Praha - Dvacet let od rozdělení federace už mladí lidé v Česku takřka neznají slovenštinu, tedy lépe řečeno výrazy, které jsou ve slovenštině zcela odlišné než v češtině. Oproti tomu mladí Slováci josu na tom ze znalostmi češtiny podstatně lépe, i třeba díky české kinematografii.

Zatímco na Slovensku je český dabing filmů na televizních obrazovkách obvyklý, Češi se doma se slovenským jazykem prakticky nesetkají.

Výjimkou jsou například talentové soutěže společně připravované celoplošnými televizemi obou zemí. Když však Prima loni vysílala slovenský seriál Dr. Ludsky, dabovala jej do češtiny. A tak sympatický Tomáš Maštalír v titulní roli mluvil hlasem Martina Stránského.

Ty tam jsou pravidelné "slovenské pondělky", kdy federální televize vysílala vynikající inscenace z Bratislavy. Pokud se dnes slovenští herci objevují v českých filmech, mluví svou mateřštinou jen zřídkakdy.

Češtinu umějí i ve slovenských školkách. Díky pohádkám

Na Slovensku je přitom vztah k češtině úplně jiný. Když pražské Divadlo Járy Cimrmana slavilo začátkem října přímými přenosy inscenace České nebe do kin 45. výročí založení, zaplnilo se také na Slovensku deset kinosálů fanoušky, kteří fiktivního českého všeuměla pokládají za svého. I ti nejmenší tam slýchají češtinu odmalička, protože se dívají na české pohádky.

Slovům jako cencúľ, cintorín, raňajky či nohavice dnešní česká mládež nerozumí - neví, že jde o obyčejný rampouch, hřbitov, snídani či kalhoty.

Plete si také zelí a kapustu. Nechápe, že někdo smädný je žíznivý, nezná, že vreckovka je kapesník a čižmy označují holínky, netuší, že kaštiel znamená zámek. Když mladému Čechovi upadne knoflík, neví, že přišel o gombík. Když jeho slovenský "kamarát" hledá kefu, těžko přijde na to, že pátrá po kartáči.

Ti nejmenší by se podivili, kdyby zjistili, že pohádkový televizní Trsteniarik je jejich oblíbeným Rákosníčkem, a že kulaťoučké a libozvučné slovo loptička znamená míček.

I v Česku oblíbený slovenský herec Marián Labuda předestřel krátce po rozpadu společného státu v roce 1993 děsivou vizi: že když se v budoucnosti setkají například u moře Slovák s Čechem, budou se kvůli lepší domluvě bavit anglicky. A tak mnohému tápajícímu dnes přijde vhod internetový slovník rozdílných výrazů, dostupný na adrese www.e-slovensko.cz/slovnik.

Jak jste na tom se slovenštinou vy? Vyzkoušejte se:

Drevokocúr je mýtem

"Slovenské" slovo drevokocúr tam ale zvědavci nenaleznou. Jen poznámku, že jde o český mýtus a že vymyšlené slovo označuje veverku. Té ale na Slovensku říkají veverica.

Folklorista Petr Janeček z pražského Národopisného muzea zařazuje tento výraz mezi jazykové anekdoty. Jde o výmysl podávaný a v jistém společenském prostoru přijímaný jako pravda. Stejně tak i odvozeniny typu drevomačka či stromokocúr.

Původ tohoto slova bývá připisován Miroslavu Horníčkovi, Vladimíru Menšíkovi, Jiřímu Krampolovi, Jiřímu Sovákovi či Mariánu Labudovi. Údajně si je však vymysleli komici Milan Lasica a Julius Satinský v době hostování v divadle Semafor koncem 60. let.

V internetových diskusích se lidé přou o reálnost tohoto slova a přinášejí doklady i reference k ozřejmení a doložení pravdy. Oba národy je používají jako internetové přezdívky, nadávky či hravé etnické pojmenování Slováka. V jednom oboru se však výraz drevokocúr na obou stranách hranice ujal dokonale - paraglidisté tak totiž slangově označují nešťastníka, který přistál na stromě.