Aktuálně.cz: Ministerstvo obrany chce, aby různé spolky spolupracovaly s armádou při případné obraně vlasti. Inspiruje se finským modelem, kde mají zastřešující asociaci dobrovolných obranných aktivit. Vy jako předseda jednoho z takových spolků u té přípravy také jste.
Zdeněk Ertl: Ministerstvo to s námi konzultovalo. Oslovili nás jako organizaci, o které si myslí, že by se do toho mohla zapojit. Výbor, který by to zastřešil, by byl dobrý. Kdyby se přes něj posílaly peníze, měly by ty spolky dělat věci, které stát potřebuje.
Co potřebuje zejména?
Potřebuje určité profese, které dnes nemá. Armádě projde fyzickými testy jen každý desátý z těch, kteří se přihlásí. Oni ho přijmou a je otázka, jestli umí velet, je technik nebo je vhodný na něco jiného? Prostě je to nepřečtený člověk. Kdyby fungovalo to, co ministerstvo obrany zamýšlí, tak s pomocí grantů mohou být připravovaní lidé, které jde v případě potřeby využít. Je to určitá společenská objednávka, služba státu.
Pro ochranu před živelnými pohromami, která spadá pod vnitro, jsou profesionální hasiči. A vedle nich dobrovolné Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska. A když vznikne nějaká živelní katastrofa, na té místní úrovni se spojí s těmi profesionálními hasiči a jdou zasahovat. Je to jediný akční spolek, který je schopen se tady zmobilizovat a pomáhat. Bohužel směrem k armádě nic takového není. To by se mělo změnit.
Do jakých programů a profesí by se měly ty peníze nalít?
To musí specifikovat zákon. Ale určitě to jsou ajťáci a další technické profese. Je důležité umět ovládat počítače, chybí programátoři. Asi se budou hodit radisti, operátoři různých elektronických zařízení, dronů… Mimochodem: To vše dřív cvičil Svazarm. Tam byly odbornosti elektronika, radioamatéři, kynologové.
Sdružení sportovních svazů
Vzniklo z bývalého Svazarmu, sdružuje především technické sporty. V sedmnácti členských svazech (patří mezi ně biatlon, kynologové, radioamatéři či vodáci) má celkem 620 tisíc členů a je druhou největší sportovní organizací v zemi. Předsedou je od roku 2003 Zdeněk Ertl. Jako jediné z tehdejších akcionářů Sazky (kde mělo 3,6procentní podíl) poukazovalo na předražený a megalomanský projekt Sazka Arény, protože se obávalo, že kvůli němu Sazka nebude mít na financování sportu. Souhlasilo až poté, co se ČSTV zavázal, že pokud Sazka nebude platit, zaplatí za ni.
Skoro to vypadá, že si říkáte o to, abyste to zastřešovali vy.
Ano, jedna varianta je vytvořit nové centrum, druhá je svěřit to někomu, jako byl dřív Svazarm. Když se vytvoří něco nového, tak se musí vytvořit i nový aparát. Ten my ale už máme.
Sami dnes děláme projekty přesně na ty základní články. Je to projekt Sportem ke zvládání krizových situací, kdy podporujeme jednotlivé tělovýchovné jednoty, kluby. Ty předloží projekt v některé ze tří oblastí - zvládání přírody, zvládání vody a bezpečné ovládání zbraní - a my na ně dáme grant. Rádi bychom měli víc, třeba modeláře, ale nemáme peníze.
Ale Svazarm nemá z dob minulých úplně nejlepší pověst…
Když dáme pryč politiku, tak to fungovalo. Stejně jako Svazarm byly zpolitizované všechny společenské organizace. To bychom museli zavrhnout i sport kvůli tomu, že ho také řídila KSČ.
Jak by to podle vás mohlo vypadat? Myslivci říkají, že by bylo fajn, kdyby stát financoval střelnice, kde by mohli trénovat…
Ano. Zrovna tak, jako jsou sportovní hřiště, by měly být areály, kde by šly trénovat i jiné dovednosti. Kynologům zůstala nějaká cvičiště, ale otázkou jsou prostory, kde se budu učit pohybovat v přírodě. Nejde jen o tu střelbu.
Takže je třeba vybudovat a financovat nějaké prostory a lektory k tomu…
Určitě. Ale to je jen jedna věc. Druhou je technické vzdělávání. U Svazarmu byl hodně motorismus, každý si uměl opravit auto. Dnes už nepotřebujeme umět opravit auto, ale manuální zručnost je stále důležitá. Je důležité umět ovládat počítače, chybí programátoři. Když budou chybět radisti, operátoři různých elektronických zařízení, dronů, kde se dá naučit něco takového? Prostřednictvím nějaké hry, sportu. Musíte ty děti k tomu přivést.
Jak?
Vezměte si sport. Na atletiku, fotbal, hokej si vyberou děti v sedmi, osmi, devíti letech. O všechny ty ostatní nikdo ve sportu nemá zájem. Už od šestých tříd se těm dětem, které si nikdo nevybral nebo nemají bohaté rodiče, často nikdo nevěnuje, i když jsou třeba technicky nadané. A těm ze středních škol už vůbec nikdo. A přesně tam by měla směřována tato činnost - podchytit tyto lidi něčím zážitkovým.
Takže když ty děti podchytíte, může se to vyplatit i státu v případě ohrožení?
V případě čehokoliv. Obdivuji, co se stalo nyní v Anglii. Že tam byli schopni zasáhnout během osmi minut a zlikvidovat ty útočníky v Londýně. My na takové věci nejsme připraveni. To není věc armády, ale věc všech. Nejde jen o nějakou válku, ale také o vnitřní nebezpečí.
Jedním z návrhů je vytvořit registr lidí, kteří by se přihlásili, že jsou ochotni pomoci v případě ohrožení. Uvedli by, čím můžou být prospěšní. Myslíte, že se najdou? Mně připadá, že lidé sice hlasitě mluví, ale když se mají zapojit sami…
Ti lidé se určitě najdou. Vraťme se k těm dobrovolným hasičům. Podívejte kolik jich je a jaká je to tradice. Navíc klubová. A jděte se zeptat mezi těmi dobrovolnými - půjdou ti mladí k profesionálním? Půjdou. Protože jsou k tomu vychovaní. Tady to funguje. Musí se s tím prostě pracovat.
