Na povrch jediné známé přirozené družice Země dosedla sonda Čandrájan-3 v předposledním srpnovém týdnu. "Vozítko se spustilo z modulu a Indie se prošla po Měsíci," uvedla Indická organizace pro kosmický výzkum na sociální síti X.

Související

Rusko míří na Měsíc. Mise má lidem ukázat, že sankce jsou vládě "ukradené"

Než se modul a vozítko přepnuly do hibernačního režimu, poslaly na Zemi několik ukázek okolí. Od lokalit známých z předešlých misí se výrazně liší, píše BBC. Americké mise Apollo v 60. a 70. letech přistávaly poblíž rovníku, indická se pohybuje 600 kilometrů od jižního pólu.

Vozítko Pragján, což v sanskrtu znamená moudrost, je velké jako kufřík, má šest kol a po prašném povrchu se pohybuje rychlostí asi jeden centimetr za sekundu. Od modulu se vzdálilo na několik metrů. Po cestě rover zabořil senzory do půdy a odhalil prudký pokles teploty. Na povrchu naměřil kolem 50 stupňů Celsia, pouhých 80 milimetrů pod ním teplota klesla na minus 10 stupňů. Vědce zjištění překvapilo.

Osa Měsíce je nakloněna tak, že některé krátery na jeho pólech nikdy nespatří sluneční světlo. V kombinaci s nízkými teplotami se vědci domnívají, že právě tady se ukrývá led, z velké části tvořený vodou, buď přimíchaný do půdy, nebo vystavený na povrchu.

Existuje proto naděje, že by se tento led mohl v budoucnu využít jako zdroj pro astronaut nebo jako odrazový můstek pro budoucí vědecké objevy. "Je to jedinečná lokalita," prohlásil Saumitra Mukherjee, profesor geologie na univerzitě Jawaharlal Nehru v indickém Dillí. "Dostupnost vody je velmi důležitá," zdůraznil.

Teorie a důkazy

Nejlepší důkaz o existenci vodního ledu na Měsíci pochází z experimentu americké vesmírné agentury NASA z října 2009. Prázdná raketa tehdy záměrně narazila do kráteru na jižním pólu. "V oblaku materiálu se objevily i stopy vody," popsala Margaret Landisová, planetární vědkyně z Coloradské univerzity v Boulderu v USA. "To je naše jediné přímé pozorování vodního ledu na Měsíci."

Další data ukazují vyšší odraz světla na pólech, což by mohlo naznačovat přítomnost ledu. William Reach z Amesova výzkumného střediska NASA pozoroval loni teleskopem Sofia z letadla Měsíc a našel důkazy o přítomnosti vodíku nedaleko nynějšího místa přistání indické sondy.

"Když se podíváme na data o vodě, můžeme skutečně vidět okraje kráterů, jednotlivé hory a dokonce rozdíly mezi denní a noční stranou hor díky vyšší koncentraci vody v těchto místech," popsal Reach, kterému se podařilo vytvořit podrobnou mapu Měsíce.

Na povrchu přirozené zemské družice by se mohly nacházet i další potenciálně využitelné nerosty a kovy, které by astronauti mohli těžit a využívat k budování infrastruktury potřebné k přežití. Vzorky, které indické vozítky nasbíralo, ukazují přítomnost síry, hliníku, vápníku, železa, titanu, manganu, chromu a kyslíku v tamní půdě.

Pragján má nyní za úkol teorii o přítomnosti vody otestovat. Pokud vodní led existuje, mohl by být nejen cenným zdrojem pro osidlování Měsíce, ale i pro budoucí průzkum vzdálenějších částí sluneční soustavy. Pokud se podaří led z měsíční půdy získat, mohl by být rozštěpen na vodík a kyslík, což je klíčová složka raketového paliva i potenciální zdroj pitné vody a kyslíku.

Další mise

"Nejjednodušší způsob těžby je vykopat ledovou půdu a vložit ji do pece," uvedl Kevin Cannon, geolog z Colorado School of Mines v USA. "Mohli bychom do zásobníku umístit dostatek pohonných látek, aby raketa mohla doplnit palivo a doletět do vnější sluneční soustavy mnohokrát. Máme také přístup k místům osvětleným až 90 procent roku, poskytuje to sluneční energii pro zpracování půdy na kyslík a kovy, jako je hliník."

Související

Na Měsíci jsme objevili kráter po havarované ruské sondě, hlásí Američané

Některé krátery jsou neustále ve stínu a mohly led uchovávat po miliardy let. Proto se jim také přezdívá krátery věčné tmy. Tam ale teploty dosahují i minus 200 stupňů Celsia.

Příští rok se na místo vydá rover Viper americké NASA a v roce 2025 by na Měsíci měli znovu přistát lidé. Plánuje se také cesta sondy Čandrájan-4, kterou Indie vyšle s Japonskem. O výzkum se zajímá stále i víc i Rusko, jeho poslední sonda ale v srpnu narazila do Měsíce a pravděpodobně vytvořila nový kráter.

"Co je na vodě na Měsíci opravdu vzrušující, je pochopení, jak kamenné planety získávají vodu klíčovou pro jejich obyvatelnost," vysvětlila Landisová z Coloradské univerzity. "Může nám to napovědět více o Zemi a také o skalnatých planetách v jiných slunečních soustavách."