Bude-li tento trend pokračovat, ujede "starému kontinentu" nenávratně vlak v nových oblastech špičkových technologií a metod, a to nejen ve prospěch Spojených států, ale také Číny, Japonska, Indie či Koreje.
Alarmující zprávu Andrease Schleichera, šéfa odboru vzdělání v Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), zveřejnila dnes v Bruselu nevládní organizace Lisbon Council, která se zasazuje o realizaci závěrů lisabonského summitu EU z roku 2000.
Evropa zaostává
"Doba, kdy Evropa konkurovala hlavně zemím, jež nabízely málo kvalifikovanou práci a nízké mzdy, už dávno minula. Země jako Čína či Indie dnes začínají dodávat vysoce kvalifikované síly - lacino a stále rychleji. Tento vývoj hluboce ovlivňuje pravidla hry," píše Schleicher a upozorňuje, že Evropa nemůže tyto nové jevy nijak vyloučit ani ovlivnit, musí jim čelit.
"Výzva je jasná, ale jasná je i odpověď. Země, které podstatně investují do vzdělání, na tom ekonomicky i sociálně vydělávají. Za každé euro vynaložené do dosahování vysokých kvalifikací dostávají daňoví poplatníci zpět násobky ve formě hospodářského růstu."
Rozdíly se zvětšují
Autor poukazuje na značné rozdíly mezi evropskými zeměmi; za naprosto špičkový příklad označuje finský vzdělávací systém, naopak systémy největších evropských ekonomik, německé a francouzské, haní jako neefektivní a elitářské. Chválí i další severské země a poukazuje na pokrok těch, které kdysi zaostávaly, zejména Španělska a Irska.
Podle tabulky odrážející čísla z roku 2003 byla ze všech zemí OECD Česká republika na třetím místě od konce v počtu lidí s dokončeným vysokoškolským vzděláním, které mělo asi 11 procent lidí. Hůře na tom bylo jen Rakousko a Lucembursko, Turecko přibližně stejně. Žebříček vede Norsko (38 procent) následované Spojenými státy a Jižní Koreou - tedy zemí, která byla v 60. letech zcela vzadu.
Tradice svazuje
Autor je zvláště přísný na pokračující evropskou vzdělávací tradici. Pozastavuje se nad tím, že výzkum školských systémů je na hony vzdálen potřebám reálného života.
"Evropa nadále koncipuje školství jako rukodělnou výrobu, kde lidé pracují odtrženi od reality a budují svou praxi na jakési lidové moudrosti. V evropském školství nadále převládá centralizované nařizování, co učitelé mají dělat; to nezmění jejich metody směrem k aktivnímu hledání kvality."
