Paříž - Ještě v lednu se zdálo být všechno jasné. Francouzský prezident Nicolas Sarkozy měl ve všech průzkumech veřejného mínění tak nízkou podporu voličů, že jeho Svaz pro lidové hnutí (UMP) zvažoval, zda na poslední chvíli nevyšle do boje o Elysejský palác někoho jiného.
Dvanáctého února ale Sarkozy přece jen ohlásil svou kandidaturu. A zahájil tvrdou a velmi dynamickou předvolební kampaň, v níž se snažil sbírat body napravo i nalevo od politického středu.
Počátkem dubna pak svého hlavního vyzyvatele, socialistu Francoise Hollandeho, předstihl. Alespoň co se týče prognóz výsledků prvního kola.
To je naplánováno na tuto neděli a vše nasvědčuje tomu, že v něm Sarkozy vyhraje. Podařilo se mu totiž získat jak část stoupenců extrémní pravice, tak i některé středově orientované voliče.
V nemilosrdném souboji oba favorité voleb nezůstávají jeden druhému nic dlužni. A velmi zručně si navzájem přebírají některá klíčová témata.
"Pokud bude zvolen Hollande, bude to pro Francii znamenat ekonomickou katastrofu," tvrdí Sarkozy, podle kterého přichází jeho soupeř s nerealistickými plány na nastartování ekonomického růstu pomocí mohutných státních investic a sociálních programů.
"Je to prezident bohatých," kontroval Hollande, jenž stávajícího držitele nejvyššího úřadu obviňuje z toho, že ještě zvyšuje sociální nerovnost v zemi.
Zdaníme fiskální exulanty
Aby se zbavil nelichotivého přívlastku, kterým ho obdařil kandidát socialistů, Sarkozy prohlásil, že uvalí novou daň na velké koncerny, a zejména na finanční odměny jejich manažerů. Hollande odpověděl s tím, že veškeré příjmy přesahující jeden milion eur ročně zatíží pětasedmdesátiprocentní daní.
Již v lednu přitom přišel s návrhem, že stávající dvě sazby korporátní daně ve výši 15 a 33 procent rozšíří o třetí. Velké podniky by tak měly svůj zisk danit pětatřiceti procenty, střední a malé třiceti a ty nejmenší patnácti.
Dvanáctého března Sarkozy s velkou pompou apeloval na "vlastenectví" Francouzů, kteří převedli svůj majetek do daňových rájů a kteří by podle něj měli uhradit rozdíl mezi tím, co na daních odvedli v zahraničí, a tím, co by platili ve své vlasti.
O tři dny později Hollande oznámil, že zdaní zisky "fiskálních exulantů" ve Švýcarsku, Belgii a Lucembursku.
Stejnou bitvu spolu svádějí oba kandidáti o to, kdo přišel dříve s návrhem na státní kontrolu nájmů, které zejména ve velkých městech rostou neúměrným tempem.
Ekonomové: Hollande je důvěryhodnější
Kombinace negativní kampaně, předvolebních slibů a populistických hesel přináší větší ovoce v případě Sarkozyho. Ten by měl v prvním kole zvítězit se ziskem 28 procent, a o dvě procenta tak předstihnout Hollandeho.
V druhém kole, naplánovaném na 6. května, by však podle posledních průzkumů měl zvítězit kandidát socialistů v poměru 54 ku 46 procentům.
Jeho vítězství by ale mohl zhatit příliš dobrý výsledek vůdce Levicové fronty Jeana-Luca Mélenchona. A to za předpokladu, že by kandidát radikální levice v prvním kole bodoval výrazněji, a vystrašil tak voliče šéfky nacionalistické Národní fronty Marine Le Penové, kteří se ve druhém kole voleb zatím hlasovat nechystají.
Le Penová totiž v průzkumech ztrácí a nedá se předpokládat, že by postoupila do druhého kola.
Vítr do plachet ve středu Hollandemu přidalo padesát ekonomů působících na univerzitách ve Francii i v zahraničí, podle kterých je kandidát socialistů nejenom hodnověrnější než Sarkozy, nýbrž má i lepší ekonomický program.
Především tím, že sází v prvé řadě na hospodářský růst, s jehož pomocí chce financovat snižování státního dluhu, zatímco současný šéf Elysejského paláce chce hlavně omezovat veřejné výdaje. To totiž může ještě více srazit spotřebu, která v důsledku série úsporných opatření vlády premiéra Francoise Fillona stagnuje.
Vrásky na čele zato Hollande způsobil německé kancléřce Angele Merkelové, která je se Sarkozym spoluautorkou paktu fiskální stability, jejž podepsaly všechny země EU s výjimkou Česka a Velké Británie.
Kandidát socialistů totiž oznámil, že pakt nechá v Národním shromáždění ratifikovat pouze za předpokladu, že bude doplněn o opatření na podporu růstu a zaměstnanosti. Odmítá také, aby se tzv. dluhová brzda, zamezující neúměrnému navyšování deficitů státních rozpočtů, stala součástí francouzské ústavy, jak pakt předpokládá.
"Rozpočtová disciplína je nezbytná, nelze však šetřit jen proto, aby se šetřilo," řekl Hollande v rozhovoru pro list Handelsblatt.
