Dnes se vzali.
Je to až překvapivě podobné se sňatky muže a ženy. Matrikářka zve pár do obřadní síně, potom hosty.
Ženiši jsou oba v tmavém, na klopě růžové karafiáty se stužkou v barvě duhy symbolu homosexuálního hnutí. Kolem nich nejbližší přátelé a všudypřítomná lehká nervozita.
Na úvod vyznání, které Michelangelo Buonaroti napsal svému příteli před téměř pěti sty lety, a pak už zákonem předepsaná otázka. Pavlové odpověděli stejně: "Ano". Svědci nejsou potřeba, hudba tentokrát chybí.
Podobný obřad už v Česku absolvovalo sto padesát párů gayů a lesbiček. Mnozí ale nechtějí "klasickou" svatbu, přijdou si svůj svazek "jen" podepsat.
"Asi devadesát procent párů přijde jen ve dvou a chce pouze zaregistrovat, slavnostní svatbu s přáteli tady máme výjimečně," potvrzuje matrikářka Hana Hájková, která si proslov k párům sama napsala. "Jsou tam v podstatě jen dvě věty, které předepisuje zákon," dodává.
Polibek chyběl, objali se však a fakt, že budou partnery nejen před sebou mými jako posledních šestnáct let, ale i před státem, je dojal.
"Je to krásný pocit," řekli oba shodně.
"Karafiáty jsme si dali jen na obřad, aby se nám neztratily, a taky kvůli lidem venku, Pavlíček to nechtěl. Ani svatební klobouk mi nedovolil," říká starší Pavel z dvojice. "Dělat takové kašpary, to nemusíme," zdůvodňuje partner. "Všichni v ulici ví, že jsme teplí, tak proč to stále schovávat," škádlí se jen pár minut poté, co se zaregistrovali.
Své partnerství na "psí knížku" chtěli zlegalizovat léta. Dnes se dočkali.
"Spal jsem dobře, ale už v půl šesté jsem seděl v obýváku a kouřil. Pak jsem si dal svoji denní dávku prášků, snídani a šli jsme," říká Kos. Týden předtím ale měli oba napilno. Pekli, vařili, chystali. "A taky jsem se byl ostříhat. Říkal jsem, že potřebuji mít za měsíc pěkného ježka, a vyšlo to přesně," pohladí si jen lehce prokvetlé vlasy.
Pro Pavla Kose je to druhá svatba v životě. Do dnešního dne byl vdovec.
Teď bude mít v občance "partner". "Máme občanky skoro nové, nevěděli jsme, jestli zákon nakonec politici schválí, ale do čtrnácti dnů si nové doklady vyřídíme," plánují. Obíhat kvůli tomu úřady jim nevadí.
Jejich svatební oznámení ale dostal i expremiér Jiří Paroubek. "Ale to Pavlíček ani neví," říká Kos. "Co nevím, co? " přispěchá hned Bezděka, který ustavičně pendluje mezi hosty s kávou, vínem a doplňuje sklenky. "No to ano," kývne.
"On má největší zásluhy na tom, že zákon o registrovaném partnerství je," tvrdí totiž oba. V obývacím pokoji, který je dnes vyzdobený svatebními koláčky a květinami, je ale za sklem Václav Havel.
"Byl jsem s ním na vojně, u ženistů. Ještě když jsme se potkali, a to už byl prezident, si mě pamatoval," vzpomíná Kos. Svatební debaty u vína protíná vzpomínání. Na damaškových ubrusech tak nechybí plné talíře a stará alba.
"Broučku, podej mi prosím, - vidíš, jak ti hezky říkám, ze šuplíku cigarety," prosí novopartner. "Nebo taky pistoli," nepopřou černý humor přátelé dvojice.
"Byl jsem dnes nervózní jako panna," nezapře ani Kos svůj smysl pro humor. "To byste teď měli jet na nějakou cestu, ne?" popichují hosté dvojici. "No, to jo. Odložíme to na jaro a pak vyrazíme zase na naši zahradu," nenechají se staří páni.
Vlastně žádné monstrózní oslavy, jen "rodinná" sešlost s přáteli. "Dnes tady bylo asi dvaadvacet lidí. Máme to rádi. Jen tak posedět, popovídat," říkají oba.
Které datum od nynějška budou slavit? "Budeme se držet data seznámení. Když už ho slavíme sedmnáct let. Přece si nemůžeme myslet, že bychom se ve svém věku dožili stříbrné svatby."
