Retro - Je to paradox, ale zpracovat do filmového příběhu jednu z nejkrutějších epizod vlastní země trvalo českým filmařům skoro sedmdesát let.

Navzdory mnohým pokusům je tak film režiséra Petra Nikolaeva, který na konci týdne uvede Česká televize právě v den 70. výročí lidické tragédie, do jisté míry splaceným dluhem kinematografie vůči tomuto tématu.

Dlouhá doba, po kterou zůstaly Lidice stranou, je o to povážlivější, že ve světě už rok po tragédii natočil britský režisér Humphrey Jennings podle námětu Viktora Fischla šestatřicetiminutový snímek Mlčící vesnice. Šlo o fiktivní přesazení příběhu Lidic do velšské vesnice Cwmgiedd, jejíž obyvatelé ve filmu vystupují jako neherci.

V roce 1960 pak napsal Miloš Forman se spolužákem Jiřím Sehnalem filmovou povídku Lidice budou žít - Trestní akce. Byla částečně provokativně koncipována jako nacistický instruktážní film.

Námět Lidic se volně přelil i do scénáře Pět mužů, který rozpracovávali Jan Kadár s Elmarem Klosem, ale ani ten nedospěl k realizaci. Příběh vesnice srovnané se zemí si jako vážné téma na završení kariéry vybral i král veseloher Martin Frič. Nestihl to však, zemřel pět dnů po invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968.

Příběh pak dlouho ležel ladem, zvedl jej až spisovatel Zdeněk Mahler, který jej přepracoval v literární scénář Nokturno. O lidické téma se zajímal už od šedesátých let a při svých rešerších a rozhovorech s pamětníky ho nejvíce zaujal příběh otcovraha Františka Seidla, který unikl jisté smrti kvůli tomu, že si odpykával v době vyhlazení své rodné vsi trest ve vězení.

Na Mahlerův scénář upozornila v roce 2007 Cena Sazky, vyhlášená v rámci slavnostního večera Českého lva. Hned poté se do věci vložil producent Adam Dvořák a k projektu přizval Alici Nellis. Ta Mahlerův text přepsala a vtiskla mu svůj rukopis - posílila ženské postavy a do popředí postavila motiv nevěry, který je pro její filmy typický.

Cesta od scénáře k natáčení byla ale i nadále trnitá. Film se měl původně natáčet už koncem roku 2009, producentovi Dvořákovi se ovšem nepodařilo sehnat sedmdesátimilionový rozpočet (přibližně dvojnásobek průměrného českého filmu) a první klapka se musela odložit. Během několika měsíců se tvůrcům podařilo sehnat potřebný kapitál - a to i díky veřejným sbírkám, v nichž se na „národní" film skládali sami občané.

Měsíc před natáčením postihla Dvořáka další rána. Alice Nellis musela kvůli nemoci z projektu odstoupit a producent byl nucen v řádu několika týdnů najít náhradu. Našel ji v osobě Petra Nikolaeva, který přeobsadil některé vedlejší postavy, ale do scénáře své kolegyně už nezasahoval.

Na otázku, jak vnímají film v Lidicích, odpovídá Dvořák oklikou: „Pro mnohé pamětníky je to filmové zpracování stále citlivé téma. Ale pan ředitel Červencl mi potvrdil, že návštěvnost lidického památníku se za ten rok zvedla. A věřím, že k tomu zájmu o Lidice jsme přispěli i my."