Poprvé v nizozemském Rotterdamu a poprvé na 1,6 kilometru dlouhém okruhu s řadou pravoúhlých zatáček soutěží studentské týmy se svými vozítky z celé Evropy o dosažení co nejnižší spotřeby.
Do závodu se zapojily téměř dvě stovky automobilů, které jsou rozděleny do dvou základních skupin - prototypy a městské koncepty. Prototypy mají ve startovním poli většinu (je jich 70 procent).
Český tým letos bohužel zastoupen není, přestože původně měli pořadatelé nahlášeny hned dva.
Vozidla mohou být poháněna jedním z celkem osmi druhů paliv. Ta se spalovacím motorem mohou do nádrží čerpat klasický bezolovnatý benzín s oktanovým číslem 95, popřípadě naftu nebo melylestery mastných kyselin, etanol či upravený zemní plyn. U nich se pak při závodě přepočítává dojezd na jeden litr paliva.
Nejlepším palivem je vodík
Zatím je rekordmanem francouzský tým La Joliverie, jehož vůz z roku 2009 dokázal ujet 3771 kilometrů na jediný litr benzínu.
Pro zajímavost - na etanol se podařilo ujet necelé tři tisíce kilometrů, na naftu více než dva tisíce.
Absolutní rekord ovšem drží vodíkový prototyp týmu Polyjoule z Polytech Nantes ve Francii. V roce 2010 dosáhl ekvivalentu 4896 km/l. Tým se účastní i letos.
U vozidel s elektromotory může energii dodávat vodík, elektrický akumulátor, popřípadě sluneční energie. Zde se pak ve výsledkové listině udává dojezd na 1 kWh.
Lepší výsledky samozřejmě dosahují prototypy, obvykle jsou šest až osmkrát účinnější než městské koncepty, které ovšem zase posádce poskytují nepoměrně větší pohodlí.
Délka závodu je jen 16,3 km
Prototypy jsou totiž obvykle futuristická aerodynamická vozidla, u kterých je při konstrukci kladen důraz především na snížení tření a dosažení maximální účinnosti.
Všechny týmy musí absolvovat deset kol v maximálním čase 39 minut, tedy s průměrnou rychlostí přibližně 25 km/h. Celková délka soutěžního úseku je 16,3 km, kdy je nutné ujet 10 kol dlouhých 1,63 km.
Každý tým má během tří soutěžních dnů čtyři oficiální pokusy, nejlepší výsledek se započítává do konečného hodnocení. Konečné výsledky budou známy v sobotu večer.
Součástí akce jsou i vzdělávací programy pro veřejnost. Například lze navštívit laboratoř, kde se představují vědecké postupy při využívání ekologických zdrojů energie, tedy například větrné, přílivové či světelné.
Samozřejmě si lidé mohou prohlížet i jednotlivá soutěžící vozidla. Mezi nimi je letos například lepenkové vozidlo Univerzity Aston z anglického Birminghamu. Jeho podvozek je vyrobený z lepenky a překližky a na panely karoserie jsou použita vlákna spojená ekologickou pryskyřicí.
Soutěž má tradici přes 70 let
K vidění je i vozidlo týmu z univerzity v tureckém Boğaziçi, které má tvar ryby čtverzubce. Jeho autoři jsou přesvědčeni, že když má tato ryba přizpůsobený tvar těla rychlému pohybu ve vodě, budou tyto linie dobře fungovat i v souvislosti s odporem vzduchu.
První Shell Eco-marathon se pořádal roku 1939 ve výzkumné laboratoři společnosti Shell ve Spojených státech. V Evropě první závod ve spotřebě vyhrál R. J. Greenshields, který dosáhl spotřeby 4,73 l/100 km. Již v roce 1968 však Fiat 600 dosáhl spotřeby 0,963 l/100 km a v roce 1973 se podařilo B. E. Visserovi s Opelem dosáhnout na 0,625 l/100 km.
Shell Eco-marathon Europe začal v roce 1985 ve Francii, kde se utkalo 25 týmů ze čtyř různých zemí. Už tedy se podařilo vítěznému týmu ujet na litr paliva 680 kilometrů. Po roce 2000 se obdobné studentské soutěže začaly pořádat i v USA a v Asii.
