V první svobodné zemi v Africe, která se cítila jako jeden ze států USA, začal koncem osmdesátých let konflikt, který přerostl do občanské války a přelil se i za hranice země. Po čtrnácti letech válka skončila a do země přišly jednotky OSN, dva roky vládla prozatímní vláda a vloni na podzim zvolili Liberijci poprvé v Africe ženu prezidentkou. Michal Broža věří, že bývalé pracovnici OSN a Světové banky Ellen Johnson Sirleafové se podaří zemi z trosek pozvednout.
A: Nigérie vydala v minulém týdnu Libérii bývalého rebela a prezidenta Charlese Taylora, který je obviňován z válečných zločinů. Tíží vůbec Liberijce, co se s Taylorem stane a kdo ho bude za jeho činy soudit?
Liberijci se samozřejmě o Taylora zajímají. Víc je určitě tíží jejich chudoba, ale Taylor byl nejvýznamnější postavou země za posledních patnáct let, takže je nenechává chladné. Jeho vydání mezinárodnímu soudu jistě sehraje svou úlohu i v národním usmíření. Prezidentka Sirleafová se vyjádřila, že z hlediska zachování stability v Libérii a v celé oblasti by bylo vhodné, aby byl Charles Taylor souzen ne v sousední Sierra Leone, ale v nizozemském Haagu.
A: Země je zcela zničená a vyčerpaná občanskou válkou. Jak se tam dnes žije?
V Libérii je více než 80procentní nezaměstnanost. A ti, kteří mají práci, nejsou často vůbec zaplaceni. OSN každoročně stanoví žebříček vyspělosti zemí. Na samém konci již několik let figuruje sousední Sierra Leone. Libérie tam uvedena vůbec není, protože zatím není co měřit.
Infobox
LIBÉRIE
- Vyhlášena státem: 1847
- Obyvatelstvo: 3,6 milionu
- Rozloha: 99 tisíc km2
- Náboženství: křesťanství, islám, místní náboženství
- Naděje dožití: ženy 43 let, muži 41 let
- Vývoz: diamanty, železná ruda, kaučuk, dřevo, káva, kakao
Více o Libérii
Když jsem přijel, tak nebylo funkční prakticky nic. Není tam rozvod elektřiny ani vody, kanalizace, veřejná doprava, zdravotní státy.
Situace se ale postupně zlepšuje. Před pár dny prezidentka oznámila, že se příjmy státu zvýšily za poslední tři měsíce o třicet procent. Pravda je, že v Libérii to již horší být nemůže, proto se situace musí zlepšovat a také snad bude.
A: Jak vypadá její hlavní město?
Monrovia je přeplněné město, veřejná doprava neexistuje, nahrazují ji stovky různě poskládaných rozkodrcaných taxíků. Mimo hlavní město lze cestovat jen taxíkem, jsou to často přeplněné mikrobusy s obrovským nákladem na střeše, včetně lidí. Monrovie je z velké části zničená, spíš vybydlená. Všechno se rozbilo, ulice jsou zničené střelbou, granáty a tak. Nikdy však nebyla například vybombardovaná.
Elita nebo mezinárodní pracovníci žijí v takzvaných compoundech, domech a pozemcích obehnaných vysokou zdí s ostnatými dráty a ochrankou. Ještě jsem tam nikdy nezažil, že bych z těchto prostorů vyšel, ať doma nebo v práci, vždy je to za zdí.
A: V zemi není vůbec žádné elektrické vedení, jak tam ale věci fungují? Mají například telefony?
V Libérii není jeden metr drátu, který by rozváděl pro veřejnost elektřinu. S jedinou výjimkou: asi dvě ulice hlavního města jsou osvětlené, ovšem opět za pomocí generátorů. A díky mezinárodní podpoře.
Jedním z paradoxů Libérie je, že zde sice není elektřina, zato několik operátorů mobilních telefonů. A mobily jedou. Lidé je mají a používají. Myslím, že mobily budou jedním z hnacích motorů rozvoje, ve třetím světě vůbec. Dávají lidem možnost komunikace, dovolání se lékaře či policie, ačkoli v Libérii by zatím policie neměla čím přijet. Dávají také pocit sociálního postavení, možnost mít své slovo.
A: Myslíte si vy osobně, že po svém zvolení prezidentka Sirleafová udrží teď zemi stabilní? Jak dlouho by tam ještě měly zůstat jednotky OSN?
Nová vláda v čele s prezidentkou je odhodlána zemi dále stabilizovat a podpořit rozvoj. Dalším úkolem nové vlády je vyrovnat se s minulostí a otevřít cestu k usmíření. Předpoklady jsou k tomu dobré: v zemi zůstává početná mise OSN, Libérie přitahuje pozornost mezinárodních dárců i médií.
Je těžké určit, jak dlouho by měly jednotky OSN zůstat v zemi. To asi nikdo předem neodhadne. Navíc to bude záležet na tom, jakou svět a především Rada bezpečnosti bude chtít dát Libérii podporu. Ze zprávy, kterou Kofi Annan a jeho zástupce pro Libérii Alan Doss právě Radě předložili, vyplývá, že mise zůstane minimálně v nadcházejících měsících početně více méně nezměněna.
A: Proti vítězce prezidentských voleb Ellen Johnson Sirleafové kandidoval světoznámý fotbalista George Weah a v prvním kole ji porazil. Je to jeho velkým charismatem? Nebo lidem opravdu nabízel politický program?
