Radek Dvořák nostalgií k československým veteránům moc netrpí. Tíhne především k ikonickým sportovním značkám, které mají výrazný charakter, třeba k Ferrari, Lamborghini, britským i japonským automobilkám, a má rád auta od 60. let, především youngtimery. Jako první auto do sbírky si pořídil Ferrari Testarossa.
Jak podrobně popsal pro Hospodářské noviny, sbírání zejména sportovních aut a motorek propadl až před nedávnem, zhruba okolo roku 2015. Ale když už se do toho dal, nakupoval opravdu "ve velkém". Během chvíle si pořídil tolik aut a motorek, že pro ně potřeboval odpovídající prostory.
"Mít muzeum ale vůbec nebyl můj záměr, i dnes se trochu obávám, jestli se tu autům něco nestane, když sem bude chodit veřejnost," říká ostýchavě, když vcházíme do nádherného otevřeného prostoru budovy s nápisem Automoto museum Na cestě Lučany u Jablonce nad Nisou.
"Ale nakonec mě přesvědčilo okolí, kamarádi i architekt Ondřej Novosad. Že když už něco takového budujeme, ať to zpřístupníme veřejnosti," říká dnes jednašedesátiletý zakladatel a majitel jablonecké firmy Telmo, která se specializuje na kamerové a bezpečnostní systémy.
Přestavba bývalé sklárny o rozloze 2500 m2, kde v hlavní hale stály dvě vysoké pece a foukalo se tu sklo na rokajlové korálky, se ale značně prodražila. Rozpočet na rekonstrukci už teď prý překročil třikrát. Investované finance Radek Dvořák nechce počítat, nesměle však přiznává, že teď jsou na částce 80 milionů.
"Ale protože jsem si nechtěl půjčovat, rozhodl jsem se, že se některých kousků ze sbírky zbavím a budu tím mít dostatek financí na rekonstrukci," popisuje, jak došlo k tomu, že se z původních celkem asi 225 exponátů dostal na nynějších zhruba pět aut a dvacet motorek.
Že by v auto-moto muzeu tím pádem nebylo co vystavovat, se ale nestane. "Zůstala tu spousta aut, které jsem mezitím prodal, většinou přátelům. Takže to dopadlo vlastně nejlépe, jak mohlo. Moje oficiálně nejsou, takže neřeším starosti s údržbou, ale vystavovat se tu budou," vysvětluje.
Ucelená už je sbírka závodních strojů z Rallye Paříž-Dakar, Radek Dvořák má tento legendární závod rád a chce "Dakarákům" vytvořit síň slávy. A tak tu stojí například motorka od Gábiny Novotné a Davida Pabišky, čtyřkolky Olina Bražiny a Josefa Macháčka a několik dalších strojů.
V plánu je hlavně výstavní prostor příliš nezaplnit. "Byl jsem se podívat v mnoha muzeích v Česku i po Evropě. Chtěl bych, aby tu auta nebyla namačkaná jedno na druhé, ale aby vynikl i prostor. Chceme sbírku obměňovat, mám přislíbené i různé exponáty ze zahraničí. Půjde i o velké sportovní rarity," těší se na budování expozice Radek Dvořák.
Vystavovat také československé stroje, především škodovky nebo československé motocykly, příliš neplánuje. "Mám Jawy samozřejmě rád, ale těch je víc než dost v každém českém muzeu. I proto je ani nesbírám, myslím, že jsou i trochu předražené. Nicméně jeden kamarád mě teď přemlouvá, že tu měla stát jedna speciální jawácká pětistovka, tak uvidíme," připouští.
Červený salonek s rumárnou
V patře nad muzeem je "červený salonek". Rudá místnost bude ale otevřená jen pro přátele a obchodní partnery. "Bude tu fungovat rumárna. Když se muzeum zavře, otevřeme si tu lahev, budeme klábosit a koukat na auta. Zkrátka se kochat," těší se majitel muzea.
Parkují tu opravdové skvosty. Všechny mají jedno společné - jsou červené jako krev. Ve dvou řadách stojí Alfa Romeo SZ Zagato, jeden z dvanácti vyrobených kusů Bizzarrini Europa, BMW 850i, Ferrari Testarossa, Ferrari 348, Lamborghini Diablo, Lancia HF Integrale, Ferrari Modena, Honda NSX či Morris Mini Cooper FIA.
Přesto by si ale hlavně přál, aby v Lučanech byly kousky od jiných značek, které se jinde v Česku v muzeích nevidí. Kdy přesně by se muzeum mělo otevřít, není ještě jasné, ale snad by k tomu mohlo dojít do konce roku.
V přízemí už funguje stylová kavárna s automobilovými obrazy na stěnách, jejíž bar je vyskládaný ze šamotových cihel, které zbyly z tovární pece. Budova bývalé sklárny je zároveň výjimečný architektonický počin, v soutěži Karla Hubáčka - Stavba roku Libereckého kraje získala v anketě hlasování veřejnosti první cenu.
