Čtení na víkend – Mezivládní panel pro klimatickou změnu (IPCC) dnes zveřejnil zprávu, podle které nese člověk a jeho činnost téměř jistě odpovědnost za klimatické změny a lidstvo se musí připravit na více sucha, záplav, deště, zvedání hladin oceánů a průměrný vzrůst teploty do konce století o více než dva stupně Celsia.
Mohou se lidé nějak přizpůsobit negativnímu trendu? A jak? Originální recept nabízí americký filozof a ekonom Charles Eisenstein, autor bestselleru Sacred Economics a muž zvaný na přednášky a diskuse po celém světě.
Šestačtyřicetiletý Američan patří k hlavním protagonistům teorie takzvané ekonomiky daru. Vychází z přesvědčení, že když někdo investuje peníze ne pro své osobní, ale pro společné blaho, prospívá tím i sám sobě. A čím víc lidí to bude dělat, tím lépe.
Společnost podle něj stojí v současné podobě na hranici svých možností a čelí mnoha krizím najednou. Ekologické, ekonomické a například i krizi pramenící z toho, že lidé přestávají v moderní době tvořit propojené společenství.
Změny budou nutné, hlásá. Honbu za ekonomickým růstem a stále větší konzumací budou muset lidé ve vlastním zájmu nahradit novým přístupem. Zaměřeným na lokální produkci potravin a zboží, ochranu ekosystémů, návrat k tradičnímu zemědělství a takzvané sdílení věcí a znalostí.
Eisenstein je kromě jiného autorem vize, že každý člověk by měl dostávat něco jako základní sociální dávku.
Originální myslitel přitom tvrdí, že není fantasta ani idealista a ve svých představách vychází z toho, že lidé přirozeně dělají věci, ze kterých mají prospěch a vyplatí se jim.
Deníku Insider poskytl Charles Eisenstein rozhovor během své návštěvy Prahy.
Insider: Ve Vaší knize Sacred Economics píšete, že lidé se stali otroky peněz a i čas poměřují penězi. Lze ale podle Vás s tím něco dělat?
Ano i ne. Bude velmi těžké to překonat. Není to jen o změně našeho vlastního přístupu. Žijeme v systému, který nás formuje, abychom považovali čas za vzácnou komoditu a drahou komoditu. Systém nás nutí neustále spěchat, pořád máme pocit, že máme málo času a také málo peněz. Takže to vede k potřebě každou volnou chvíli vyplnit nějak produktivně ve smyslu vydělání peněz. Nikdy není dost. Nedostatek času a nedostatek peněz jsou jako dvě zrcadla postavená proti sobě.
Insider: Máte pocit, že nejen z toho důvodu spěje civilizace, tak jak ji známe nyní, k nějakému kolapsu?
Spíš bych to nazval transformací než kolapsem. Tento proces ale v sobě rozhodně obsahuje a bude obsahovat hlubokou krizi. To je nevyhnutelné. V mnoha směrech lidstvu zvoní budíček, aby se probralo. Mnoho věcí, na kterých stál svět a na kterých je společnost organizovaná, se stává překonanými. A nefungují. Nebude to kolaps ve smyslu milionů obětí, ale zásadní změny jsou nevyhnutelné. Procházíme mnoha krizemi současné. Finanční, klimatickou, zdravotnickou, energetickou.
Insider: Jste známým kritikem snahy neustále zvyšovat ekonomický růst. Domníváte se, že je nutně neslučitelný se zachováním životního prostředí a ochranou klimatu?
Je slučitelný pouze tehdy, pokud se změní definice ekonomického růstu. A to dramaticky. Pokud považujeme například čistý vzduch, čistou vodu nebo neporušenou biodiverzitu za součást takového růstu, pak to samozřejmě slučitelné je. Ale samozřejmě je to neslučitelné, pokud je vyjádřením růstu ekonomiky produkovat neustále více a více výrobků a neustále více a více jich kupovat a spotřebovávat.
