Byznys – To bylo slávy, když počátkem roku 2003 tehdy ještě Český Telecom spouštěl své ADSL. Řada zájemců na něj čekala jak na smilování a poptávka zpočátku výrazně převyšovala nabídku i možnosti nových instalací. A tak o růst počtu ADSL přípojek bylo na dlouhá léta postaráno. Vlastně až do poloviny loňského roku (roku 2013), kdy jejich počet kulminoval. Od té doby přípojek mírně ubývá.
Podle nedávno zveřejněných provozních výsledků české Telefóniky nynější mírný pokles trvá již celé tři kvartály. Takže už to zřejmě není jen nějaké dočasné vybočení z dosavadního „růstového“ trendu, ale skutečný obrat, resp. změna celkového trendu. Pro milovníky čísel lze uvést, že maximem bylo 921 400 přípojek na konci 2Q 2013, zatímco nyní (přesněji: ke konci 1Q 2014) jich je už jen 917 500. Tedy o 3900 méně. Zajímavé přitom je, že na uvedeném úbytku se nejvíce podílí ty přípojky, které na maloobchodním trhu (a pod svou vlastní značkou) zřizuje a provozuje sama Telefónica. Protože těch tzv. velkoobchodních, které na bázi velkoobchodní nabídky Telefóniky prodávají jiní poskytovatelé, stále ještě přibývá. I když také ne žádným závratným tempem.
Co je ale příčinou tohoto celkového obratu?
Jako obvykle jde o působení hned několika faktorů, které spolu vzájemně souvisí. Určitým základem je ale skutečnost, že celé ADSL je vlastně jen jakýmsi „řešením z nouze“. Konkrétně snahou vyhnout se velkým nákladům na pokládání nových kabelů a využít ty, které již byly položeny do země. Zde konkrétně „dráty“ natažené od telefonních ústředen až do jednotlivých bytů, kanceláří atd. pro potřeby pevných telefonních linek. Říká se jim místní smyčky (formálně: metalická účastnická vedení) a kromě telefonování se dají využít i pro potřeby přenosu dat. K tomu je ale nutné na ně nasadit technologie obecně označované jako xDSL. Původní ADSL je jen jednou z těchto xDSL technologií, dnes již poněkud „obstarožní“. I česká Telefónica již v mezidobí nasadila novější technologii VDSL, umožňující dosahovat vyšších přenosových rychlostí.
Jenže nikdo, ani Telefónica ani jiný operátor, nemůže popřít fyzikální zákony. A ty říkají, že když chceme zvyšovat rychlost přenosu dat po místní smyčce, musíme zkracovat samotnou místní smyčku. Řečeno jinými slovy: vyšších rychlostí lze dosahovat jen na čím dál tím kratší vzdálenosti (koncového zákazníka od telefonní ústředny). Takže když Telefónica v roce 2011 začala místo ADSL nasazovat modernější a rychlejší VDSL, musela konstatovat, že to má smysl jen asi na 45 % všech jejích místních smyček (protože ostatní jsou příliš dlouhé).
Samozřejmě existují určitá technická řešení umožňující ještě o něco zvýšit rychlost i dosah: například umístit po trase nějaké delší místní smyčky jakési „posilovače signálu“ (extendery) a tím ji jakoby rozdělit na několik kratších. Jenže to je hodně nákladné, a pokud se to poskytovatelům vůbec vyplatí, pak asi jen u firemních zákazníků s vyšší útratou. Nikoli u „běžných“ rezidenčních zákazníků, citlivých na celkovou cenu a zvyklých na jejich současnou úroveň.
Z pohledu koncových zákazníků to ale znamená, že již nemohou očekávat žádné zásadnější zrychlování a další vylepšování svých ADSL či VDSL přípojek. Což se ale dostává do rozporu s tím, jak roste význam internetu a s ním i „spotřeba“ přenosové kapacity při využívání jeho služeb. Pro běžné brouzdání na vlnách World Wide Webu či práci s elektronickou poštou asi ADSL a VDSL stále ještě stačí, ale pro novější multimediální služby, třeba v podobě sledování živého televizního vysílání po internetu, to již brzy stačit nemusí. Byť stále v závislosti na tom, „jak daleko jste od ústředny“.
Pokud mají místní smyčky, původně určené pro něco úplně jiného (pro pevné telefonní linky), ještě nějakou budoucnost a perspektivu dalšího rozvoje, pak asi jen v kombinaci s optikou a jako náhrada toho, aby se optika nemusela draze rozvádět do jednotlivých bytů, kanceláří, učeben atd. Takováto strategie počítá s tím, že co možná největší vzdálenosti se překlenou právě optikou, která bude zakončena například ve sklepě nějakého bytového domu. A do jednotlivých bytů se připojení rozvede pomocí „ustřižených zbytků“ místních smyček, dostatečně krátkých na to, aby skrze VDSL zvládly vyšší rychlosti.
Zpět ale k celkovému pohledu na xDSL technologie obecně, a ADSL a VDSL konkrétně: je-li jejich potenciál již dnes plně využit a další eventuální „vylepšování“ je čím dál tím dražší, pak se asi nelze divit příslušným poskytovatelům, že do budoucnosti xDSL už tolik neinvestují. Že se snaží maximálně „zhodnotit“ jejich současné možnosti, ale své investice již zaměřují jinam, do jiných technologií. Bohužel ale ne do optiky, která má nesrovnatelně větší (kapacitní) potenciál a která je (resp. byla by) důstojným nástupcem samotného ADSL, VDSL i celé rodiny technologií xDSL, využívajících ony metalické (kovové) místní smyčky. S optikou je to u nás složitější a bylo by to na samostatné povídání.
Jiří Peterka
