Profil - Sedmačtyřicetiletý miliardář Pavel Tykač uzavřel dva nejdůležitější obchody své kariéry: jeho Vršanská uhelná společnost podepsala smlouvu s ČEZem o uhlí pro elektrárnu Počerady. A spřízněná Litvínovská uhelná, firma Tykačových partnerů Jana Dienstla a Tomáše Fohlera, získá elektrárnu Chvaletice. Kontrakty, jimž předcházelo skoro osm let vyjednávání, zhodnocují Tykačovu největší investici – koupi mostecké důlní skupiny Czech Coal. Ta ho v minulých letech přišla zhruba na dvacet miliard korun.
Dohoda s ČEZem dává Tykačovu dolu Vršany jistotu existence až do vyčerpání zásob, asi na 50 let. Kdyby se ji nepodařilo podepsat, znamenalo by to rychlý útlum Vršan a propuštění 1300 zaměstnanců. Tykače by to nepoložilo, výrazně by to ale srazilo hodnotu jeho uhelné skupiny a oslabilo pozici při jednání s dalšími partnery. Navíc by se mu uzavřela cesta k vlastní elektrárně. A také by krach jednání ještě zhoršil už tak nevalný Tykačův obraz na veřejnosti.
Kdyby došlo na útlum Vršan a s ním spojené sociální otřesy, byl by Tykač nepochybně označen za viníka. To vše by se přičetlo k posměchu za prohru v pokerové hře, v níž léta blafoval a provokoval siláckými výroky (Vršanské uhlí přirovnával ke kvalitnímu koňaku, který může zůstat ležet ve sklepě). Suma sumárum nijak příjemné vyhlídky, z nichž naštěstí pro Tykače sešlo.
Naopak, ve Vršanech se rozjíždí opačný scénář, který majiteli dolů umožní získat v očích veřejnosti trochu respektu za oživení místní ekonomiky. Na území lomu se chystá kvůli zpřístupnění nových zásob uhlí desetimiliardová investice do přeložek technických sítí a nových technologií, další investice chystá ČEZ v Počeradech. Aktéři přelomové dohody mají šanci vyměnit nálepku bezohledných žraloků za image hodných kapitalistů, kteří do regionu lijí peníze.
Žralok, nebo dobrák?
Nebýt nedávno obnoveného trestního stíhání, byl by majitel mosteckých dolů na cestě k tomu, aby se konečně zařadil mezi standardní domácí miliardáře typu Petra Kellnera, Radovana Vítka či majitelů Penty. Ti všichni sice vydělali prvotní kapitál stejně jako Tykač v divokých 90. letech odvážnými finančními operacemi, na rozdíl od Tykače jsou ale dnes vnímáni spíš jako úspěšní podnikatelé než hochštapleři. Tykač to má jinak: jeho jméno je stále synonymem dravosti a bezohlednosti, čemuž se v takové míře netěší ani jeho letitý kamarád, partner a minoritní společník v Czech Coalu Jan Dienstl. Čím to?
Tykač i Dienstl se v půli 90. let zviditelnili jako hlavní tváře finanční skupiny Motoinvest, jež tehdy rozjela agresivní kampaň „Drobní akcionáři, plačte“ na výkup akcií z kuponové privatizace. S akciemi Motoinvest dělal odvážné spekulace a začal rychle, jak to bylo jen v té době možné, hromadit majetek. Díky obchodům pohybujícím se občas na hraně zákona ovládl mimo jiné Agrobanku a začal útočit na největší, tehdy ještě státní bankovní domy Českou spořitelnu a Komerční banku. Prudkou expanzi zastavil zásah státu. Motoinvest musel ustupovat z vydobytých pozic a nakonec zkrachoval.
Z Motoinvestu si Tykač s Dienstlem odnesli zkušenosti i startovací kapitál, který v příštích letech rozmnožovali dalšími spekulacemi. Velké peníze Tykač vydělal na obchodech s akciemi ČEZu či Zentivy – stejně jako Kellner. Dienstl s Tykačem se po krachu Motoinvestu na čas stáhli do ústraní. Přiznali, že měli postupovat pomaleji, být méně chamtiví a víc komunikovat i s politiky a úřady. Celkově by ale události 90. let byly i v jejich případě dávno zapomenuty, nebýt skandálu kolem CS Fondů. Ten se dodnes obrací především proti Tykačovi.
