Po zániku Země
Režie: M. Night Shyamalan
Obsazení: Will Smith, Jaden Smith, David Denman, Zoë Kravitz ad.
Co říká distributor: Následkem nouzového přistání se stanou teenager Kitai Raige a jeho slavný otec Cypher trosečníky na Zemi, tisíc let po katastrofě, která lidstvo donutila ji opustit. Cypher je vážně zraněný a Kitai se musí vydat na nebezpečnou pouť ve snaze vyslat signál o pomoc. Cestou je nucen čelit nezmapované krajině, zvířatům, která nyní planetu ovládají, a nezastavitelnému mimozemskému stvoření, které při havárii uprchlo. Pokud chtějí mít otec a syn alespoň nějakou naději na návrat domů, musejí se naučit spolupráci a vzájemné důvěře.
Verdikt: Nejít
Z hlediska práce s významy je film Po zániku Země okázale hloupý (ekologie) a bezuzdně manipulativní (scientologie).
Proti ekologickému poselství samozřejmě obecně nelze nic zásadního namítat. Můžeme ale protestovat vůči jeho konkrétní tvůrčí realizaci. Tak třeba paralela s Melvillovým románem Bílá velryba. Ten postavy čtou (a je to zřejmě to jediné, co kdy četly), přičemž v jednu chvíli se jedna z postav šokovaně ptá „A oni ty velryby opravdu lovili?" a druhá odpovídá „Ano, víceméně je úplně vyhubili. A ne oni, nýbrž my, lidé."
A samozřejmě že poslední záběr filmu je na hejno velryb v romanticky osvětleném oceánu. To už je rétorika jak z animovaných pořadů pro prepubertální diváky, která prostě nemůže nikoho o ničem přesvědčit, a sofistikovanější argumentaci pro tvrzení „nezabíjejte velryby" předložil i libovolný díl Zachraňte Willyho.
A vůbec – v porovnání s jinými současnými blockbustery vyznívá celý film směšně.
Zejména pro zjevné vypravěčské nedostatky. Copak tvůrce nenapadlo, jak absurdní je skutečnost, že celá planeta navečer v extrémních teplotách zamrzá (proč a jak se s tím vyrovnává fauna i flóra?)? Proč určitá místa v lese nezamrzají a je tam teplo? A proč, proč jsou všechny překážky na cestě mladého Kitaie tak otravně nabíledni? Chápejte, jde to ve stylu: Kitaie napadne zvíře A, což způsobí komplikaci A. Kitaie napadne zvíře B, což způsobí komplikaci B. Kitaie napadne zvíře C, což způsobí komplikaci C – ovšem komplikace C je komplikována ještě komplikací D, díky čemuž zvíře C přehodnotí svůj vztah ke Kitaiovi et cetera.
Uf.
......
Trans
Režie: Danny Boyle
Obsazení: James McAvoy, Vincent Cassel, Rosario Dawson, Tuppence Middleton ad.
Co říká distributor: Historik umění Simon pracuje v aukční síni, kde se draží umělecká díla. Spolčí se se zločineckým gangem a dohromady ukradnou Goyův obraz v ceně milionů dolarů. Po ráně do hlavy, kterou během loupeže utrží, však zjistí, že si nevzpomíná, kam cenné dílo ukryl. Když k nalezení odpovědi nepomůžou fyzické výhrůžky ani mučení, rozhodne se vůdce gangu k netradičnímu řešení. Najme hypnoterapeutku, která se ponoří do nejtemnějších koutů Simonova podvědomí. Čím hlouběji postupuje do jeho narušené mysli, tím více je v sázce. Hranice mezi touhou, skutečností a hypnotickou sugescí se smazávají a mizí...
Verdikt: Nejít
Stylově se Danny Boyle v Transu drží své osvědčené videoklipové estetiky. Používá nečekané střihy, nezvyklé úhly kamery a vynalézavě si hraje s mizanscénou. Hypnotickou atmosféru navozuje hudba od Underworld.
Přesto tu je dost rušivých prvků, které divákovi brání, aby se do Boyleovy filmové hypnózy bez zábran ponořil.
Zaprvé je to nekonzistentní tón vyprávění. Nálada filmu osciluje od drsného thrilleru s naturalistickými násilnými a erotickými scénami (dlouhý záběr na vyholené pohlaví Rosario Dawson je zdviženým prostředníčkem americkým cenzorům) až k záměrně směšné brakové parodii na Rodinu Sopranů…
Celý příběh – plný zvratů – je natolik bláznivý, že i po prvním zhlédnutí si člověk vybaví řadu zcela zjevných logických lapsů.
Trans se tak dá nejlépe užít, když se necháte unášet režisérovou fantazií a všemi audiovizuálními atrakcemi. A moc u toho nepřemýšlíte. Moc smysl to ale celé nedává. Je asi chyba, když u filmu, z jehož zápletky by měl lidem šrotovat mozek, je nejlepší tenhle orgán vypnout a užít si alespoň hezké obrázky. Na režiséra Boyleova formátu je to ale trochu málo.
