Portrét- Původně chtěl být matematikem. Byl už dokonce přihlášen na matematicko-fyzikální fakultě, ale nakonec si to na poslední chvíli rozmyslel. Pro stovky lidí se tehdy zrodilo štěstí, které jim v nešťastné a krajní situaci zachránilo život.
Pozdější primář hematologicko-onkologického oddělení plzeňské fakultní nemocnice a světově uznávaný odborník MUDr. Vladimír Koza se totiž rozhodl místo matematiky věnovat medicíně a v ní se více než třicet let života zabýval léčbou leukémie a transplantací kostní dřeně.
Muži, který stál před dvaceti lety u zrodu Českého národního registru dárců kostní dřeně a který ho pak doslova vydupal ze země, bylo zdraví ostatních přednější než jeho vlastní. Nikdy neváhal se kvůli tomu obětovat. Přiznal se, že poslední léta žil v podstatě jen v nemocnici a kvůli práci si nenašel čas ani na to, aby podstoupil operaci kyčle, která ho dlouhodobě trápila.
Vladimír Koza nepřestával pracovat ani navzdory své vlastní nemoci, o níž nechtěl s nikým mluvit a s níž nakonec minulou neděli ve věku nedožitých 58 let vleklý souboj prohrál.
Proč se vlastně do svého životadárného projektu s registrem pustil, odhalil Vladimír Koza před dvěma lety dnes už zaniklé televizní stanici Z1.
„Před dvaceti lety, po listopadu v této zemi, jsme pracovali na interně ve státní nemocnici. Měli jsme čas, a tak jsme si začali vymýšlet a otevřeli jsme transplantační program - v té době se totiž u nás netransplantovalo. Tak jsme si s tím začali hrát a v roce 1991 založili registr - tehdy šlo všechno,“ vyprávěl.
Jako první tehdy transplantovali čtyřiadvacetiletou Janu. „Měla sestru, takže měla štěstí. Nám pak narostl hřebínek, že to umíme, načež se ukázalo, že ne tak úplně. Věděli jsme, že řada našich nemocných bude potřebovat nepříbuzného dárce.“
Na konci května, několik dní před smrtí doktora Kozy, bylo v jím založené databázi zaregistrováno přes 38 tisíc potenciálních dárců kostní dřeně. Za dobu svého fungování se registr stal novou nadějí pro život více než devíti stům nemocných.
Vladimír Koza byl vášnivým kuřákem a nikdy to, ani ze své pozice lékaře, nepopíral.
Ve zmíněném rozhovoru o tom vtipkoval: "Kupuji si cigarety obzvláště s upozorněním, že budu neplodný. Kdyby se i náhodou v mém věku událo, že by došlo k překvapení, tak EU mě klamavě informuje. Náhrada za to - vzhledem k tomu, v jakých je dluzích – by ji dorazila."
Od matematiky k lékařské profesi se Vladimír Koza přesunul, i když k lékařskému stavu příliš respektu nechoval.
Měl velmi špatné vztahy s Českou lékařskou komorou, odmítl platit příspěvky a zároveň kvůli tomu podal stížnost k Ústavnímu soudu. Komoru nepovažoval za profesní, ale odborářskou organizaci, která má navíc politické ambice, za což ji kritizoval.
Věren lékařskému poslání také odsuzoval nátlakové akce lékařů za zvýšení platů.
„Lékařské povolání je svobodné - pokud ne, je to s doktory i s touto zemí a společností špatně,“ říkal.
Svoboda a nezávislost pro něho měly rozhodující význam - například při řízení auta nepoužíval bezpečnostní pásy. „Nemohu je používat, vždy potřebuji volnost,“ řekl k tomu.
Rád to dával do symbolické souvislosti se svým datem narození - čtvrtým červencem, tedy datem, kdy Američané slaví den nezávislosti.
„Můj život byl pestrý, i když se již zklidňuji,“ řekl jednou v televizním rozhovoru.
