Byznys – Pivovar Heineken má zájem o nádražní restaurace Českých drah. Ty velké ve větších městech chce využít pro svůj nový gastronomický koncept Lokál.ka.

První nádražní hospodu s interiérem stylizovaným do podoby vlaku otevřel Heineken v Břeclavi. „Rádi bychom v tomto projektu pokračovali. Momentálně sice nemáme v realizaci žádnou další nádražní hospodu, ale jen proto, že jsme zatím nezískali další vhodný volný prostor. Do budoucna nás nádraží zajímají, a pokud se břeclavský pilotní projekt osvědčí, rádi bychom Lokál.ky rozšiřovali do větší sítě,“ řekl manažer rozvojových projektů Heinekenu Ladislav Pospíšil.

Nádražní Lokál.ka je náročná na prostor a hodí se pouze do větších nádražních budov. „Potřebujeme minimálně 350 metrů čtverečních, raději ale 500. Kromě restaurace je součástí Lokál.ky bufet, potřebujeme také dostatečný prostor pro vlastní kuchyni. Takových volných kapacit není po nádražích mnoho, navíc se na volné prostory vypisují výběrová řízení. Už jsme se některých soutěží účastnili dřív, ale kromě Břeclavi zatím neúspěšně,“ vysvětluje Pospíšil. Další rozšiřování nádražních hospod Heinekenu tak závisí na tom, jak se mu podaří uchytit se na dalších vhodných nádražích.

Lokál.ka je v pořadí druhý tuzemský gastronomický koncept Heinekenu, kromě ní buduje síť krušovických hospod pod názvem Šalanda, stylizovaných interiérem a atmosférou do 30. let. Funkční jsou zatím čtyři, o dalších se jedná. „Chceme otvírat tři nové Šalandy ročně,“ upřesnil Pospíšil.

Heineken je světová pivovarnická trojka, na českém trhu drží 12 procent a také třetí pozici (za Prazdrojem a Staropramenem). V Česku působí od roku 2003, kdy koupil pivovar Starobrno, od té doby posílil o Krušovice (tato značka se stala v Česku jeho vlajkovou lodí) a skupinu Drinks Union.

Těžký přerod „nádražek“

Heineken není jediným pivovarem, který si pronajímá nádražní hospodu – například v Nymburce provozuje od loňského roku nádražní restauraci místní Pivovar Nymburk, známý značkou Postřižinské pivo. Pouze Heineken však má zájem se na nádraží specializovat.

Budoucnost téměř dvou stovek gastroprovozů na nádražích Českých drah je sama o sobě zajímavým oříškem. Úroveň nádražních stravovacích zařízení u nás je všeobecně nevalná. Pod pojmem „nádražka“ si běžný Čech představí zaplivaný, páchnoucí lokál s mizerným jídlem, opileckou klientelou a špatnou obsluhou. Dráhy se této image již několik let pokoušejí zbavit. Jde to zatím ztuha.

Před čtyřmi lety schválilo představenstvo Českých drah Koncepci rozvoje nádražních restaurací, jejímž cílem je zlepšit gastronomické služby. K realizaci tohoto plánu ČD založily firmu ČD Restaurant, v níž dnes drží 40 procent (majoritu ovládá podnikatel v realitách a gastronomii Petr Kozák).

„Šlo o to, odstranit v nádražních restauracích nejčastěji zmiňované problémy, jako je podávání alkoholu v dopoledních hodinách, omezení herních automatů či jejich umístění do oddělených prostor, oddělení kuřáckých a nekuřáckých prostor a zvýšení hygienických standardů,“ vysvětluje Petr Němec, ředitel ČD Restaurantu.

ČD Restaurant zavedl pro nájemce drážních gastroprovozů jednotné smlouvy, v nichž jsou jasně stanovené podmínky spolupráce s Českými drahami – včetně povinnosti nájemce ve svěřené restauraci investovat do nového vybavení nebo do stavebně-technických úprav. ČD Restaurant také všechny nádražní restaurace pravidelně kontroluje a vede provozovatele ke zvýšení úrovně služeb. „Díky jednotné nájemní smlouvě máme dnes smluvně zajištěno, že nájemci do gastroprovozů investují přes 50 milionů korun, což už by se mělo v celkovém stavu viditelně odrazit,“ říká Němec.

Ne všude se lepší restaurace uživí

Na nádražích se tak pomalu začínají projevovat změny – nájemci, kteří nejsou schopni či ochotni vyšší standard splnit, na nádražích postupně končí a nahrazují je jiní, což je případ třeba právě Břeclavi nebo Nymburku, jichž se ujaly pivovary. Modernější restaurace tak už nahradily zastaralé provozy například na nádražích v Praze Libni, Olomouci, Pardubicích, Poděbradech či v Kolíně.

Změna je ale komplikovaná, na mnoha nádražích se totiž investice a úsilí vynaložené na zkvalitnění restaurace nevyplatí, protože tradiční velké lokály s kuchyní tu prostě nenajdou dostatečně početnou klientelu. A rekonstrukci restaurací často brání i špatný technický stav samotných nádražních budov. Po zmapování stavu a vytyčení podmínek pro budoucí provozovatele „nádražek“ tak bude následovat další fáze – a to je hledání nového využití pro volné prostory, tradičně užívané jako gastroprovozy. Řešením by mohly být minipekárny, kavárny a fastfoody, ale i potravinářské prodejny pro denní nákupy lidí, kteří vlakem cestují denně do zaměstnání. „Chystáme například rozšíření prodejen Žabka do nádražních budov,“ říká Němec.

Otázkou je, jak bude snaha o zlepšení tuzemských „nádražek“ pokračovat po plánovaném převedení nádražních hal z majetku Českých drah na další státní firmu – Správu železniční dopravní cesty. Převod majetku je jedním z nutných předpokladů liberalizace železnice a mělo by k němu dojít podle současných plánů ministerstva dopravy ještě ve funkčním období této vlády.

Zuzana Kubátová