Němečtí lékaři a specialisté řekli jasné slovo k otravě ruského opozičního politika Alexeje Navalného. V těle čtyřiačtyřicetiletého muže, který upadl do kómatu 20. srpna, nalezli jed patřící do skupiny bojových nervově paralytických látek novičok.
Ten je možné použít v tekuté formě, ale i jako prášek. Vznikl v sovětských laboratořích za vrcholící studené války v 70. a 80. letech minulého století.
Novičok, který už použili před dvěma lety v Salisbury na jihu Anglie útočníci proti bývalému příslušníkovi ruské vojenské rozvědky Sergeji Skripalovi, vyvíjeli vědci v letech 1972 až 1988. Pro server The Bell, zaměřený na Rusko, to v minulosti uvedl muž, který na tomto programu sám pracoval. Chemik Vladimir Uglev.
"Byl to program nařízený a vedený ministerstvem obrany. Cílem bylo vytvořit sovětskou odpověď na americký nervový plyn VX," uvedl Uglev v rozhovoru s novináři.
Podle jeho názoru existuje dnes v Rusku několik desítek lidí, kteří jsou schopni látku novičok vyrobit. "Není na to účinná protilátka," uvedl Uglev. Navalnému lékaři podávali atropin.
Vývojem jedů se zabýval státní vědecko-výzkumný Institut organické chemie a technologie v Moskvě.
"Dostalo mě to"
V minulosti se za zdi ruských výzkumných ústavů a pracovišť mnoho informací o novičoku nedostalo. Výjimkou byl rok 1992, kdy poskytl listu Novoje Vremja rozhovor chemik Andrej Železňakov.
Muž, který na chemické zbrani pracoval, se zároveň stal její první obětí. Na jeho osud upozornil po letech britský deník The Guardian.
V roce 1987 došlo k nehodě a jed unikl do místnosti, ve které Železňakov byl. Udělalo se mu zle a na radu nadřízeného vypil čaj. Okamžitě jej vyzvrátil. Poslali ho domů, ale on po cestě omdlel. "Před očima se mi udělaly rudé a oranžové kruhy. V uších jsem slyšel zvonění, lapal jsem po dechu (…) Sesunul jsem se do křesla a řekl kolegům: Dostalo mě to," uvedl Železňakov v interview.
V dalších letech měl zdravotní potíže. Trpěl depresemi, nespavostí, epilepsií. Měl cirhózu jater a žloutenku. Rok po rozhovoru pro Novoje Vremja zemřel, poslední měsíce života strávil o samotě. Dobrovolně se uzavřel před světem.
Jaká budoucnost čeká Alexeje Navalného, zatím není jasné. Je v kómatu, dýchá pomocí plicní ventilace. Lékaři nedokážou ještě říci, nakolik trvalé budou následky otravy, ale s každým dnem v kómatu roste riziko, že pacient zůstane trvale a nevratně postižen.
