Byznys - Obchod s tkáněmi rozhodně není cesta ke snadnému zisku a komerčně jej zúročit se zatím daří v Česku málokomu. O to překvapivější jsou novinky kolem společnosti Eponacell, součásti holdingu Sindat ovládaného podnikatelem Karlem Havlíčkem.
Ta dosáhla důležitého bodu zlomu. Od ledna smí jako první a dosud jediná firma v Česku komerčně vyrábět a aplikovat veterinární léčivé přípravky na bázi kmenových buněk.
Firma, do níž Havlíček - průkopník českých kapitálových investic do biomedicíny – vložil dosud zhruba 20 milionů korun, může začít zhodnocovat výsledky více než dvouletého vývoje. „Vložené peníze by se nám měly vrátit do pěti let od startu projektu, pokud bychom do Eponacellu dál neinvestovali. Počítáme ale spíš s tím, že zřídíme další laboratoř na výrobu buněčných preparátů mimo Prahu, někde na místě, odkud bude výhodnější obsluhovat klienty z Moravy a ze Slovenska,“ plánuje investor.
Firma o čtyřech zaměstnancích (pátý biolog s ní spolupracuje externě) se podle něj letos dostává provozně přinejmenším na nulu, a pokud se jí bude dařit, začne už i vydělávat. Přitom jen certifikace přípravků Eponacellu u brněnského Ústavu pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv přišla na něco přes milion korun.
Cílem jsou léčiva pro lidi
Havlíček ovšem předpokládá, že veterinární přípravky z dílny Eponacellu jsou předstupněm k obdobným preparátům pro léčení lidí. Ty vyvíjí další firma jeho holdingu, společnost BioInova, v níž má většinový 51procentní podíl Ústav experimentální medicíny Akademie věd. Vývoj humánních léčebných přípravků je ovšem mnohem náročnější. Na rozdíl od veteriny je třeba pro získání certifikátů opravňujících ke komerční výrobě provést klinické testy na desítkách až stovkách pacientů. Jen to představuje náklady v řádu až desítek milionů korun. „U humánních přípravků počítáme zhruba se šesti- až sedmiletou návratností investic,“ říká Havlíček.
Společnost Eponacell, kterou vede biolog Daniel Bezděk, vyrábí preparáty, jež stimulují růst nových tkání. Podporují hojení nebo léčbu defektů především kloubů, kostí či šlach. Injekce obsahující kmenové buňky také zmírňují bolestivé projevy artrózy, a i když nedokážou nemoc zcela vyléčit, jsou schopny výrazně zlepšit stav poškozeného kloubu a ulevit od bolesti.
Zdrojem kmenových buněk je obvykle kostní dřeň odebíraná pacientovi. Z ní se separují, případně dále množí a kultivují kmenové buňky. Ty se pak injekčně aplikují do postižené tkáně. Postup dnes u nás praktikují i jiné společnosti než Eponacell. Kromě Havlíčkovy firmy však dosud žádná nemá úředně potvrzené certifikáty osvědčující odbornou způsobilost, zkušenost, odpovídající vybavení a správný výrobní postup.
Přípravky Eponacellu se dnes užívají hlavně při léčbě koní a psů. „Máme ale také zkušenost při odebírání kmenových buněk a aplikaci ptákům, což je mnohem obtížnější než u savců,“ říká Bezděk. Další cílovou zákaznickou skupinou firmy se tak mohou stát chovatelé exotických opeřenců nebo sokolníci. Havlíček s Bezděkem uvažují o tom, že léčebný postup Eponacellu začnou nabízet zákazníkům na Arabském poloostrově. Bohatí ropní šejci ve Spojených arabských emirátech s oblibou chovají koně a sokolovité dravce. Do vzácných koní i sokolů jsou ochotni investovat nemalé peníze a mohli by mít o léčbu kmenovými buňkami zájem. „Zatím jde jen o úvahy, ale emiráty jsou pro nás velmi zajímavý trh,“ říká Bezděk.
Každopádně je cesta k tučným ziskům z průkopnického oboru složitá. Přípravky Eponacellu lze dnes uplatnit takřka výhradně na českém trhu, protože možnosti dopravy buněčných preparátů na delší vzdálenosti jsou omezené. Na Eponacell se obrátili už i zahraniční klienti, jde ale spíš o výjimky, a pokud by firma chtěla svůj přípravek prodávat ve vzdálenější cizině, musela by vybudovat a vybavit další laboratoře s čistými prostory, kde se zpracovávají odebrané preparáty, kultivují kmenové buňky a vyrábí léčebný přípravek.
Pro běžného českého chovatele je léčba kmenovými buňkami drahá. Samotný přípravek od Eponacellu přijde (podle typu) na 20 nebo 55 tisíc korun. Se započtením daně a služeb veterináře se náklady na léčbu domácího mazlíčka či dostihového šampiona šplhají na 30 až 70 tisíc.
„Abychom začali vytvářet zisk, potřebujeme ročně zhruba 150 zvířecích pacientů, což je na Česko hodně. Navíc na trh vstupujeme v nejméně vhodnou dobu, kdy kvůli krizi lidé šetří,“ říká Bezděk. Na druhou stranu majitelů psů na počet obyvatel v Česku je hodně a řada z nich je stále ochotna zaplatit čtyřnohému příteli drahou léčbu. Český trh tak pro veterinární byznys považuje Havlíček vedle Německa, Velké Británie a Francie za jeden těch nejperspektivnějších.
Od průmyslu k biotechnologiím
Havlíček s partnery buduje svou skupinu Sindat od počátku 90. let. Postupně do holdingu začlenil přes deset výrobních a obchodních firem z chemického, stavebního a textilního průmyslu. Před několika lety začali majitelé Sindatu aktivity v tradičním průmyslu utlumovat, část portfolia prodali. Zato se zaměřili na investice do bio- a nanotechnologií, v nichž vidí velkou perspektivu.
Dnes má Sindat tři hlavní pilíře – investice do firem a správu majetkových účastí, velkoobchod (především se surovinami a průmyslovými polotovary) a konečně nové technologie. Kromě vývoje veterinárních a humánních léčiv skupina investuje do vývoje a výroby materiálů z nanovláken, jimiž se zabývá další dceřiná společnost holdingu – Nanopharma. Jednou z oblastí, v níž se nanomateriály uplatňují, je i medicína kmenových buněk – nanotkaniny se používají jako nosiče, jejichž pomocí se preparáty z kmenových buněk mohou aplikovat do těla pacienta.
Havlíček a spol. patří k dosud nepočetné skupině domácích investorů do bio- a nanomedicíny. Na vývoj humánních léčebných preparátů a léků na bázi kmenových buněk u nás zatím sázejí především skutečně velcí investoři: tuto skupinu reprezentují majitel PPF Petr Kellner, který založil společnost Sotio, v níž vyvíjí léky na rakovinu. Nebo Michal Zahradníček a Ivo Kristen, kteří v roce 2007 vydělali na prodeji své IT firmy BGS Levi a dnes vlastní biomedicínskou společnost PrimeCell.
Zuzana Kubátová