Jako jeden z mála světoznámých Liberijců samozřejmě poutal velkou pozornost, hlavně mladých voličů. Weah pochází z chudých poměrů a dokázal se vypracovat na mezinárodní superstar, to lidi přitahuje. Navíc po celou dobu svého života v zahraničí dával najevo svůj liberijský původ, k Libérii se hlásil a podporoval ji. A jako jeden z mála z celkového počtu 22 prezidentských kandidátů si s sebou nenesl břímě jakékoli spolupráce se starými režimy.
A: Co jí pomohlo, aby nakonec vyhrála volby?
Ve druhém kole voleb v listopadu se ukázalo, že nakonec byla pro lidi zřejmě přitažlivější odborná a politická zkušenost. Také se paradoxně ukázalo, že podpora některých kandidátů, kteří neuspěli v prvním kole, byla nakonec pro George Weaha spíše zátěží.
A: Mohlo pro ni být plus i to, že je žena? Jaké je vůbec postavení žen v této africké zemi?
Myslím, že Liberijci jsou nakonec velmi hrdí na to, že zvolili první ženu jako hlavu státu v Africe. Jinak zlepšení postavení žen v Libérii je jedním z prvořadých úkolů OSN. Nedávno byl v Libérii přijat nový zákon proti znásilnění. To je věc, která byla ještě donedávna tabu. Samozřejmě že v zemích, které prošly tak dlouhým a brutálním konfliktem jako Libérie, je tento problém silně zakořeněný a ženy v průběhu války skutečně zaplatily velkou daň. Zažil jsem sezení se ženami, které byly součástí rebelských skupin a podávaly svědectví o tom, jak s nimi bylo nakládáno. Nebylo snadné to poslouchat.
Na druhou stranu je zajímavé sledovat, jak si některé ženy v liberijské společnosti počínají. Chtějí se vyrovnat mužům, nebojí se s nimi jít do konfliktu, působí v zaměstnáních, kde je běžně ani v Česku nevidíme: pracují na stavbách, řídí náklaďáky. Již v průběhu voleb vykonávala jednu z klíčových pozic předsedkyně státní volební komise žena.
Mluvil jsem i s mladou ženou, která založila malou organizaci žen, které byly součástí rebelských skupin. Chtějí pro ně vytvořit příležitosti ke studiu, k rekvalifikaci. Ona sama by chtěla být taxikářkou.
A: Jak vůbec probíhaly volby v zemi, která nemá žádnou infrastrukturu?
Volby byly opravdu složitá akce. Přijel jsem do Libérie měsíc před volbami a bez velkého vysvětlování jsem byl vyslán do svého působiště, asi sedmdesát kilometrů od Monrovie. A starej se. Žádná elektřina, žádné telefony, nic. Složitým úkolem byla už samotná registrace voličů - skoro polovina obyvatel opustila během války své domovy, většinou uprchli do okolních zemí. Volby se navíc konaly v období dešťů, kdy je značná část země nepřístupná, protože cesty jsou nesjízdné.
Do mnoha míst musely volební materiály i personál dovážet helikoptéry OSN. A potom je zase vyzvedávat. A ve druhém kole nanovo. Do některých míst se prostě muselo jít hodiny pěšky. Bylo ale jedním z velkých úspěchů OSN, že volby proběhly, proběhly transparentně, svobodně a spravedlivě. Pro voliče to nebyla snadná záležitost, volil se prezident a zároveň obě komory parlamentu. Seznamy byly dlouhé, obsahovaly i fotografie kandidátů. Přesto je někteří voliči nedokázali rozeznat, protože si neumí přečíst jména a nikdy své kandidáty neviděli.
A: Probíhala v zemi nějaká kampaň v médiích? Mají vůbec nějaké noviny? Televizi?
Kampaň ale probíhala vcelku korektně, kandidáti pilně cestovali i do zapadlých částí země. Média jsou v Libérii zatím stále ve stádiu zrodu. V Monrovii sice vychází řada deníků, ale jejich úroveň grafická i obsahová je nízká. V hlavním městě vysílají tři televizní kanály, ale jen mizivé procento lidí má přístup k televizi, pokud vůbec mají elektřinu. Pořady jsou navíc z velké části převzaté.
Hlavním médiem je jednoznačně rozhlas. V Monrovii je asi jedenáct rozhlasových stanic různé úrovně, v krajích je na čtyřicet malých komunitních rádií. Velmi důležitou roli v zemi má rádio OSN zvané UNMIL Radio. Je to jediné celoplošné rádio v zemi, vysílá nepřetržitě a je to jakýsi liberijský radiožurnál. Je to sice oficiální hlas OSN v zemi, ale je to velmi živé rádio, které kromě zpravodajství a diskusních pořadů vysílá kontaktní pořady, hudbu, zábavu. Myslím si, že velkým dílem přispělo ke stabilizaci situace v zemi. Lidé mu jako nezaujatému médiu důvěřují, je to určitě nejpopulárnější rádio v Libérii, většina zaměstnanců jsou Liberijci, řada z nich jsou zase ženy.
V Africe, včetně Libérie, jsou velice rozšířeny interaktivní pořady v rádiu. Lidé volají a vyjadřují bez obav své názory. Mobilní telefony jsou podle mého velmi důležité pro rozvoj demokracie. Možná dokonce jedním z klíčů k ní. Brzy se k nim určitě přidá i internet.
