Reykjavík - Ještě nedávno by těžko někoho napadlo, že se to může stát: sportovní komisaři zkoumají, jestli běžec bez nohou nemá nedovolenou výhodu nad ostatními sportovci.
Jihoafrický beznohý sprintér Oscar Pistorius totiž běhá líp než většina lidí s oběma nohama. Pomáhají mu pružné protézy.
A co kdyby začali létat?
Handicapovaní lidé se i díky němu upínají k vývoji nových technologií, které zmírní jejich zdravotní potíže.
Ovšem sportovní komisaři se zamýšlejí, jestli není porušeno pravidlo, podle něhož nesmí mít závodník žádné umělé výhody. Ztráta končetin se tak paradoxně stala "výhodou"...
Oscar Pistorius
- Když se v říjnu 1986 narodil, v obou dolních končetinách mu chyběla lýtková kost.
- Aby mohl později chodit na protézách a ne pouze jezdit na vozíku, lékaři mu obě nohy amputovali pod kolenem. Pistorius však začal úspěšně sportovat na protézách.
- Kromě lámání rekordů na vrcholných závodech handicapovaných sportovců Pistorius zaútočil i na zdravé běžce.
- Před pár dny závodil na čtyřsetmetrové dráze s nejlepšími, zdravými světovými běžci na atletické Grand Prix v britském Sheffieldu. Na podmáčeném povrchu ovšem doběhl poslední.
- A pak jej stejně diskvalifikovali, protože vykročil z dráhy. Chce se však dostat na olympiádu v Pekingu v příštím roce.
"Protézy ovlivňují čistotu sportu. Příště může jiný přístroj na zádech umožnit lidem létat," kritizoval Elio Locatelli z mezinárodní atletické asociace IAAF, citovaný listem New York Times.
Pružina versus svaly
Vliv protéz pro dosažení sportovního výkonu přitom není jednoznačný.
Na míru je vyrábí islandská společnost Össur. Jmenují se Cheetah (gepard, podle tvaru, který připomíná zadní nohu kočkovitých šelem). Jejich materiálem jsou uhlíková vlákna impregnovaná pryskyřicí a stlačená do konečného tvaru pod tlakem a v horku v autoklávu. Každá z nich stojí 15 000 až 30 000 dolarů (tedy až přes 600 000 korun).
Fungují podobně jako pružina: "ukládají" energii, když noha došlapuje na podlahu, a vracejí běžci velkou část z ní při odrazu. Něco podobného dělají šlachy v kotníku.
Část expertů ovšem připomíná, že protéza nemá žádnou obdobu svalů, které by další energii přidaly, takže poskytuje méně energie k pohybu než běžná noha.
Například Robert Gailey z lékařské fakulty Univerzity v Miami vypočítává, že protéza vrací jen 80 procent energie dopadu, kdežto přirozená noha běžce se od země díky svalům odráží s energií, která odpovídá až 240 procentům energie dopadu.
Pistirius tedy prý musí nevýhodu nahradit větší prací svalů kolem boků.
Lehčí a s menším odporem vzduchu
Jiní experti spolupracující s atletickou asociací IAAF to vidí jinak. Podle nich protézy dělají běžce větším, než by byl ve skutečnosti, čímž nepřirozeně prodlužují jeho krok.
Jsou také lehčí než lidské nohy. A protože jsou menší, vzduch jim klade nižší odpor než noze.
V současné době tedy odborníci z IAAF rozebírají filmové záběry běžícího Pistoriuse a provádějí další měření, aby určili, jestli ho protézy zvýhodňují oproti přirozenému stavu (samozřejmě hypotetickému, protože nikdo neví, jak by Pistorius běhal, kdyby měl svoje nohy). Výsledky by měly být známy v srpnu.
|
Čtěte také: |
Stvořeny pro rychlý běh
Redaktor časopisu Wired Josh McHugh si protézy Cheetah, nasazené na pevné motocyklové boty, vyzkoušel v islandském sídle společnosti Össur.
