Glosa – Zářijový pokles nezaměstnanosti v USA pod šest procent je nejen za Atlantikem důvodem k radosti. Je totiž dalším ukazatelem, který naznačuje, že americká ekonomika začíná šlapat. Velký optimismus není ale namístě. Stačí se podívat hlouběji pod povrch statistik.
Aktuální celková míra nezaměstnanosti v USA ve výši 5,9 % to má ještě kousek cesty k předkrizovým hodnotám mezi 4,5 a 5 %. Je však dosti blízko hodnotě 5,5 %, kterou již teorie považuje za uspokojivou hodnotu z pohledu využití lidských zdrojů i flexibility pracovního trhu. A co je nejdůležitější, od začátku roku 2010 nezaměstnanost prakticky nepřetržitě klesá.
Jako každý statistický údaj má i nezaměstnanost omezenou vypovídací schopnost. Je poměrem mezi počtem registrovaných nezaměstnaných, tj. těch, kteří hledají práci, a ekonomicky aktivního obyvatelstva, což je součet počtu nezaměstnaných s počtem pracujících.
Z takto pojatého ukazatele vypadnou však ti, kteří již hledání pracovního místa vzdali. Proto ekonomové někdy raději sledují poměr počtu pracujících (zaměstnaných) k celkovému počtu práceschopných obyvatel. Čím větší je hodnota tohoto ukazatele, tím lépe. Tím se americký trh práce ale nemůže pochlubit. I nyní jsou hodnoty tohoto poměru nízké a v posledních čtyřech a půl letech stagnují, viz graf nahoře.
Podobnou výpověď přináší vývoj nezaměstnanosti mladých ve věku šestnácti až devatenácti let. Tato skupina je tradičně vystavena většímu tlaku na trhu práce a nezaměstnanost je zde obvykle čtyřikrát vyšší proti celkové nezaměstnanosti. Není tedy velkým překvapením, že v současnosti je stále na dvaceti procentech, viz druhý graf v tomto vydání.
Obtížné poměry při hledání práce popisuje neskonale dlouhá doba, kterou nezaměstnaní v průměru stráví bez práce. V současnosti je to s dvaatřiceti týdny, tj. téměř dvěma třetinami roku, dvakrát delší interval než před vypuknutím krize. Bude trvat ještě minimálně dva roky, než se tento parametr přiblíží normálu.
Uvedené příklady ukazují, že trh práce v USA, byť se to na první pohled nemusí zdát, má k ideálu ještě daleko.
Petr Hlinomaz
