo
Zdravotnictví financují veřejné pojišťovny. Za návštěvu lékaře se platí 10 eur, stačí jednou za čtvrt roku. 10 eur se platí u specialisty, pokud pacient nemá doporučení jiného lékaře. Za léky se doplácí od 5 do 10 eur. V nemocnici se platí 10 eur za den, maximálně 28 dní v roce. - Francie
Zdravotnictví financují veřejné pojišťovny. Za návštěvu u lékaře se platí přímo, obvykle 25-30 eur, pojišťovny vracejí až 70 procent částky. Stejně vrací u zubařů, o něco menší podíl u laboratoří. Doplatky za léky od 0 do 100 procent podle účinnosti a ceny. Za pobyt v nemocnici se vrací 80 procent ceny, pobyt přes měsíc je zadarmo. 85 procent Francouzů má soukromé připojištění na poplatky. - Holandsko
Zdravotnictví financují soukromé pojišťovny. Mohou nabízet různě vysoké sazby pojistného. Nabízejí i připojištění na zubaře, logopedy a rehabilitace, které se ze základní pojistky neplatí. Klienti mohou ke specialistům a do nemocnice jen s doporučením rodinného lékaře. Mohou zvolit i druhou variantu, kdy se chodí i ke specialistům bez doporučení, musí však zaplatit přímo a požádat pojišťovnu, aby jim peníze později vrátila. - Maďarsko
Zdravotnictví financuje stát. Do konce března se platilo za návštěvu u lékaře 600 forintů (60 korun), u specialisty s doporučením praktického lékaře jen 300 forintů, návštěva pohotovosti stála 1000 forintů. V nemocnicích se platilo 300 forintů za den, pokud měl pacient doporučení praktického lékaře. Bez doporučení stál denní pobyt 800 forintů. Nejdéle se v nemocnicích platilo dvacet dnů. Poplatky byly zrušeny referendem. - Česko
Zdravotnictví financují veřejné pojišťovny. Za návštěvu u lékaře se platí 30 korun, za pohotovost 90 korun. Roční strop je 5000 korun, do kterého se počítají i některé poplatky za léky. Za položku na receptu se platí 30 korun, za den v nemocnici 60 korun.
V nemocnicích Evropané platí rovněž 10 eur, maximálně však třicet dní za rok. V Česku nejsou poplatky 60 korun za den v nemocnici omezeny časem.
Systém ve Švédsku, Německu nebo v Rakousku je logičtější: poplatky mají pouze odradit od zbytečných návštěv. Jejich smyslem není zvyšovat spoluúčast občanů, kteří už stejně platí pojistné.
Stejně přísný systém jako Češi zavedli v tomto desetiletí rovněž Slováci a Maďaři. Maďaři ovšem nevyžadovali poplatky od dětí. V obou zemích už byly poplatky zrušeny, v Maďarsku počátkem tohoto měsíce.
Nespokojenost se státem
Unikátní je v Česku celý systém, jak občané platí za zdravotní služby.
Každá evropská země má jiný přístup, všechny se však drží několika zásad. Pokud je zdravotnictví státní, pacient nemusí za návštěvu lékaře vůbec platit. Některé zdravotnické služby však stát neplatí, například v Itálii a Španělsku zubní a oční lékaře. Ve Velké Británii se za ně připlácí.
U lacinějších léků je vysoká spoluúčast, Italům někdy stát nepřispívá ani euro.
Státní systémy obvykle přísně regulují nabídku služeb. Italové, Španělé, Britové, Irové i Poláci proto často využívají a platí soukromé lékaře i kliniky, aby se vyhnuli dlouhým čekacím dobám.
Čtěte více: Topolánkovy reformy platí, rozhodl Ústavní soud
Ve státních systémech jsou lidé se zdravotnictvím nejméně spokojeni.
Oblíbené pojišťovny
V Rakousku a Německu platí zdravotníky veřejné pojišťovny a lékařská péče je mnohem dostupnější. Právě tyto země používají poplatky, aby odradily od zneužívání široké nabídky. Ze státních systémů používají poplatky ještě Švédové a ostatní skandinávské země.
Zvláštním příkladem systému veřejných pojišťoven jsou Francie a Belgie, kde občané platí lékařům nebo lékárníkům přímo a pojišťovny jim pak peníze vracejí. Zpravidla však nevrátí plnou částku, a proto se naprostá většina lidí ještě připojistí.
Se systémem veřejných pojišťoven jsou lidé podle Eurobarometru obvykle spokojeni.
Soukromníci bez poplatků
Jen dvě země (Nizozemsko a Švýcarsko) využívají privátní pojišťovny. Ty mohou nabízet zdravotní služby za různě vysoké pojistné. Protože v každém pojistném plánu je nabídka služeb nějak omezena, obvykle se nevybírají poplatky. V Holandsku prakticky žádné, ve Švýcarsku za pobyt v nemocnici, ale částka musí být omezena. U některých pojišťoven například částkou 200 eur za rok.
Soukromé pojišťovny neplatí ze základního pojištění zubaře a některé další služby, lidé se však u nich zpravidla připojistí.
Dvojí regulace na východě
Česká reforma se vydává cestou, která kombinuje dva přístupy.
Poplatky u lékaře omezují poptávku po zdravotnických službách jako v Německu nebo ve Švédsku. Druhý krok reformy však po holandském vzoru zavádí soukromé pojišťovny. Z reformních zákonů vyplývá, že nabídku zdravotní péče budou regulovat pojišťovny svými plány. V zákonech je zabudován mechanismus, podle kterého mohou být z nabídky vyškrtnuty celé zdravotnické obory.
Na Slovensku a v Maďarsku zvolili stejný postup, reformátoři ovšem neuspěli. Slováci dnes posilují monopolní postavení dvou státních pojišťoven a míří k systému, který už vznikl v Polsku nebo ve Španělsku. Neúspěch maďarských poplatků zpochybnil plán na rozdělení a privatizaci jediné státní pojišťovny.