"Upevnil jsem je a několikrát se prošel po místnosti," popsal. "Připadalo mi, že se odrážejí ve svém vlastním rytmu. Nebylo možné na nich nehybně stát a bylo obtížné hýbat se pomalu. Když se rozpohybovaly, bylo nesmírně těžké je ovládat."
Tomu ostatně odpovídá i Pistoriusův pohyb při závodě: nejdříve je pomalý a poněkud nešikovný, pak se dostane do rytmu, a zatímco jiní běžci umdlévají, sportovec na protézách Cheetah nabírá rychlost. Doprovázejí jej zvuky podobné stříhání nůžkami.
Jsou to prostě protézy dělané pro rychlý běh člověka, který si na ně přivykne. Firma Össur ostatně ve svých informačních materiálech nabízí různé varianty pro různě postižená sportovce. Jiný typ protéz například vyrábí pro běh na delší vzdálenosti. A další si Pistorius a další klienti nasazují pro běžné chození.
Mám deset nohou
"Lidé říkají, že nemám nohy, ale já jich mám ve skutečnosti deset," žertuje další handicapovaná sportovkyně, Aimee Mullinsová, americká atletka, herečka a manekýnka. A také prezidentka ženské sportovní nadace. I ona v dětství přišla o nohy pod kolenem. Nyní si nasazuje různé protézy podle toho, co se zrovna chystá dělat.
Mullinsová se nedávno účastnila konference věnované odstraňování zdravotních handicapů na Massachusettském technologickém institutu (MIT). Mimochodem, MIT spolupracuje i se zmiňovanou islandskou firmou Össur, ovšem na složitějším mechanismu: na vývoji mechanického kolena, které by člověk ovládal přímo pomocí signálů z mozku.
"Jsme na cestě k tomu, abychom zahladili rozdíly mezi handicapovanými a zcela zdravými lidmi," hodnotil na konferenci výsledky vědců Frank Moss z MIT.
Teprve na začátku vývoje
Upřímně řečeno, zatím vědci vůbec nejsou tak daleko. Jak popsal časopis New Scientist, na zmíněné konferenci například představili případ osmačtyřicetileté Annette Cokerové, která je pět roků ochrnutá od ramen dolů v důsledku autonehody. Elektrody implantované do jejího hrudníku, krku a paží nyní stimulují její svaly, aby se hýbaly. Ovládá je pohybem krčních svalů. Zatím dokáže zvednout jídlo k ústům nebo se poškrabat na hlavě.
Jiný ochrnutý, Matt Nagle, měl implantovanou elektrodu v mozku. Zachycovala mozkové signály a předávala dál. Díky tomu se Nagle naučil posouvat kurzorem po obrazovce počítače, otevírat si elektronickou poštu, a nakonec i ovládat robotické rameno, otevírat a zavírat prsty umělé ruky a podávat malé předměty. Z nejasných důvodů však po několika měsících přestal čip dobře pracovat.
Zatím rozhodně nikdo není tak daleko, aby dokázal dokonale nahradit nefunkční nervová spojení nebo přesně odečítat povely z mozku. Výzkumy však pokračují.
Handicapovaní budou rychlejší
Hugh Herr je jedním z výzkumníků z MIT. O obě nohy přišel při zlézání hor. Věří, že se i díky jeho práci protézy ještě vylepší, a nakonec překonají lidské končetiny.
"Dnes jsou handicapovaní sportovci na paralympiádě pomalejší než běžci na olympiádě. V budoucnu budou rychlejší," tvrdí Herr.
Sportovní asociace tedy budou muset rozhodnout, jaké protetické pomůcky bude považovat za běžnou léčbu, a které za neférové zvýhodnění.
Podstatnější je však přece jenom fakt, že nové technologie slibují v příštích letech lepší zařazení do normálního života také handicapovaným běžným lidem, kteří dnes o možnosti sportovat ani nesní.
