Vážený pane Gerrarde,
můžu vám říkat Stevie, jako všichni? Díky, takže Stevie, utřete z tváře pot a slzy a nadechněte se. Vždyť ono to ještě půjde, musí to jít. Protože když už na ten anglický titul zase nedosáhne Arsenal, tak ať ho alespoň máte vy, hoši z Anfield Road – i když vám to včera proti Chelsea nevyšlo. A co si budeme povídat, i kvůli tvojí hrubce, Stevie, to když ti utekl míč a Demba Ba si v závěru první půle mohl střihnout gólové sólo.
Už to mohlo být skoro hotové, ale není. Vaši pronásledovatelé se přiblížili. Jenže, pro všechny svaté, kdo jiný by měl slavit titul než právě FC Liverpool? Vždyť na jaře vyprášil Everton 4:0, Arsenal 5:1, United na Old Trafford 3:0, Tottenham 4:0 i šejkovy přeplácené Citizens 3:2 – jen včera holt rupnul s Chelsea 0:2. Ale pořád to dvě kola před koncem máte rozehrané ze všech nejlíp, a když úplně nezkolabujete, na mistrovský pohár byste si sáhnout měli.
Bylo by to poprvé, že, Stevie? Jo, já vím, že už jsi v kariéře vyhrál Ligu mistrů, Pohár UEFA i FA Cup. A dokonce jsi ve všech finálových zápasech oněch tří soutěží vstřelil i gól. Jako jediný frajer v historii.
Ale vyhrát anglickou ligu, to je pro fanoušky prostě cosi speciálního… Vždyť od roku 1990, kdy se to Liverpoolu ještě s Rushem, Bardsleym nebo hrajícím manažerem Dalglishem povedlo naposledy, už v řece Mersey nějaká ta vlnka protekla. Věřím, že i duše fanoušků Liverpoolu, co právě před čtvrtstoletím zahynuli při neštěstí na Hillsborough, jsou teď s vámi…
Ne, zapomínat se nevyplácí, ani na krvavou řež z Bruselu 1985, po které právě Liverpoolští neměli čisté svědomí. Ale zažeňme teď myšlenky na horory. Ačkoli dospělí, pořád máme v koutku duše všichni rádi hlavně pohádky, nebo silné příběhy s dobrým koncem, chcete-li. A nutno říct, že zrovna kolem FC Liverpool se jich poslední dobou urodilo víc než kde jinde.
Třeba ten o nakrátko ostříhaném klukovi z Huytonu, co ho v 9 letech vzali do akademie Liverpoolu, ale navzdory tomu se nikdy nedostal do fotbalového výběru své střední katolické školy. Stevie, však ty víš dobře, o kom mluvím. O záložníkovi, co už pak nikdy neoblékl jiný dres než ten, který patří FC Liverpool. A proti Chelsea, co ho kdysi mocně lákala na Abramovičovy miliony, v něm včera odehrál už 667. soutěžní zápas. A poslechl si tam už tolikrát opojný chorál „One Steven Gerrard, there‘s only one Steven Gerrard!“
Ze všeho nejvíc ale lidi berou za srdce příběhy o tom, jak už měla ježibaba Jeníčka s Mařenkou na lopatě a strkala je do pece – a ono se vše nakonec v dobré obrátilo.
Přičemž málokde to, Stevie, zažili tak pohádkově, jako právě vy v Liverpoolu. To Ďáblovo datum, 15. října 2010, ti asi nijak zvlášť připomínat nemusím. K tomu dni byl u Royal Bank of Scotland splatný dluh 285 milionů liber, který na klubovou kasu „ušili“ tehdejší majitelé George Gillet a Tom Hicks.
Použili totiž stejný trik jako jejich američtí krajani z rodiny Glazerových, co si pořídili Manchester United. Na koupi klubu si u bank půjčili – a za celou sumu se pak zaručili právě samotným klubem. Najednou se tak největší klenoty anglické fotbalové historie ocitly v mazlavé bažině zadlužení.
„Pokud Liverpool platí každý rok 60 milionů eur jen za úroky, tak je to prostě příliš,“ kritizoval tehdy nestoudný model i Michel Platini, prezident UEFA.
A fanoušci pěnili vzteky. Pověstným chrstnutím oleje do ohně pak byla aférka syna jednoho z vlastníků Toma Hickse juniora, kterého tatík posadil do klubového managementu. A synátor prokázal, jak mu na klubu záleží, když jednomu z fanoušků na dotaz, zda už vedení uvolní nějaké peníze na posily, e-mailem odvětil: „Vyliž mi p… Táhni k čertu, už vás mám plné zuby!“
Vzápětí za to dostal padáka, ale situace už byla neúnosná. Nutno říct, že i kvůli španělskému manažerovi jménem Rafa Benítez. Ten „dokázal“ přivést za 6 let zhruba 80 hráčů za 230 milionů liber, neustále točil sestavou a kromě úspěchu hned v jeho první sezoně, kdy se podařilo zázračně vyhrát Ligu mistrů a následně evropský Superpohár, už tyhle megainvestice pod jeho taktovkou přinesly jen jeden FA Cup.
