Komentář - O tom, kdo bude příštím premiérem, a tudíž také lídrem vládní koalice, se mluví dost a dost. Je to role, se kterou máme v Česku zkušenosti a kterou si umíme dobře představit.
O lídrech opozice se u nás – na rozdíl od Velké Británie – moc nemluví. Asi proto, že tahle role zatím nebyla nikdy moc jasná.
Pokud ovšem budou komunisté podporovat vládu (ať už zevnitř, nebo zvenčí), najednou bude všechno jinak. Celá opozice bude od vlády vpravo a to je příležitost pro silného opozičního lídra.
Nejdřív o tom, kdo zřejmě lídrem opozice nebude.
Především žádný současný představitel ODS. Výsledek někdejšího hegemona české pravice nemusí být podle průzkumů Medianu i STEM katastrofální, stačit ale na hlavní opoziční roli zřejmě nebude. Zdá se, že ani Tomio Okamura nemá na post šéfa parlamentní opozice čáku. Já vím, Karla Schwarzenberga také agentury netipovaly na postup do 2. kola, jenže to šlo volit jednu tvář po celé republice, zatímco Okamura vede kandidátku jen v jednom kraji.
Tak o koho se tedy vlastně hraje? Jak tak sleduji předvolební nálady v průzkumech i přímo mezi lidmi, zdá se mi, že možnosti jsou dvě.
Na první pohled spadla role budoucího lídra opozice do klína Karlu Schwarzenbergovi. Už před týdnem jsem psal, že cílem TOP 09 je ujmout se role vůdce pravice, což v současnosti znamená zajistit Karlu Schwarzenbergovi a Miroslavu Kalouskovi pozici lídrů parlamentní opozice. S vizí porazit ODS a vést českou pravici ostatně Miroslav Kalousek stranu od počátku budoval, svým bojem proti Zemanovi image praporečníka pravice posiluje.
TOP 09 teď ve všech průzkumech nad ODS vede, není rozhádaná, a mohla by tak podle mého soukromého názoru atakovat hranici 15 %.
Vím, že se nad tím část čtenářů rozhořčí, protože buď považují Karla Schwarzenberga za příliš starého, nebo prostě nemohou přijít na jméno Miroslavu Kalouskovi. Zhusta obojí. Musím ale připomenout, že ať vytáhneme z klobouku české politiky kterékoli jméno, najdou se takoví, kteří si odplivnou. I kdyby nenávist vůči téhle straně a jejím představitelům byla záležitostí většiny populace, jejímu slušnému volebnímu výsledku to nezabrání.
Jenže se tu objevilo ANO a Andrej Babiš. Ještě když jsem zadával do terénu svůj experimentální miniprůzkum o „malých stranách“, patřilo ANO mezi ně. Už nepatří, rychle posiluje a média Andreje Babiše chtějí ukazovat už jen proto, že je na české politické scéně něčím výjimečným. Když mu v Hospodářských novinách věnoval uznalý komentář dokonce i důsledný konzervativec Petr Kamberský, začal jsem i já brát „hrdinu Agrofertu“ na vědomí jako pretendenta na ono dosud neexistující křeslo vůdce opozice.
Pikantní na tom je, že Babiš sám sebe pasoval do role stínového ministra financí, jako by chtěl Kalouska vyzvat na souboj přímo, nejen na úrovni partají. Tenhle duel slibuje, že volební kampaň nebude tak nudná, jak to zatím vypadalo. Škoda že oba pánové nekandidují ve stejném kraji, to by asi sledovanost předvolební diskuse z tohoto kraje připomněla doby debat Zemana se Schwarzenbergem.
Jan Herzmann
...
Pozn. red.: Pravidelné sloupky sociologa Jana Herzmanna vám budeme přinášet až do voleb. První díl si můžete zpětně dohledat v Insideru z 18. září - http://bit.ly/15pgVSi
