Londýn - Ve věku 106 let zemřel sir Nicholas Winton, který za druhé světové války zachránil 669 dětí před jistou smrtí v nacistických táborech. Informovala o tom agentura AP.
V letech 1938 a 1939 v Československu organizoval Winton odjezdy židovských dětí do Británie a obstarával veškeré formality potřebné k jejich přepravě po železnici.
Za své činy byl Winton několikrát vyznamenán a povýšen do rytířského stavu. Prezident Václav Havel mu v roce 1998 udělil vysoké vyznamenání Řád Tomáše Garrigua Masaryka, loni dostal od prezidenta Miloše Zemana nejvyšší české vyznamenání Řád bílého lva, které v Praze osobně převzal. Byl navržen i na Nobelovu cenu za mír.
Narodil se 19. května 1909 v Londýně jako Nicholas Wertheimer v německo-židovské rodině, která odešla do Londýna na počátku předchozího století kvůli antisemitským náladám v Německu.
Mladý Nicholas byl pokřtěn a po studiu na střední škole pracoval v bankách v Londýně, Hamburku, Berlíně a Paříži. V roce 1933 také získal pilotní průkaz, závodně šermoval a několik let byl makléřem londýnské burzy.
Dětem nikdo nepomáhal
V prosinci 1938 se na něj obrátil s prosbou o pomoc přítel, člen Britského výboru pro uprchlíky z Československa (BCRC), který z hotelu Šroubek pomáhal lidem, jež ohrožoval nacistický režim.
"Dozvěděl jsem se, že existuje organizace, která pomáhá starým lidem vystěhovat se na Západ. Jenže o děti se nestaral nikdo," vysvětlil Winton rozhodnutí založit dětskou sekci výboru.
Winton záchranu dětí organizoval jako soukromá osoba, zaštítil se ale výborem pro uprchlíky a spolupracoval s Čedokem. Zorganizoval hlavně vlakové transporty z Prahy do Británie, malá skupina opustila ohroženou republiku také přes Švédsko.
Pro děti musel zajistit od Němců povolení k výjezdu, od Britů povolení ke vstupu, přijetí v rodině a složit za každé kauci 50 liber.
První děti odcestovaly letadlem 14. března 1939, den před obsazením zbytku českých zemí nacistickým Německem. Následovaly další transporty a poslední, osmý vlak vyrazil 2. srpna 1939.
Největší prohra? 250 nezachráněných dětí
Celkem se podařilo dostat do bezpečí 669 dětí, z nichž většina byla židovského původu, zbytek tvořili potomci spisovatelů, komunistů a dalších nepřátel nacistů. Většina jejich příbuzných později zahynula ve vyhlazovacích táborech.
"Hrdinství Nicholase Wintona v roce 1939 bylo zrcadlem zhroucení lidskosti a slušnosti české společnosti a státu po Mnichovu."
Největší transport s 250 dětmi měl odjet počátkem září 1939, ale kvůli vypuknutí války se už neuskutečnil. Většina malých pasažérů později zahynula, což společně s pohledem na uprchlíky ze Sudet Winton označil za nejsmutnější okamžik svého života.
Po válce mimo jiné působil v tehdejší Mezinárodní organizaci OSN pro uprchlíky. Když se v 50. letech usadil s rodinou u Maidenheadu, pracoval v několika menších firmách v okolí.
V 62 letech odešel do důchodu a naplno se věnoval charitativní práci, především pro organizaci Abbeyfield spravující domy pro seniory.
Dokumenty o jeho činnosti náhodou našla na půdě jejich domu Wintonova manželka Grete. Sám Winton je chtěl vyhodit, manželka je ale předala historičce Elizabeth Maxwelové, která zorganizovala setkání Wintona s "jeho dětmi" ve studiu BBC.
Emotivní záběry dojaly celý svět a z Wintona se stala známá a uznávaná osobnost. Svérázný zachránce ale "humbuk" kolem své osoby vždy zlehčoval s tím, že "vůbec nic neriskoval". "Byla škoda, že nepomohla žádná další země. Zkusil jsem Ameriku, ale žádné děti nepřijali," řekl smutně.
