"Co jsem to za ženu", ptaly se některé Američanky v polovině minulého století, "když necítím to tajemné uspokojení při mytí podlahy a obskakování manžela a dětí?"
Ba naopak - toužily psát, malovat, chodit do zaměstnání, a protože se to nepatřilo, odnesly to depresemi, úzkostmi a neurózami.
Sociologický průzkum života spolužáků
Osud typické americké ženy své doby zažila Friedanová na vlastní kůži. Narodila se 4. února 1921 ve městě Peoria v Illinois. Vystudovala psychologii a pracovala jako novinářka.
Na sraz z univerzity připravila sociologický průzkum života svých spolužáků, který chtěla prodat jako článek do časopisu. Zjistila, že ženy s výborným vzděláním se staly hospodyňkami předměstských domácností a vlastně se ptají: "To je vše?"
Ženy ve 40. a 50. letech se vdávaly před dvacítkou, vrhaly se do péče o rodinu včetně domácích a ručních prací, které už dávno předtím převzaly stroje.
Zároveň se ale nudily a jejich energie se proměňovala v kila navíc, neurózy, deprese a nedostatek vlastní identity. Pokud měly nějaké problémy, věděly, že chyba musí být buď v jejich manželství, nebo v nich samých.#reklama
Ženská mystika
Friedanová zkoumala, proč ženy rezignují na kariéru, ačkoliv ani strávení života péčí o rodinu je nenaplňuje štěstím. Sice nedostala prostor v časopise, ale po pětiletém výzkumu napsala knihu The Feminine Mystique (Ženská mystika).
V USA poprvé vyšla roku 1963 a odstartovala druhou vlnu feminismu. Dočkala se milionových reedic, autorce vynesla přízvisko "matka osvobození žen". Česky vyšla pod názvem Feminine Mystique.
Friedanová se snažila prosadit pro ženy něco víc než pouhé volební právo a právo na vysokoškolské vzdělání - bojovala proti předsudkům o tom, že místo ženy je především doma, zatímco veřejná sféra se má přenechávat mužům, a že žena nepotřebuje k seberealizaci nic jiného než rodinu.
Obraz poddajné, vstřícné a závislé ženy šířily americké sdělovací prostředky, romány, filmy i reklamy. Ženy byly vnímány pouze jako něčí matky a manželky, což znemožňovalo rozšíření jejich aktivit mimo tyto společensky uznávané role.
Problém, který nemá jméno
Důvodem "problému, který nemá jméno" byla podle Friedanové například masová popularizace díla Sigmunda Freuda a tehdejší sociologie či poválečná "touha po teple domova".
Ohromný úspěch její knihy vedl k založení Národní organizace pro ženy (NOW), která prosazovala základní práva žen. Například právo na rovnoprávné zacházení v zaměstnání nebo právo na volný přístup k interrupci.
Radikální feministky Friedanová odsuzovala jako extremistky nenávidící muže. "Osobně si už vůbec nejsem jistá, zda bychom do budoucna, v případě další fáze měli uvažovat o nějaké výhradně ženské otázce. Domnívám se totiž, že dnes základní ženské otázky splývají i s otázkami mužskými, že se jedná o základní lidské otázky týkající se války a míru, trvale udržitelného hospodářského rozvoje, kvality života mladých a starých."
Friedanová se v 26 letech provdala za Carla Friedana, po 22 letech se rozvedli. Měli tři děti. Po vydání své první knihy dále psala a přednášela na univerzitách. V závěru života se věnovala problematice života starých lidí.
