Železná Ruda/Bayerisch Eisenstein - Šumavská horská chata Sluneční dvůr v Železné Rudě se uchází o titul Český penzion roku. Pokud by uspěla, byla by to pro české Evropany nová zkušenost. Penzion totiž leží v Německu.
Řada aut s českými značkami, která parkují před touto horskou chatou na německém konci Rudy, dokládá fakt, že hranice mezi Českem a Německem už čtyři roky v podstatě neexistuje. Češi tu zjevně mají "svůj" penzion.
Během sedmi let od vstupu Česka do Unie postupně padaly všechny formální překážky vzájemného prolnutí starých a nových členských zemí euroklubu. Letos zmizela i ta poslední. Sousední Německo a Rakousko pro Čechy úplně otevřely pracovní trh.
Na davy nově příchozích Čechů v německém příhraničí ale člověk nenarazí. Češi, kteří osídlují Němci opouštěné pohraničí, tu podnikají nebo pracují už pár let.
"Penzion mám pět let. Za patnáct minut a za patnáct euro jsem měl potřebné doklady vyřízené," popisuje výhody podnikání v Německu provozovatel penzionu Petr Kounovský.
Chalupa není jeho majetkem, podle svých slov splácí hypotéku. "Všechno tu funguje líp," odpovídá stručně na otázku, co ho přivedlo do Německa.
Willkommen, Češi
Na dveřích penzionu s jedenadvaceti pokoji visí cedule Willkommen! Na zvonku je ale napsáno "Ubytování". Mezi hosty patří především Češi.
Kounovského penzion působí už na první pohled uzavřeným dojmem. Je stranou hlavního tahu, musíte si ho najít. Restaurace není otevřená kolemjdoucím, podnikatel prý své hosty nechce vystavit nepředvídatelnému ruchu. A personál, který otvírá dveře, je český.
"Zákazník se tu cítí doma, i když je jakoby v zahraničí," říká mladý muž. "I když - hranice už vlastně nejsou," dodává vzápětí.
Češi sem jezdí kvůli klidné atmosféře a čistotě, které Bavorsku nikdo nemůže upřít. Při srovnání české Železné Rudy a její německé sestry je dodnes zřejmé, že šly ve 20. století - od konce 2. světové války po vstup ČR do Evropské unie - každá svou cestou.
Zatímco v bavorském vzduchu se drží nostalgická horská atmosféra, české části vévodí staří známí z pohraničí - trpaslíci a další postavičky z říše kýče. Kasina a domy s pulzujícím srdcem ve štítu z hlavní třídy českého turistického centra rovněž nezmizely.
Německé příjmení výhodou
Na druhém konci Bavorské Rudy, přímo uprostřed maloměstského dění, leží další český penzion. Je jiný než Sluneční dvůr. Na bílé omítce se vyjímá německý název Wiesenau. Ale když zazvoníte, zjistíte, že typické německé příjmení majitelů - Mosingerovi - je jen shoda náhod.
"Za cenu, za niž jsme tady pořídili 2000 metrů čtverečních s třípatrovým, už vybaveným penzionem, bychom v Čechách nedostali ani ten pozemek," vysvětluje Kateřina Mosingerová, proč se manželé před čtyřmi lety rozhodli podnikat v Německu.
Měli výhodu dobré znalosti prostředí, jelikož oba v německém příhraničí roky pracovali: ona v cukrárně, její muž coby číšník. Na dům získali hypotéku u německé banky. A místní je také prý přijali bez problémů - koneckonců se dobře znali z výše zmíněných maloměstských uzlů.
Mosingerovi inzerují na české i německé straně. Přesto i u nich je většina klientely česká. Předsudky Němců v tom prý ale nejsou.
"Musím ale říct, že nám nahrává německé příjmení. Tak si všichni myslí, že jsem se sem přivdala," vysvětluje Mosingerová, která je právě na mateřské dovolené. Její muž Jan ale stále pracuje jako číšník v restauraci - samotný penzion zatížený hypotékou by je prý zatím nezabezpečil.
Dražší energie, nižší daně
Čeští podnikatelé ale v Německu narážejí například na dražší energie, vodu a další služby. Určitá kompenzace pro ně je, že spotřební daň v hotelnictví klesla v Německu k sedmi procentům namísto devatenácti.
Ani místní samospráva prý nemá důvod české penziony nepodporovat, protože obci musí provozovatelé platit tzv. daň z postele, 50 korun za hosta a noc, která jí jde přímo do rozpočtu. "Naopak si nás hýčká."
Němci přitom až do letošního roku regulovali příchod Čechů na svůj pracovní trh. Poslední překážky padly letos v květnu. "Pro mě to je výhoda, můžu zaměstnávat Čechy, aniž bych musel žádat povolení a aniž by mi úřady vnucovaly německé zaměstnance," říká Kounovský.
Blednoucí sláva
V ospalém bavorském příhraničním městečku jsou dva české penziony. Vzhledem k tomu, že slábnoucí slávu německé Šumavy tu reprezentuje řada opuštěných, starosvětsky vyhlížejících penzionů, kterých by se mohli Češi chytit, nejde o nijak vysoké číslo.
Zkušení němečtí provozovatelé penzionů prý odešli i kvůli ekonomické krizi do lukrativních Alp. Ti mladí zase za prací hlouběji do vnitrozemí.
Český živel tak je v Bavorské Rudě všudypřítomný. V restauracích obsluhují Češi, česky se lze domluvit i v řadě obchodů.
Idylické soužití na hranici, která dříve pevně oddělovala Západ a Východ? Ne tak úplně.
Kateřina Mosingerová si stěžuje na českou závist. "To, že jsem se přestěhovala do Bavorské Rudy, přijali mnohem lépe zdejší Němci než místní na české straně."