Pak peníze došly, kohouty se utáhly a Liverpoolu se v roce 2010 poprvé po 11 letech stalo, že se v tabulce Premier League neobjevil alespoň na pátém místě.
Nicméně zpátky k magickému datu 15. října 2010. Kdyby k tomu dni nebyl dluh klubu splacen, čekala by FC Liverpool nucená správa. Odpočet 9 bodů z tabulky a pravděpodobně odebrání licence. Pád z výsluní, podobný, jaký potkal Glasgow Rangers. A příliš vzdálena podobné situaci nebyla ani pražská Slavia.
Ta se po tři roky poté, co ji před insolvencí zachránil Aleš Řebíček, pořád bojí o záchranu. To Liverpool už čtyři roky poté, co ho zachránilo představenstvo klubu, sahá po 19. titulu v historii a opět se tak blíží Manchesteru United, který za vlády Sira Alexe „ucuknul“ staletému rivalovi na 20 vítězných ligových trofejí.
Sedmého října 2010, tedy 8 dní před datem „popravy“, schválilo představenstvo FC Liverpool prodej klubu novému vlastníkovi. Americké společnosti New England Sports Ventures (NESV). A to k velké nelibosti pánů Gilleta a Hickse, kteří od NESV chtěli zinkasovat 600 milionů liber, ale nakonec získali jen polovinu. Nicméně po nějakém čase, kdy vyhrožovali soudy a obstrukcemi, se oba raději ztratili v říši zapomnění.
Mužstvo tou dobou vedl starý praktik Roy Hodgson, ale žádná velká hitparáda to na hřišti nebyla. V lednu 2011 ovšem Liverpool udělal superobchod, na tom se asi shodneme, že Stevie?
Prodat za 58,5 milionu eur útočníka Fernanda Torrese do Chelsea, to byl prostě mistrovský tah. Samozřejmě hlavně vzhledem k tomu, že Španělovi následně úplně odešla střelecká forma a dneska mu transfermarkt.de přičítá přestupní sumu maximálně kolem 19 milionů eur.
Je fakt, že pořídit si z utržených peněz Andyho Carrolla za 41 milionů eur optimální nápad nebyl, neodprodal se pak ani za polovinu sumy. Zato 26,5 milionu eur, co dal tehdy Liverpool Ajaxu za útočníka Luise Suáreze, to byla superinvestice. Dneska má tenhle Uruguayec na trhu cenu přinejmenším dvojnásobnou. Aby ne, 30 gólů ve 31 zápasech Premier League, to je jeho aktuální bilance, která se vyvažuje zlatem.
Ta cesta zpátky na výsluní nebyla úplně přímá, ale co je podstatné, držela směr.
Hodgsona vystřídala klubová legenda Kenny Dalglish, něco jako Jozef Chovanec ve Spartě, tedy muž s velkou úctou pramenící z časů jeho hráčské kariéry, a zároveň kouč, co fotbal dělá tak, jak byl zvyklý před dvaceti lety. Ale až s jeho nástupcem Brendanem Rodgersem, sveřepým chlapíkem ze Severního Irska, co je jen o 7 let starší než ty, Stevie, přišel zlom.
Ne hned, první sezona dopadla kvůli až 8. příčce v lize vůbec nejhůř za posledních 18 let, ale vedení Rodgerse přesto podrželo a on svoji vizi dotáhnul. Očistil kádr od těch, co s ním nechtěli jít po stejné cestě: technického fotbalu létajících protiútoků a la Borussia Dortmund, podtrženého vůlí, kuráží a absolutní disciplínou.
Tobě už to, Stevie, pravda tolik jako zamlada neběhá, tak tě stáhli až před stopery, jako u nás v Plzni Pavla Horvátha. A tvoje načasované milimetrové kolmice a brilantně zahrávané standardky dávají hře pořád základ. Útočné kombinace a zakončení Suáreze se Sturridgem pak zase magickou gólovou nadstavbu.
Suárez už se chválabohu vykašlal na rasisticko-kanibalské excesy, tzn. že už v zápasech neuráží a neokusuje protihráče – a liverpoolští bossové si blahořečí, že ho nepustili do Arsenalu ani do Realu Madrid. A dvacetigólový Daniel Sturridge k němu do páru pasuje líp, než by si kdo vysnil.
Jen proti té Chelsea včera kapku chyběla, hrát pořád do plných, to Reds příliš nevonělo.
Ale Liverpool se přece nevzdává, co, Stevie? Jen spoluhráčům připomeň tu velkou noc v Istanbulu, 25. května 2005…. Ve finále Ligy mistrů nad vámi milánské hvězdy vedly v půli 3:0, jenže pak jste si je ve druhé půli namazali na chleba a dorazili v penaltách. To si určitě vzpomeneš, byli tenkrát u toho i dva Češi, Šmicer a Baroš se jmenovali. Ale kde jsou dneska oni a kde jsi ty, Stevie?
Proti Chelsea to neklaplo, ale stejně jsem přesvědčen, že si i You'll Never Walk Alone už brzy poslechneš na Anfieldu v mistrovském aranžmá. Vždyť kdo by si to zasloužil víc než ty, Stevie?
Luděk Mádl
