Washington - Před třemi lety se v Paříži stanovil cíl pro maximální nárůst globálních teplot. To ale nakonec vůbec nemusí stačit, aby se stabilizovalo světové klima, zjistili vědci.
Dodržení limitu kolem dvou stupňů Celsia nad hodnotami z období před průmyslovou revolucí by stále nemuselo zabránit sledu procesů, který by vedl k dalšímu oteplování. Přední klimatologové ve studii publikované v pondělí v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences (PNAS) varují, že spuštění těchto procesů by vedlo k růstu teplotních průměrů o čtyři až pět stupňů Celsia.
Vědci působící v Německu, Dánsku, Švédsku a Austrálii se v rámci svého výzkumu zabývali desítkou procesů, jakými jsou tání permafrostu, úbytek metan hydrátů z oceánského dna, oslabování suchozemských a oceánských rezervoárů uhlíku a úbytek ledu na hladině arktických moří či v Antarktidě. Cílem bylo najít práh teplotního nárůstu, za nímž by nezvratně přišlo další oteplování.
Alarming new study indicates we could be headed for “hothouse Earth” - global warming of 4-5 degrees C - even if #ParisAgreement goals are met. All the more reason to limit #climatechange as much as possible now, scientists warn https://t.co/FChTXLHZT4 @PIK_Klima
— DW - Environment (@dw_environment) August 6, 2018
"Tyto rozdílové prvky mohou potenciálně fungovat jako řada dominových kostek. Jakmile jednu shodíte, posune Zemi směrem k další," vysvětlil agentuře Reuters jeden z autorů článku Johan Rockström, který je předním světovým odborníkem na klimatické mechanismy zpětné vazby oteplování.
Odhadovanou posloupnost jevů v závislosti na růstu teplotního průměru planety znázorňuje grafika britského deníku The Guardian.
Skleníková Země
Autoři nového výzkumu dospěli k závěru, že ani dodržení závazku ohledně udržení teplotního růstu "výrazně pod" dvěma stupni Celsia stanoveného na pařížské konferenci by nemuselo zabránit nástupu na cestu ke "skleníkové Zemi". Aktuálně se globální teplotní průměry pohybují o stupeň nad preindustriálními hodnotami a rostou tempem 0,17 stupně za desetiletí. Čerstvá studie zároveň zdůrazňuje, že závěry nejsou nezpochybnitelné.
"Doufám, že se pleteme, ale jakožto vědci máme povinnost prozkoumat, jestli je to reálné," řekl Rockström. Před 50 lety by podle něj podobný výzkum byl zavržen jako alarmistický, ale nyní "jsou vědci velmi znepokojeni".
"Zastavit pád celé řady dominových kostek může být velmi složité, ne-li nemožné. Některá místa na Zemi se stanou neobyvatelná, jestliže se 'skleníková Země' stane skutečností," dodal ředitel výzkumného ústavu Stockholm Resilience Centre.
Řada propojených mechanismů globálního oteplování už podle Rockströma funguje, ovšem zatím jen s malým účinkem. Jako příklad uvádí jeho tým tání grónských ledovců, které by narušilo Golfský proud, což by vedlo ke zvýšení hladiny oceánu a hromadění tepla v Jižním oceánu. To by zase znamenalo rychlejší tání antarktických ledovců.
Obavy z tohoto scénáře zvyšuje jiné nedávné zjištění o Golfském proudu, který je podle vědců nejslabší za posledních 1600 let.
Řešení?
Katherine Richardsonová z Kodaňské univerzity, která se na článku vydaném v PNAS rovněž podílela, uvedla, že odpovědí na současnou situaci není jen snižování emisí skleníkových plynů. Mezi návrhy jsou zlepšená správa lesů a půdy, ochrana biodiverzity a vývoj technologií na odstraňování oxidu uhličitého z atmosféry a jeho skladování pod zemí.