Opakovaně navštívil Česko
Za svůj život vděčí Wintonovi například bratr rabína Karola Sidona Julius, sestřenice bývalé americké ministryně zahraničí Madeleine Albrightové Dagmar Šímová nebo režisér Karel Reisz.
Mnohé detaily z Wintonova života uvedl na pravou míru až životopis, který napsala jeho dcera Barbara a který vyšel nedávno. Fakt, že se do roku 1988 o záchraně dětí veřejně nemluvilo, lidé často vysvětlují jeho skromností a neochotou chlubit se. Tak tomu prý ale nebylo, napsala Wintonova dcera.
Uznala ale, že "je pravda, že ani Nicky, ani my ostatní, kteří jsme knihu výstřižků viděli před rokem 1988, jsme nerozpoznali význam... celé záchranné operace". Až přímé setkání se zachráněnými dětmi ukázalo, jak ohromný dopad to mělo na životy tolika lidí," zdůraznila.
Wintonovy činy připomíná i slovenský režisér Matej Mináč. Poprvé tak učinil v roce 1999 v hraném filmu Všichni moji blízcí, podruhé v oceňovaném dokumentu Síla lidskosti - Nicholas Winton z roku 2002, a potřetí v dokumentárním filmu s hranými pasážemi Nickyho rodina.
Světové premiéry v Praze se v lednu 2011 tehdy 101letý Winton osobně zúčastnil. Česko navštívil několikrát, v září 2009 byl také z Prahy do Londýna vypraven zvláštní vlak, který Wintonův čin znovu připomněl světu.
Politici: Odešel slušný a statečný člověk
"Byl to člověk, kterého jsme obdivoval pro jeho osobní statečnost," tlumočil vyjádření prezidenta Miloše Zemana jeho mluvčí Jiří Ovčáček. Zeman podle něho zašle pozůstalým oficiální kondolenci.
Podle premiéra Bohuslava Sobotky (ČSSD) odešel dobrý člověk. "Zůstane už napořád symbolem statečnosti, hluboké lidskosti a neuvěřitelné skromnosti," uvedl předseda vlády na twitteru.
Pro místopředsedu vlády Pavla Bělobrádka (KDU-ČSL) Winton představoval nezištného a slušného člověka. "U něj se naplnilo ono 'kdo zachrání člověka, zachrání svět'. Čest jeho památce," uvedl.
"Bylo mi ctí, že jsem jej loni navrhl na nejvyšší státní vyznamenání," připomněl ministr zemědělství Marian Jurečka (KDU-ČSL) loňské Wintonovo ocenění na Pražském hradě Řádem bílého lva.
Místopředseda vlády Andrej Babiš (ANO) označil Wintona za skutečného hrdinu. "Upřímnou soustrast bych chtěl vzkázat nejen jeho nejbližší rodině, ale i všem, kterým tento muž pomohl," napsal.
Winton byl hrdinou i pro ministra kultury Daniela Hermana (KDU-ČSL). "Srdečný a veselý člověk, který svým charismatem a skromným vystupováním dokázal rozesmát i dojmout celý svět, si bez jakýchkoli pochyb zaslouží, abychom před ním v tiché úctě smekli," vzdal Wintonovi hold.
"Svět ztratil velkého muže," napsal britský premiér David Cameron na svém Twitteru v reakci na dnešní úmrtí sira Nicholase Wintona.
Slovenský prezident Andrej Kiska na Twitteru citoval Wintonovo motto: "Není-li něco nemožné, tak musí existovat způsob, jak toho dosáhnout".
Wintonův syn Nick k odkazu svého otce podle BBC uvedl, že jeho skutky by měly povzbudit lidi, aby uměli rozlišovat a nečekali, "až se něco stane nebo někdo něco udělá". "To se snažil lidem ve svých projevech a v knize napsané mou sestrou sdělit," uvedl Nick Winton.
