Dlouholeté napětí pravděpodobně nevyřeší ani Evropská unie. Diplomatické vztahy mezi oběma zeměmi totiž zůstávají zmraženy již od roku 1993.
Trnitá cesta do EU
Na istanbulské univerzitě se tak v těchto dnech sejdou představitelé obou stran konfliktu, aby současnou situaci opět zhodnotili. Nejde o setkání první ani poslední a převratné výsledky se nečekají.
Od vstupu do Evropské unie však Turecko očekává dost. Intelektuálové demokratickou společnost, ekonomové liberalismus a experti na bezpečnostní politiku strategické místo na východní hranici Unie.
Krok směrem na Západ však hatí napjaté vztahy se sousední Arménií.
Problémem uzavřená hranice...
Momentálně je jediným spojením mezi oběma zeměmi letecký most mezi arménským Jerevanem a tureckým Istanbulem. Arménský ministr zahraničí Vardan Oskanian však Brusel již roky žádá o větší tlak na Turecko a otevření vzájemné hranice.
Reálné se zdá pouze znovuotevření strategického železničního spojení mezi tureckým Karsem a arménským městem Gyumri, o kterém již čtyři roky jedná turecko-arménská "komise usmíření".
Ankara podmiňuje otevření hranice odchodem arménských vojenských sil z území Ázerbájdžánu.
Důvodem, proč Turecko hranice uzavřelo, se v roce 1993 stala arménská okupace Náhorního Karabachu. Téměř čtvrtina ázerbájdžánského území se tak dostala pod arménskou správu a do samotného Ázerbájdžánu uprchlo kolem milionu lidí.
...a krvavé masakry
Kromě hranice zůstává problémem číslo jedna vzájemných turecko-arménských vztahů genocida.
Přestože oficiální arménští představitelé nemají žádné materiální ani územní požadavky a od Turecka žádají pouze přiznání, že ke genocidě došlo, arménská diapora v Evropě je mnohem radikálnější.Od Ankary čeká reparace a navrácení sporných území.
Již v uplynulém roce poslal turecký premiér Recep Tayyip Erdogan dopis, ve kterém vyzval arménského prezidenta Roberta Kočarjana k ustavení komise historiků. Ta by měla za úkol události let 1915 až 1923 zhodnotit. Kočarjan, podpořený evropskými státy, však nabídku odmítl, žádal komisi mezivládní a turecké přiznání se ke genocidě.
Případ Pamuk a svoboda slova
Právě ta se stala málem osudnou pro tureckého spisovatele Orhana Pamuka, obviněného z pošlapávání národní hrdosti.
Urážky se měl spisovatel dopustit v únoru 2004 článkem pro švýcarský týdeník, v němž napsal, že před 90 lety bylo "v Turecku zabito 30 000 Kurdů a milion Arménů, ale jen já mám odvahu o tom mluvit".
Spisovatel byl po zveřejnění článku nucen opustit Turecko kvůli nenávistné kampani. Někteří místní činitelé nechali jeho knihy dokonce spálit.
Třiapadesátiletému Pamukovi, který je ověnčen řadou prestižních zahraničích cen, hrozilo v případě odsouzení až tříleté vězení. Nestalo se. Istanbulský soud, bedlivě sledovaný Bruselem, před časem od stíhání spisovatele upustil.
