Brusel (Od naší spolupracovnice) - Ve 125 zemích světa se dnes ráno odehrála na první pohled malá kosmetická změna. Na fasádě jedné z diplomatických budov v tamních metropolích se změnila obvykle zlatavá cedule. Na místo delegací Evropské komise na ní nyní bude stát: "velvyslanectví" Evropské unie.
Ze sídla zastoupení jakési úřednické vlády sídlící v Bruselu se tak stává politická a konzulární reprezentace všech členských států EU včetně České republiky a tedy i jejích občanů. Jeden z důkazů o tom, že Lisabonská smlouva je po dlouhých osmi letech dohadování platnou normou.
Je to ale jedna z mála viditelných změn, které nejnovější reforma unijních institucí přináší. Život běžných občanů EU se jejím příchodem příliš mnoho nezmění.
Tisíce úředníků
Možná s tou výjimkou, že si Evropané z EU budou moci vynutit změnu navrhované legislativy: když se jich na tom písemně shodnou miliony.
Zato tisíce úředníků, diplomatů a zejména europoslanců, kterým výrazně naroste moc, novinky ve svém životě do různé míry zažijí. Jak si celé osm let domlouvané a prezidentem Václavem Klausem zatracované dílo sedne do reality, se však teprve uvidí.
"Je to ještě celé neusazené, uvidíme tak za několik měsíců," říká německá diplomatka v Bruselu Petra Dachtlerová. Nejistota panuje mimo jiné i proto, že smlouva je mnohdy velmi vágní či zcela nekonkrétní. Ne zcela jasné jsou například i pravomoci nového prezidenta EU Hermana van Rumpuye, který zřejmě kamsi do politického zákulisí do budoucna nejspíš odkáže premiéry či hlavy států předsednických zemí EU.
Stejně nejasná je role nové představitelky pro zahraniční a bezpečnostní politiku či sporný je i počet europoslanců.
Petra Dachtlerová v Bruselu pracuje jako poradkyně zvláštního zmocněnce EU pro blízkovýchodní mírový proces. Klíčové pro ní a mnoho dalších jejích kolegů je vznik vůbec prvního plnohodnotného diplomatického sboru, který bude pracovat na jednotné tváří Evropské unie vůči zbytku světa.
Jedna místo tří
V jedno by se měli spojit úředníci komise, unijní diplomaté v Bruselu s kmenovými diplomaty členských zemí. V praxi by ti mělo znamenat propojení politického prosazování společné evropské politiky 27 členských států navenek a práci Evropské komise, která financuje z evropských peněz konkrétní projekty na Blízkém Východě či Afghánistánu.
"Mělo by to zjednodušit naší práci. Budeme s kolegy v Radě a komisi v jedné struktuře. Zatím to vypadalo spíš tak, jako když máte tři odbory, které zvlášť dělají hodně podobné věci, a musí o tom spolu komunikovat," říká Petra. Podle ní by to mělo pomoci Evropské unii být navenek čitelnější.
Na nejvyšší úrovni to znamená následující: to, co dosud obhospodařovali na evropské úrovni obvykle tři lidé, bude mít na starosti jeden: nová "ministryně zahraničí EU" baronka Catherine Ashtonová. Vyplní tak místo po odcházejícím "tichém diplomatovi" Javieru Solanovi, který zastupoval vůli členských států, a komisařky pro vnější záležitosti Benity Ferrero-Waldnerové, jež spravovala 243 milionů eur ročně na nejrůznější projekty. Často si obě instituce spíše házely klacky pod nohy, než se dohodly na společném postupu.
Lisabonská smlouva to má v ideálním případě změnit. Zda se na jednom místě, v jedné struktuře a pod jedním člověkem podaří z Evropské unie učinit silnějšího a zřetelnějšího hráče na mezinárodní scéně je zatím jen skryto v teti již platné Lisabonské smlouvy.
