Zahraničí – V ekvádorském hlavním městě Quitu je parný den. Šero v pracovně protrhává jen několik proužků poledního světla, kterým se podařilo prorazit zavřené okenice.
Jose Luis Guerrero Martinez si roztřesenou rukou zapaluje poslední cigaretu své oblíbené značky Lark. Nervózně pozoruje obrazovku počítače, na které svítí fotografie hledaných zločinců a teroristů.
Čeká, zda v této společnosti objeví i svou podobiznu. Tou dobou ho ještě ani nenapadne, že se už brzy ocitne daleko za hranicemi vlasti. V Evropě, v zemi jménem Česko.
Už delší dobu vadí vládnoucímu režimu, který neváhá prohlásit své odpůrce za nebezpečné kriminálníky. Proto se musí ukrývat v domě svého otce.
Jeho otec právě telefonuje. "Syn se konečně vrátil! Ani nevíš, jakou mám radost," ozve se najednou z vedlejší místnosti.
Nešťastné prořeknutí svému otci Jose Luis v tu chvíli nevyčítá. Není čas. Má jen pár hodin, než do místnosti vtrhne speciální zásahová jednotka ekvádorské policie, která odposlouchává zdejší telefon. Sbalí si nejnutnější věci a o pár hodin později už překračuje mezi vrcholky And hranici s Kolumbií.
Na počátku roku 2011 tak možná navždy opouští Ekvádor. Útěk se mu díky pomoci známých zdaří, přestože po něm – na základě protiprávního rozkazu – pátrají vládní jednotky. Jako vysoce postavený právník a bojovník za lidská práva si během let zvykl, že se v jeho zemi často nehraje podle férových pravidel.
Státní převrat v přímém přenosu
Říkají si skupina Los Trece (třináct) a všem se 30. září 2010 radikálně změnil život. "Třináctka" nynějších disidentů v čele s Jose Luisem pořádala každý čtvrtek poklidné demonstrace proti ekvádorské obdobě náhubkového zákona, který radikálně omezil svobodu tisku a drtivou většinu médií podřídil státní kontrole.
Ten čtvrtek jako vždy promlouval politicky angažovaný Pablo, bratr Jose Luise, k zástupům obdobně naladěných, svobodomyslných Ekvádorců. V Quitu, jen o pár bloků dál, se však schylovalo k mnohem dramatičtější scéně.
Policejní jednotky se ve stejný den vzbouřily proti nově schváleným paragrafům, které měly omezit jejich benefity. Rabování a násilí vyústilo až v napadení prezidenta Rafaela Correy. "Tak mě zabijte, jestli na to máte dost odvahy," přidával pod kotel Correa, který neváhal a celý incident označil za pokus o únos a převrat. O tomto závěru přesvědčil většinu světa, a snadno si tak omluvil krvavé potlačení nepokojů armádou.
Jose Luis, bratr Pablo a celá "třináctka" už nějakou dobu vadili Correovi kvůli jejich aktivitám v ochraně lidských práv. Proto prezident využil chaosu a o týden později poslal pro nepohodlného právníka zásahovou jednotku až do jeho kanceláře.
"Seděl jsem ukrytý pod stolem a přemýšlel, jak se dostat pryč," vzpomíná Jose Luis. Tehdy si uvědomil, že zákon nestojí na jeho straně. Na základě incidentu při protestu Los Trece na něj byl vydán zatykač kvůli ničení veřejného majetku a pokusu o státní převrat s možným trestem až 12 let. Nastala spletitá odysea útěků, intrik a strachu, která dovedla Jose Luise v roce 2011 až na české ministerstvo vnitra. Zde požádal o azyl a také jej získal.
Největší Latinoameričané v Evropě
Kdo by čekal zhrouceného a ukřivděného muže, divil by se. Jose Luis od udělení azylu žije v Praze a ve 44 letech začíná novou životní etapu. S optimismem, hladce oholen a v perfektně střiženém saku.
Jeho nezisková organizace Casla Institute se snaží podporovat demokratické hodnoty v Latinské Americe. Aby se uživil, pomáhá českým firmám, jako jsou Jablotron nebo Česká zbrojovka, dostat se na ekvádorský trh. "Komunista nejsem a musím vykazovat nějaký profit," říká ekvádorský právník. Ve svém vyhnanství vidí i velkou příležitost.
Byrokracie v Česku totiž přijde usměvavému Jihoameričanovi jako pohádka. "Samozřejmě mi chybí má země, ale musím přiznat, že ve skutečnosti je tu pro mě všechno jednodušší. V Ekvádoru musím každou zakázku speciálně tisknout v určené tiskárně a poté jednotlivě danit. Celkově jde do rukou státu 55 procent mého zisku," dodává Jose Luis.
Česky nemluví, v jeho věku je zvládnutí poměrně složitého jazyka během na delší trať. Ale snaží se. Potřebuje navazovat styky, podnikat, dostat se zpět na vrchol. "Češi těží z řady výhod spojených s životem v centru starého kontinentu, ale nejsou tak formální jako například Němci. Vy jste Ekvádorcům z evropských národů povahově nejblíže," srovnává Jose Luis obyvatele obou zemí.
Na České republice oceňuje také tradičně dobrý přístup k ochraně lidských práv, který mu pomohl najít zde bezpečný úkryt.
V azylu jako ve vězení
Zpět do Ekvádoru nemůže, protože mu neustále hrozí okamžité uvěznění. Stále je tady také strašák návratu nuceného.
V zimě přijel za tímto účelem do Prahy ekvádorský ambasador z Berlína. Chtěl apelovat na české ministerstvo vnitra, aby vrátilo Jose Luise zpět do vlasti. Neuspěl. Podle všeho ale tlaky na vydání aktivisty neustávají. Zdá se, že Correa na Jose Luise nezapomněl.
Dle posledních vyjádření ekvádorského zastoupení v Německu jsou bratři Guerrerové stále stíháni za ničení veřejného majetku v budově televize během zářijového pokusu o puč, jak celou událost vládní instituce nazývají. I to musely české úřady při udělování azylu zohlednit.
Ředitel odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra České republiky Tomáš Haišman však odmítá sdělit podrobnosti. Při telefonátu se jen zběžně odkazuje na obvyklou praxi v evropských zemích a telefon pokládá.
Jose Luis sice může na určitou dobu vycestovat z České republiky, ale nikde si nemůže být jist, zda nebude za hranicemi zatčen. Prezident Correa se totiž v minulosti pokoušel dostat svého protivníka i na seznam Interpolu.
"Jejich veřejné databáze nejsou vůbec aktuální. Jestli mě stíhají, zjistím až ve chvíli, kdy opustím zemi a oni mě chytí," krčí rameny energický Jihoameričan. Nezbývá mu tak nic jiného, než si vybudovat nový život v Česku. "Už si začínám zvykat i na zdejší značky," típá Jose Luis se smíchem svou ekvádorskou cigaretu Lark a další připaluje už z krabičky s českým kolkem.
Jakub Hein, Jakub Slunečko
