Nejedlová DVTV | Foto: DVTV

Johanna Nejedlová, aktivistka, zakladatelka spolku Konsent

V roce 2020 jsme slavili sto let od první československé ústavy, která zrušila výsady pohlaví, rodu a povolání. Ženy tak po dlouhém boji formálně získaly rovnost s muži.

Do roku 2021, kdy načínáme druhých sto let od oné události, bych Česku přála, aby tu ženy svou rovnost začaly skutečně plně využívat a naplňovat. Ženám bych přála, aby se nebály politicky angažovat, vstupovat do vysoké politiky, abychom je v tom všichni podporovali a aby se v nadcházejících volbách vyrovnával jejich poměr v parlamentu. Ten nyní činí smutných 22 procent v Poslanecké sněmovně a 16 procent v Senátu.

Víc žen v politice potřebujeme ne proto, že by snad byly ženy lepší než muži, ale proto, že mají zatím odlišnou životní zkušenost. Jak to dopadá, pokud jsou ve vedení státu muži odtržení od reality, jsme v uplynulém pandemickém roce viděli. Málokdo přehlédl chaotická a často nefunkční opatření s reálným negativním dopadem na budoucnost mnoha dětí a dospívajících ve spojitosti s distanční výukou, v řešení péče a ošetřovného i v dalších oblastech. 

Ženám bych přála, aby se nebály otevírat témata rozdílů v odměňování, které nyní činí 20 procent, aby vystupovaly proti násilí na ženách, se kterým má zkušenost každá třetí žena, nebo aby prosazovaly opatření, která podpoří muže v tom, aby měli prostor a možnost více se realizovat v péči o děti. Přála bych si ale, aby tohle v následujícím roce nebyla témata ženská, ale témata, za kterými stojí všichni, komu záleží na budoucnosti Česka.

Malým i dospívajícím chlapcům bych přála, aby jim nikdo neříkal, že některé věci jako třeba být citliví nebo plakat nemohou, protože jsou kluci a ti mají něco vydržet. Malým i dospívajícím dívkám bych přála, aby jim nikdo netvrdil, že mají být vždy milé a poslušné místo toho, aby byly svérázné a cílevědomé. Přála bych jim, aby si volili koníčky i budoucí povolání podle toho, co je baví a na co mají talent, a ne podle toho, co se sluší pro jejich pohlaví nebo podle toho, jestli se od nich očekává, že se dobře vdají nebo že naopak budou muset živit celou rodinu.

Na jaře byl mediální prostor plný názorů, že krize je příležitost ke změně. Nyní už nic takového neslyšíme a mnoho z nás obestírá deprese, popření nebo strach. Přála bych Česku, aby se k diskusím o hledání nových cest vrátilo. Abychom měli víru nejen v to, že příští rok už bude lepší, ale v to, že má smysl neustále usilovat o lepší svět a lepší stát pro všechny bez výjimky.