Insider: Je podle Vás možné životní prostředí a původní ekosystémy alespoň částečně zlepšit, nebo už to nebude možné? Zašlo už lidstvo v tomto směru příliš daleko, takže se nelze vracet zpět?
Pokud se skutečně zblízka podíváme, jak je to špatné, tak nelze říci nic jiného, než že jsme skutečně zašli příliš daleko. Lidé, kteří se studiem změn v přírodě zabývají opravdu detailně, vesměs tvrdí, že situace je dost beznadějná. Čili nějaké výrazné zlepšení životního prostředí na planetě by bylo skoro zázrakem, ale existují lidé, kteří se snaží o takový zázrak. Dělají fantastickou práci, ale není o nich mnoho slyšet, například prostřednictvím velkých médií.
Snaží se o obnovu zeleně ve vyprahlých a zničených oblastech a podobné věci. Ale je to málo lidí, kteří jsou na okraji. Pronikavá změna nastane jen tehdy, až se toto počínání stane takzvaně mainstreamovým. Představte si například, kolik peněz lidstvo dává na války a zbraně. A co by se stalo, kdyby se tyto peníze daly na obnovu ekosystému, zelenou energii a tak dále. Já si myslím, že se pomalu blížíme k bodu, kdy si lidstvo nebo jeho značná část řekne: Proboha, musíme s tím něco udělat. Musíme překonat rozdíly mezi námi a udělat něco pro svět, kde jsme všichni doma.
Insider: Ve svých esejích a přednáškách ostře vystupujete proti geneticky upravovaným plodinám a proti používání pesticidů. Proč tolik vadí?
Souvisí to s tím, co jsem říkal v předchozí odpovědi. Naše technologie, které mají za cíl všechno kontrolovat, selhávají, a tak to řešíme ještě více technologiemi a ještě větší kontrolou. Výsledkem používání pesticidů je superplevel a superhmyz. Naše řešení: ještě více pesticidů. Existují regenerační, trvale udržitelné a ekologické postupy. A je možné takto produkovat větší úrodu než chemicky a průmyslově vyhnané plodiny. Myslím produkovat více na hektar zemědělské plochy, ne ve smyslu toho, že člověk odvede více práce. Začít by s tím měl každý na své zahradě.
Insider: Jako součást krize civilizace uvádíte také jistou dezintegraci společnosti. Ve svém projevu v Praze jste například uvedl, že stále více lidí nepotřebuje ke svému životu kontakt s žádnými jinými lidmi. Jakou roli v tom hrají internet a sociální sítě?
Neřekl bych, že jenom zápornou. Negativní roli hrají v tom, že rozdělují lidi, kteří by se jinak normálně potkávali fyzicky. Teď to řeší přes internet. Na druhé straně ale spojuje osoby, které by se jinak nepotkaly, například napříč kontinenty. Čili internet a sociální sítě jsou špatné jako náhražka za fyzický kontakt, ale pozitivní ve smyslu, že Vás přiblíží s někým, s kým byste neměli šanci se osobně setkat.
Insider: Umíte čínsky a velmi dobře Čínu znáte. Mění podle vás Čína svět k lepšímu a je následováníhodným modelem pro rozvojové státy?
Spíše ne. Číňané převážně převzali metody a řešení ze Západu. Industrializaci, centralizaci. Rozvojové země by podle mě v 21. století toto mohly překonat a vyhnout se tomu. Věnovat se rozvoji technologií, které zajistí využívání obnovitelných zdrojů a trvale udržitelný rozvoj. Zaměření na spotřebu lokální produkce. To je vize, která by se měla prosadit také na Západě, ale je to pro nás těžké, protože jsme zatíženi tou existující infrastrukturou. Rozvojové země tuto zátěž nemají, ale samozřejmě jsou pod tlakem převzít západní model. Produkovat výrobky na export a podobně.
Ale je třeba říci, že v Číně jsou vidět i dobré věci. Pustili do opětovného zalesňování velkých ploch, začali investovat do alternativních zdrojů.
Martin Novák
