Zahraničí - Černá Hora se v lecčems podobá Česku z devadesátých let.

Jde o malou transformující se postkomunistickou zemi v jihovýchodní Evropě, která usiluje o začlenění do sjednocené Evropy. A čelí při tom obdobným překážkám.

Tak jako Českou republiku trápí i Černohorce korupce, klientelismus, pokulhávající právní stát a další nešvary zakořeněné ve společnosti z dob minulého režimu.

Přesto se tato mladá balkánská země, jež získala nezávislost na Srbsku teprve v roce 2006, od spíše euroskeptického Česka v jednom zásadně liší. Černohorci žijí svým evropským snem. Snem o světlých zítřcích v bohaté, velké a kultivované evropské rodině.

Spása přijde v roce 2020 (nebo tak nějak)

Vláda, opozice (která se nikdy nedostala k moci) i většina veřejnosti jednoduše věří ve spásný vliv osmadvacítky. Černohorci jsou přesvědčeni, že léčba ordinovaná Evropskou komisí - tedy 33 přístupových kapitol, jež musejí být nejprve uzavřeny, a následné dodržování standardů uvnitř Unie - skutečně vyřeší všechny nejpalčivější problémy země.

"Vstupujeme do druhé ze tří integračních fází. Věříme, že přístupová jednání uzavřeme v roce 2018, další rok a půl zabere integrační proces a někdy v roce 2020 nebo 2021 se staneme členy Evropské unie," prohlásil v rozhovoru s novináři z několika evropských zemí černohorský ministr zahraničí Andrija Pejovič, jenž vede přístupová jednání.

"Evropská komise nám říká, co je třeba udělat, a členské státy mohou poradit, jak na to," věří.

Otázkou je, které členské státy s problematikou, s níž se černohorská společnost potýká, mohou poradit. Ty "staré" se s takovou mírou korupce, klientelismu či nevymahatelností práva nikdy nepotýkaly a nové země Unie je zase dosud nevyřešily. V případě Česka a dalších zemí z regionu ani po deseti letech.

Víme, jak na to

Černohorci doufají, že se z chyb svých předchůdců poučí.

Například první (a zatím jediný) think-tank svého druhu v zemi - Institut pro podnikání a ekonomický rozvoj, financovaný z fondů EU - dospěl k názoru, že by si Černá Hora měla vzít ponaučení z chyb, jež nové státy dělaly a stále dělají při čerpání peněz z fondů, které jsou pro ně vyčleněny.

Ze statistik Evropské komise vyplývá, že unijní nováčci čerpají v průměru okolo pětiny peněz, na něž by měli nárok. Velké potíže má i Česko.

Jak na to? Ředitelka zmíněného think-tanku Dragana Radevičová věří, že cesta vede přes bezchybně propracované a průhledné žádosti o čerpání europeněz. To se v současné době často neděje a žadatelé pak musejí - mnohdy kvůli drobnostem - vrátit celou sumu.

"V Černé Hoře nikdy nebyly zneužity žádné evropské peníze. Osmdesát procent investovaných prostředků se navíc prostřednictvím dodavatelských firem vrací zpět do EU," tvrdí Radevičová.

Brusel si přízeň platí

Z evropského snu Černou Horu "neprobraly" dokonce ani nedávné volby do Evropského parlamentu, po nichž především ve starých členských zemích posílily euroskeptické a nacionalistické strany.

Dlužno podotknout, že Brusel proevropské nálady v 620tisícové balkánské zemi přiživuje. Financuje řadu projektů i institucí a v hlavním městě Podgorica si zřídil úřad pro integraci.

Pro představu: Jen minulý rok osmadvacítka na přístupový proces Černé Hory vyčlenila v přepočtu téměř miliardu korun.

Například informační štítky o eurodotacích na silniční infrastruktuře, budovách, ale i popelářských vozech nelze přehlédnout. Ve 200tisícové metropoli jsou výrazně viditelnější než v Praze a dalších českých městech.

Naše země je krásná a pohostinná

Na to, zda evropská integrace z Černé Hory učiní západobalkánské Švýcarsko, si ještě počkáme. Černohorci v to každopádně věří.

Zajímavé bude kupříkladu to, jaký bude mít integrace vliv na téměř dvacetiprocentní nezaměstnanost. S tou českou příliš nepomohla.

Černohorci Evropské unii na oplátku nabízejí prostor pro investice, přírodní krásy, pohostinnost a služby pro turisty. "Jsme naprosto bezpečná země s unikátním přímořským i horským prostředím a pohostinným lidem," prohlašuje hrdě ministr dopravy Branimir Gvozdenovič.

Vzápětí nicméně přiznává, že země stále nemá potřebnou silniční infrastrukturu a dostatečnou kapacitou neoplývá ani místní letiště.

Jedna statistická zajímavost závěrem: sympatická národní doména .me vynáší černohorské ekonomice víc peněz než všechny ostatní koncese dohromady.

Petr Jemelka