Jak je možné, že se tento objev neobvyklých taurid, které by v roce 2020 mohly ohrozit Zemi, podařil právě vašemu týmu?
My máme v astronomii světově poměrně výsadní postavení. Řadu let provozujeme bolidovou síť, která slouží k zaznamenávání průletu bolidů. Na 16 místech v Česku, na Slovensku a v Rakousku máme velmi přesné digitální kamery, které snímají každou noc oblohu, a díky tomu jsme schopni sledovat přelet takových těles.
Pokud máme data z několika stanic, tak jsme schopni vypočítat dráhu tělesa, velikost a řadu dalších charakteristik. Celkem je zdokumentováno 30 meteoritů s rodokmenem, čeští nebo českoslovenští astronomové jich zdokumentovali 17.
Zahraniční týmy tuto možnost nemají?
Dnes jsou takové sítě provozovány například v USA nebo Kanadě, ale my jsme průkopníci této technologie. Vůbec první zdokumentovaný pád má na svědomí náš předchůdce doktor Zdeněk Ceplecha, který v dubnu 1959 zaznamenal meteorit Příbram. Podařilo se mu ho zachytit za pomoci dvou kamer umístěných v Ondřejově a Prčici, poté vypočítal jeho dráhu a našel z něj čtyři malé meteority.
Ceplecha jako první na světě dokázal, že meteority pochází z asteroidů. Do té doby to byla pouze hypotéza. Bylo to vlastně poprvé, co lidstvo drželo v ruce mimozemský materiál a vědělo, odkud je. To bylo ještě deset let před tím, než Američané přivezli vzorky z měsíce.
Jaké je největší riziko, které vidíte v souvislosti s vaším objevem nové větve anomálních taurid?
My jsme zjistili, že v tom tauridovém roji jsou tělesa od několika gramů až do desítky tun. Předpokládáme, že tam bude řada těles s průměrem kolem 10 metrů. Ty jsou problematické v tom, že je nejsme schopni pozorovat ani s těmi největšími dalekohledy. Jsou to tělesa kometárního původu, což znamená, že mají velmi malou odrazivost světla.
Žádné z těch těles nesvítí vlastním světlem, vždy je to odražené světlo od Slunce. Když máte malou odrazivost, tak objev i relativně velkého tělesa může být velmi komplikovaný. V tom roji prolétá každých pět let velké množství těles, která jsou velmi těžko pozorovatelná a mohla by být pro Zemi nebezpečná.
Pavel Spurný
Pavel Spurný je český astronom, pracovník Astronomického ústavu Akademie věd České republiky v Ondřejově. V roce 1997 inicioval vývoj a výrobu nového typu automatické bolidové kamery pro českou část Evropské bolidové sítě. Tuto kameru později upravil a v roce 2001 ji použil k spoluzaložení nové bolidové sítě v Západní Austrálii v poušti Nullarbor. K jeho nejvýznamnějším pracím patří analýza fotografických a dalších záznamů bolidu Neuschwanstein, který proletěl nad Bavorskem 6. dubna 2002. Podle výpočtů Pavla Spurného byly nalezeny 3 meteority přesně v předpovězené cílové oblasti. Po Spurném je pojmenována planetka, která byla objevena robotickým dalekohledem LONEOS.
Co je třeba udělat pro to, aby se ta tělesa dala včas odhalit?
Díky tomu, že se nám podařilo podrobně popsat novou větev taurid, tak by mělo být snazší takováto tělesa vyhledávat. My totiž daleko více limitujeme oblast, kam se mají ostatní kolegové astronomové dívat. Je potřeba, aby se ty největší dalekohledy na tato místa zaměřily a snažily se objevit ty potenciálně nebezpečná tělesa. Některé z nich mohou být na srážkové dráze.
Je možné odhadnout, co by se stalo při takovém střetu?
Víme, že v atmosféře shoří tělesa, která mají v průměru do deseti metrů. U větších už to může být horší. Pro ilustraci si můžeme vzít čeljabinský meteorit, který spadl v únoru 2013. Podotýkám, že ten nepatří mezi tauridy. To bylo těleso, které mělo na začátku 19 metrů v průměru a hmotnost 19 tisíc tun. Naštěstí se jednalo o relativně málo soudržné těleso.
Ta hlavní energie se uvolnila v 30 kilometrech nad zemí, bylo to nějakých 470 kilotun, což je 15 hirošimských bomb. Naštěstí naprostou většinu energie absorbovala atmosféra, než tlaková vlna dorazila na zem. Kdyby to bouchlo třeba o pět kilometrů níž, tak v dvoumilionovém Čeljabinsku budou tisíce mrtvých. Je to významné varování pro lidstvo, co by se v budoucnu mohlo stát.
Samotný dopad tedy není to nejhorší, co může nastat?
Nejnebezpečnější je exploze tělesa v přílišné blízkosti od povrchu země. Když se zkoumalo epicentrum takzvané tunguzské katastrofy, zjistilo se, že k zničujícímu výbuchu došlo ve výšce 8,5 kilometru nad zemí. Exploze tehdy zasáhla oblast o rozloze 2500 tisíce čtverečních kilometrů. To je polovina Královéhradeckého kraje.
