Zahraničí - Má to být historická, mimořádná, největší obchodní dohoda všech dob. Dva giganti – Evropská unie a Spojené státy – míří k vytvoření jednotného trhu, zbaveného cel a všemožných omezení bránících volnému toku služeb a zboží (lidí zatím ne).
Na obou stranách Atlantiku by vznikl prostor s 800 miliony lidmi, kteří tvoří skoro polovinu světové ekonomiky a téměř čtyřicet procent obchodní výměny na planetě. Vzájemný obchod přesahuje částku 750 miliard eur ročně.
Jak Američané, tak Evropané by to na rozhýbání svých krizemi postižených hospodářství potřebovali. Podle odhadů evropské komise by se HDP Evropské unie po uzavření dohody zvedlo o 0,5 procenta, HDP Spojených států o 0,4 procenta. Významně by se zvedl export obou gigantů.
Po dlouhých přípravách mělo jednání začít za měsíc, 14. června. S tím, že historická dohoda bude na světě do roku 2016. Už teď se ovšem ukazuje, že nic není jisté.
Nebo spíše že ani úplné fiasko není vyloučené.
Francouzská brzda
Jako první šlape na brzdu Francie. Tamní vláda tento týden potvrdila, že bude žádat, aby jakákoliv ujednání neobsahovala pasáže o audiovizuálním zboží a službách. Francouzi si chtějí bránit vlastní filmový trh a vůbec kulturu, včetně státních dotací, a zachovat si možnost regulace americké produkce.
Francouzští zemědělci a producenti potravin mají za to, že jejich američtí kolegové nehrají čistou hru. Ať už pěstováním geneticky modifikovaných plodin, masem ošetřeným růstovými hormony nebo odlišnými podmínkami pro chování zvířat, než platí v Unii.
Podle francouzských médií se proti dohodě staví například i velké automobilky. Renault či PSA Peugeot Citroën. Francouzská ministryně obchodu Nicole Bricqová se nechala slyšet, že dohoda se nesmí uspěchat a nesmí být uzavřena za jakoukoliv cenu.
„Všichni uspějí, jen když nebudou spěchat,“ řekla a zpochybnila také, že jednání o detailech skutečně začnou podle plánu 14. června.
Předseda Výboru Evropského parlamentu pro mezinárodní obchod Vital Moreira ale varuje: „Pokud začneme s tím, že některé kapitoly a věci chceme dát pryč, přijde s tímtéž i druhá strana.“
Cla na dovoz většiny zboží mezi USA a Evropskou unií nejsou nijak velká. Přibližně tříprocentní, vyšší sazba je na zemědělské produkty. Nyní ale nejde jen o cla.
Americká ochrana
Ve Spojených státech se bude obtížně prosazovat představa, že by se tamní trh měl otevřít evropským firmám ve veřejných zakázkách nebo v sektoru služeb. Federální vláda totiž nemá právo nařizovat jednotlivým americkým státům, jak mají tendry organizovat, a tedy i to, zda mají vpustit zahraniční zájemce.
Dosud například Američané odmítají akceptovat evropské letecké společnosti na vnitrostátních spojích v USA, podobně omezená je i lodní nákladní přeprava.
Republikánská strana má tradičně vůči spolupráci s Evropou větší výhrady než Demokratická strana, takže v Kongresu budou republikáni zcela jistě velmi tvrdě dbát na to, aby konečná dohoda nebyla výhodná jen pro evropskou stranu.
Protiváha čínské síly
I v Americe jsou ale slyšet hlasy, že dohoda je potřebná a pomůže všem. Šéf vlivné Americké průmyslové komory Thomas Donohue prohlásil, že politici na obou stranách Atlantiku by měli vše uzavřít co nejdříve a zbytečně jednání nezdržovat.
„Nepotřebujeme na nic čekat. Ani miliony lidí nepotřebují čekat na novou práci, kterou by jim to přineslo,“ prohlásil Donohue s tím, že právě krize v USA i EU a vysoká nezaměstnanost obě strany donutí ke kompromisům.
Bývalý poradce prezidenta Jamese Cartera pro otázky národní bezpečnosti Zbigniew Brzezinski zase na dubnové konferenci Global Security v Bratislavě uvedl, že ve vytvoření sjednoceného euroamerického trhu vidí velkou šanci přistřihnout křídla Číně.
„Spojený transatlantický blok by byl vítanou protiváhou čínské síly. Dodalo by to Západu novou vitalitu, bezpečnost a větší soudržnost. Vytvořila by se rovnováha mezi Atlantikem a Pacifikem,“ předpovídal známý pětaosmdesátiletý politolog polského původu.
Zhruba za měsíc uvidíme, jaké jsou šance ambiciózního projektu „Spojených států euroamerických“ či „Euroamerické unie.“
Pokud jednání nezačnou podle plánu, bude zřejmé, že šance na historickou dohodu ve stanoveném roce 2016 nejsou velké.
Martin Novák
