Čtení na víkend – "Vláda Estonska, jednoho z členských států Evropské unie, chce dobrovolníky, kteří přísahali věrnost Adolfu Hitlerovi, zákonem vyznamenat coby bojovníky za svobodu."
Tak začíná článek v německém listu Die Tageszeitung. V sousední Spolkové republice vyvolal pozdvižení. Estonci podle něj chystají zákon, v němž ocení bývalé příslušníky nacistických Waffen-SS. Za to, že bojovali proti komunistické diktatuře.
Fakt, že se o takové legislativě někde v Evropě vůbec uvažuje, je stejně zajímavý jako to, co se dělo, když se informace dostala "ven".
Logika navrhovatelů zákona je prostá: Estonsko přestalo být ruskou kolonií až po první světové válce. Už v roce 1939 ho Sověti ovládli znovu. Desetitisíce Estonců pak podle historiků zmizely neznámo kam. To je pro Estonce první důvod, proč cítit zášť k Rusům a velebit ty, co se jim postavili, ať je to kdokoliv.
V roce 1941 obsadil Estonsko německý Wehrmacht a Rudou armádu vyhnal. Přestože většina obyvatel malé pobaltské země záhy zjistila, že jim nacisté rozhodně nehodlají dopřát vytouženou nezávislost, minimálně 1000 z nich (toto číslo alespoň zmiňuje estonská komise historiků, ne nepodobná té, která v Česku řešila odsun sudetských Němců) s Němci kolaborovalo.
Nacisté Estonce nasazovali třeba při likvidaci židovských ghett v Polsku. V květnu 1944 z nich udělali speciální estonskou divizi Waffen-SS. Ta mimochodem později působila i v Protektorátu Čechy a Morava.
Ještě před koncem druhé světové války se Estonci museli znovu sklonit před mocným sovětským sousedem a v jeho područí zůstali až do roku 1991.
Tím jediným, kdo Rudé armádě kladl v roce 1944 v Estonsku aspoň trochu účinný odpor, byly právě estonské Waffen-SS. Současný ministr obrany Maart Laar prý proto nevidí důvod, proč by ze zákona o těch, kteří se zasloužili o estonskou nezávislost, měli být lidé z Waffen-SS vyňati.
Co na tom, že "20. Waffen-Grenadier-Division der SS" platila ve své době za velmi brutální součást cizineckých jednotek německé nacistické armády. A že, jak řekl Brit Johan Backman, "estonské Waffen-SS nebojovaly za Estonsko, ale za Hitlera".
Nad zákonem, který by měl parlament v Talinu projednávat už v březnu, se ale nevztekají jen novináři z Německa (což asi nikoho – vzhledem k jejich minulosti a historické odpovědnosti, kterou Němcům „vtloukají“ do hlavy už od mateřské školy – nepřekvapí). Zprávu o vyznamenání estonských nacistů otiskl i bulvární Daily Mail, noviny s druhým největším nákladem v Británii.
Z webových stránek Daily Mailu ale článek o estonských nacistech už druhý den zmizel. Deník ho stáhl, bez bližšího vysvětlení. Všiml si toho americký židovský list The Algemeiner. Jeho reportéři následně zjistili, že – ve jménu národní bezpečnosti - intervenovali estonští vládní úředníci.
V Estonsku totiž existují dva pohledy na skoro 70 let starou historii: jeden určený domácímu auditoriu (podle něj je odboj jako odboj) a jeden pro mezinárodní publikum.
O tom, jak moc se Estonců mezinárodní kritika dotkla, svědčí rozhořčená dementi, která vláda v Talinu následně vyslala na všechny strany: Žádný konkrétní návrh prý zatím neexistuje. A "nikdo v Estonsku nebude vyznamenán za to, že nosil nacistickou uniformu".
Jako by ani nebyla pravda, že prosadit zákon o zásluhách Waffen-SS jako součásti protikomunistického odboje se estonská pravice v minulosti pokusila už třikrát. Tehdy dost hlasů neměla, počtvrté by je získat mohla.
Pro nás je pak zajímavé hlavně to, že se estonská vláda otevřeně zaštiťuje příkladem Česka. "Podobné zákony, které oceňují národní bojovníky za svobodu, má řada členských států EU, jako je třeba Česká republika," cituje ji evropský server EurActiv.
Estonci mají na mysli český zákon o protikomunistickém odboji, který platí od 17. listopadu 2011. Rozdíl tu ale přeci jen je: čeští nacisté by se žádostí o 100 tisíc korun a dorovnání důchodu na 99,9 procenta neuspěli. V Estonsku se to ale klidně může stát.
