Praha - Letos dojde ke změně v křesle "pana Evropy." Předseda Evropské komise José Barroso po deseti letech končí a o nástupnictví se tentokrát strhne tvrdý boj.
Poprvé se uplatní novinka, kterou zavedla v roce 2009 Lisabonská smlouva. Při výběru nového šéfa musí být vzaty v potaz výsledky evropských voleb a názor europoslanců.
V letošních květnových volbách do Evropského parlamentu tak budou lidé v osmadvaceti členských zemích Unie spolurozhodovat i to tom, zda se prosadí na vlivný post socialista, křesťanský demokrat nebo liberál.
Vážných kandidátů na příštího pana Evropu je několik: předseda Evropského parlamentu Martin Schulz, finský eurokomisař pro ekonomiku Olli Rehn, finský premiér Jyrki Katainen, dlouholetý lucemburský premiér Jean-Claude Juncker, eurokomisař pro vnitřní trh a služby Michel Barnier z Francie a belgický expremiér Guy Verhofstadt.
Irský ministerský předseda Enda Kenny oznámil, že kandidovat nebude.
Na síle jednotlivých frakcí v Evropském parlamentu bude záležet, ale samozřejmě také na tom, koho podpoří či nepodpoří politici velkých států.
Německý list Welt am Sonntag přinesl v neděli důležitou zprávu. Spolková kancléřka Angela Merkelová podpořila lucemburského křesťanského demokrata Junckera. Podle zdrojů z německé vlády mu telefonovala a sdělila, že pokud do toho půjde, může se na ni spolehnout.
Evropská lidová strana (EPP), sdružující v europarlamentu křesťanské demokraty a středopravicové strany, bude mít nominační sjezd na začátku března v Dublinu a názor Merkelové může hrát velkou roli.
Až do loňska stál Juncker osm let v čele Euroskupiny, která sdružuje ministry financí eurozóny. Patřil mezi odpůrce radikálních ekonomických škrtů, prosazovaných Angelou Merkelovou, ale to mu je už zřejmě v Berlíně prominuto.
Podle Welt am Sonntag Merkelová původně doufala, že šéfkou Evropské komise by mohla být současná ředitelka Mezinárodního měnového fondu a bývalá francouzská ministryně financí Christine Lagardeová. Ta ale místo měnit nechce.
Stejně tak zatím nic neukazuje na to, že by se do Bruselu chystal trvale přesídlit současný polský premiér Donald Tusk.
Svého krajana a předsedu Evropského parlamentu Martina Schulze, který je kandidátem evropských socialistů (Pokrokového spojenectví socialistů a demokratů), Merkelová odmítá. Schulz je přesvědčený eurofederalista. Nikdy nezastával žádný vlivný politický post doma v Německu, jeho kariéra je spojena výhradně s evropskými institucemi.
Další zarytý přívrženec co nejhlubší integrace a stoupenec projektu Spojených států evropských - Guy Verhofstadt - zase není dobře zapsán v Británii. V roce 2004 právě Britové zablokovali jeho kandidaturu na šéfa Komise, což si Belgičan způsobil kromě jiného i tvrdým odsudkem britské role při invazi do Iráku v roce 2003 (Barroso tehdy válku podporoval a nakonec to byl on, kdo se stal předsedou Evropské komise).
Fin Olli Rehn, který si v době krize vytvořil velmi dobrou reputaci a jeho jméno je jedním z nejznámějších ze současné Komise, hlásá naprostou prioritu ekonomických reforem. Podle něj se EU příliš zaobírala sama sebou a svými institucemi, což ji vzdálilo "normálním lidem" a způsobilo nárůst euroskepticismu.
Právě euroskeptické, populistické a krajně pravicové strany mohou podle průzkumů v letošních volbách do Evropského parlamentu výrazně zabodovat. Například Národní fronta Marine Le Penové by mohla ve Francii dokonce zvítězit.
Čím silnější bude blok těchto stran, tím obtížněji se bude prezident Evropské komise vybírat.