Legendární tunel
Připomeňme, jak vykradení CS Fondů proběhlo. Fondy patřily do impéria Motoinvestu, který je v roce 1997 – v době nuceného ústupu ze slávy – prodal. Krátce nato z fondů odešlo 1,23 miliardy korun výměnou za bezcenné akcie příšovické drůbežárny. Soud v roce 2001 poslal do vězení čtyři aktéry podvodu, už tehdy ale konstatoval, že šlo jen o řadové vykonavatele příkazů, nikoliv mozky operace. Policie vyšetřovala několik let i spoluúčast Tykače s Dienstlem, nakonec ale stíhání odložila s tím, že o jejich vině nenašla žádné důkazy.
Tykače však policisté znovu obvinili letos v lednu – poté, co proti němu vypovídali finančníci František Bušek (dříve Chobot) a Klaus Schimmelpfennig, muži, kteří v roce 1997 pomáhali miliardu ukradenou z CS Fondů vyprat. Oběma trestní stíhání nehrozí, v jejich případě je kauza promlčená.
Tykač tvrdí, že výpověď obou je vylhaná. „Bušek mne vydíral, chtěl, ať mu zaplatím půl miliardy korun. A když jsem odmítl, přišel na soud se svou historkou a přivedl dalšího svědka. Já z CS Fondů neměl ani korunu, ke krádeži došlo až poté, co jsme je prodali,“ opakuje majitel Czech Coalu už rok.
Tykačova letitého souputníka Jana Dienstla se obnovené stíhání netýká, a to přes to, že se na transakcích Motoinvestu podílel stejně. Jenomže Bušek se Schimmelpfennigem svědčí pouze proti Tykačovi, soud znovuobvinění Dienstla nepovolil.
Mimochodem – je to právě Dienstl, kdo se stal mediální tváří mosteckých dolů. Pro veřejnost i pro politiky je přijatelnější než sám Tykač.
Oba přátelé jsou rozdílní. Tykač je introvert, přísně si chránící soukromí. Dienstl na sebe vzal komunikaci s veřejností, ochotněji se setkává s novináři, hájí zájmy dolů na setkáních s občany. Zdůrazňuje sepětí se severočeským regionem. Rád mluví o tom, že žije na Mostecku, že tu pěstuje víno a hospodaří. Na rozdíl od Tykače nabídl médiím nový příběh, a tak je jeho žraločí mládí v Motoinvestu zapomenuto.
Další zápas začíná
Je otázka, hrozí-li Tykačovi reálně odsouzení na základě výpovědí Buška a Schimmelpfenniga, tedy svědků, kteří se přihlásili po patnácti letech a sami klidně přiznávají, že pomáhali schovat ukradené peníze. Tykačova verze, že jde o mstící se vyděrače, navíc může být pravdivá. V každém případě obnovené stíhání majiteli Czech Coalu silně komplikuje byznys. Je obtížně přijatelný jako partner státem ovládané skupiny ČEZ, nechtějí s ním být spojováni vládnoucí politici, je nepopulární u ministra financí Kalouska. A navíc tu jsou zřejmě i zcela praktické potíže.
Už dva týdny se Prahou nese zpráva o tom, že česká policie nechala Tykačovi zablokovat část zahraničních účtů a tunu zlata ve Švýcarsku právě kvůli šetření CS Fondů. Tykač informaci o zablokovaných kontech opakovaně popřel. Když ji toto pondělí publikoval týdeník Respekt, rozeslal jeho mluvčí pražským redakcím zprávu, v níž znovu ujišťuje, že „Tykač nemá a neměl ve Švýcarsku ani jinde zablokovaný žádný účet či jiná aktiva“ a že se Respekt „vědomě, či nikoliv“ stal „obětí snahy na poslední chvíli zabránit uzavření kontraktu mezi Czech Coalem a ČEZem“. Ať už jsou zvěsti o Tykačových zablokovaných kontech pravdivé, či ne, skutečně mohly zhatit jeho jednání o převzetí Chvaletic, protože zpochybňují jeho bonitu. Zda šlo jen o účelové lži, se nejspíš brzy ukáže.
Tykač má každopádně za sebou důležitý milník. Jako podnikatel někdejší krach Motoinvestu mnohonásobně překonal, má na kontě vítězství v těžkém a vleklém zápase. Zda se mu definitivně podaří setřást ze sebe pachuť divokých 90. let a zařadit se mezi nejúspěšnější české byznysmeny, to záleží na tom, jak dopadne jeho trestní stíhání. Tentokrát se Tykač s největší pravděpodobností soudu nevyhne. A i pokud je opravdu nevinný a s legendárním tunelem nic společného neměl, čeká ho nejspíš další dlouhé a složité martyrium s otevřeným koncem.
Zuzana Kubátová
