jOBS
Režie: Joshua Michael Stern
Obsazení: Ashton Kutcher, Ahna O'Reilly, Josh Gad, Dermot Mulroney, Amanda Crew ad.
Co říká distributor: Byl bezesporu jedním z největších vizionářů 20. století, technologickým géniem a mimořádně schopným obchodníkem. Jeho spolupracovníci ho často nenáviděli proto, jaký byl, ale milovali proto, co tvořil. Apple Macintosh, iPhone, iPad nebo filmové studio Pixar. Uměl ukazovat cestu celému lidstvu, pracovat však byl schopný jen s vybranými jedinci. Vždyť kdo by neznal jeho slavnou větu: "Pracujte jen s génii, idioty vyhoďte!" Měl na to právo – sám byl génius. Steve Jobs, spoluzakladatel společnosti Apple, od jehož smrti letos na podzim uplynou dva roky, nyní po knižním bestselleru ožívá také na filmovém plátně.
Verdikt: Nejít
Samotný příběh Steva Jobse je fascinující, ale tenhle film je prostě průšvih. Počínaje obsazením výrazně nevhodného Ashtona Kutchera do hlavní role. Herec bezduchých komediálně-romantických rolí se Jobsem nestane ani na okamžik, jakkoli věrně se naučil napodobovat Jobsovu gestikulaci. Někoho dobře imitovat ještě neznamená ho dobře hrát. A Kutcher působí křečovitě a nepřirozeně a vy v koutku duše pořád čekáte, kdy začne někomu posílat romantické dopisy a květiny…
Co filmu již zcela podráží nohy, je samotné základní vykreslení, nebo spíš nevykreslení ústřední postavy. Kdo byl Steve Jobs? Jaké byly jeho motivace pro leckdy morálně pochybné činy? V čem spočívalo jeho kouzlo? Nic z toho se nedozvíme.
Veškerý jeho vypozorovatelný přínos v Applu se zakládá na tom, že zaměstnancům různě nahlas sděluje, aby "pracovali rychleji" a "věřili svému instinktu". Jobsovi zde všichni zobou z ruky, všichni se ho bojí, všichni ho přesto označují za charismatického a jsou jím fascinováni. Apple vyznívá jako banda packalů a zbabělých byrokratů, neschopných si bez Stevova pokynu správně zavázat tkaničku u boty. Jeho cesta nahoru, kdy mu podléhá jeden byznysmen za druhým, působí vyloženě surreálně, reakce žádné z postav na protagonistu se nezdá být přirozenou, chovají se k němu předem jako ke svaté ikoně.
Takových momentů najdeme až nepříjemně mnoho. Některé vedlejší figurky během celého filmu nedělají nic jiného, než stojí vedle Jobse a obdivně na něj koukají. Má z něj zřejmě sálat až sektářské charisma, nekonečná neodolatelnost. O ní ale musí neustále někdo mluvit, nahlas opakovat „je výjimečný, je výjimečný a je výjimečný", jinak by nás něco takového ani nenapadlo.
A pak jsou tu třešínky na dortu, u kterých si říkáte: Tohle opravdu myslí vážně? Čekali byste třeba, že někdo (mimo parodii) zpodobní scénu, v níž se Jobs opájí všehomírem uprostřed prosluněného, zlatavým obilím posetého a větrem ovívaného pole, přičemž se ve zpomaleném záběru a za doprovodu klasické houslové árie s rozpřaženýma rukama točí dokola?
To by bylo příliš kýčovité i ve filmu o Ježíšovi!
-
Lovelace: Pravdivá zpověď královny porna
Režie: Rob Epstein, Jeffrey Friedman
Obsazení: Amanda Seyfried, James Franco, Juno Temple, Wes Bentley, Sharon Stone ad.
Co říká distributor: Biografický příběh zaznamenává zrod první pornohvězdy – neznámé Lindy Lovelace, která mimochodem za účinkování v tomto filmu inkasovala směšných 1250 dolarů. Naivní děvče, vychované ve věřící rodině, se nechá úplně uhranout charismatickým Chuckem Traynerem, který se po objevení jejího „neskutečného talentu na orální sex" stane jejím manželem, manažerem i pasákem...
Verdikt: Nejít
Diváci nalákaní názvem na pikantní podívanou odejdou z kina pravděpodobně zklamáni. Přestože vycházející hollywoodská hvězdička Amanda Seyfried (Mamma Mia, Bídníci) se v roli první globální celebrity pornoprůmyslu Lindy Lovelace objeví na plátně několikrát nahá, výsledkem je překvapivě cudný film, který se svým mravokárným poselstvím hodí spíš do programu konzervativní kabelovky typu Fox TV než na velké plátno.
Pokud se někdo chce dozvědět více o době, v níž partička podivných existencí protlačila porno do mainstreamu, lze mu doporučit dynamický a zábavný dokument Fentona Baileyho a Randyho Barbata z roku 2005 Inside Deep Throat, v němž autoři pomocí výpovědí pamětníků a celebrit skládají dohromady komplexní obrázek o tomto kulturním a společenském fenoménu.
„Lovelace“ je naproti tomu krotký a moralistický film o holce z malého města, která si splnila svůj sen a stala se hvězdou. A rozvíjí variantu, že to celé bylo tak trochu jinak a že se někdy sny mění v noční můru.
Selháním filmu je, že celý tenhle dráždivý ambivalentní potenciál Lindiny životní dráhy autoři nedokázali přesvědčivě vtělit do scénáře. Jejich "pravdivá zpověď" klouže po povrchu a je maximálně popisná a ornamentální. Tvůrci si fetišisticky ujíždějí na oblečení a účesech sedmé dekády a retro atmosféru podtrhují dobové songy, ale že jsou skoro všechny vedlejší postavy ploché, vykreslené jako karikatury, asi nikomu nevadí.
A pak je tu ten problém s hlavní hrdinkou. Skutečná Linda byla všechno jiné než prototyp krasavice, ovšem tvůrci do její role obsadili něžnou, křehce vypadající a modelkovsky souměrnou Amandu Seyfriedovou. U níž máte problém jí tu „vášeň pro orální sex“ uvěřit.
