Od naší asijské zpravodajky - Mladý muž vystupující pod pseudonymem Jason nikdy žurnalistiku nestudoval. Vadily mu ale poměry, které v jeho rodné zemi panují. Zároveň mu přišlo, že anglicky psaná média se Vietnamu příliš nevěnují, a když už, tak se zabývají ekonomikou a porušování lidských práv přehlíží.
Rozhodl se to tedy změnit a oslovit neziskovou organizaci Legal Initiatives for Vietnam (LIV), kterou v roce 2014 založili vietnamští novináři žijící v exilu. Ti vydávají nezávislé zprávy ze země jak v angličtině, tak ve vietnamštině. Pro tuto verzi začal psát i Jason. Všechno v tajnosti před svou rodinou, která sice není vládě jedné strany nakloněna, ale o politice se mezi sebou nebaví.
"Musel jsem si vymyslet falešný příběh o tom, co dělám a jak získávám peníze. Nejdřív jsem říkal, že jsem učitel. Když jsem začal psát na plný úvazek, tak jsem to musel změnit na sofistikovanější lež. Říkám, že překládám titulky do filmů nebo knihy. I když jedu pracovně do ciziny, tak říkám, že jedu navštívit přátele. Moji rodiče se naštěstí na moji práci moc neptají," vysvětluje pro Aktuálně.cz, jak docílil toho, že se už několik let věnuje nezávislé novinařině, aniž by o tom jeho okolí vědělo.
Kdyby se někdo dozvěděl, co Jasona ve skutečnosti živí, byl by buď vystaven sledování, v horším případě by skončil ve vězení. Vietnamu vládne už od roku 1975 komunistická strana. Ta je zároveň jedinou povolenou politickou stranou v zemi a jsou pod ní zaregistrovaná veškerá vietnamská média, aby na ně mohla uplatňovat zvýšený dohled.
V žebříčku svobody tisku vydávaném organizací Reportéři bez hranic se Vietnam dlouhodobě umisťuje na nejhorších příčkách - letos skončil na 174. místě ze 180. Je na chvostu spolu s represivními režimy jako Severní Korea, Čína, Afghánistán nebo Írán. Oproti loňskému roku se země dokonce zhoršila, a to ve třech pozorovaných kategoriích. "Nevidíme žádné reálné zlepšení. Naopak, situace v zemi se v porovnání s jinými státy zhoršila," vysvětluje špatné hodnocení Aleksandra Bielakowska, která má v organizaci tuto oblast Asie na starosti.
Upozorňuje také na vysoký počet novinářů - 36 -, které režim v současnosti drží za mřížemi. "Vietnam je společně s Čínou jeden z nejhorších věznitelů novinářů na světě," dodává pro Aktuálně.cz. "Před dvěma lety dokonce jeden za mřížemi zemřel, když mu byla odmítnuta lékařská péče," líčí Bielakowska.
Násilí i zákaz cestovat
Zřejmě posledním zadrženým je bývalý novinář a autor známé a ve Vietnamu zakázané knihy o politice Truong Huy San, kterého úřady zatkly 1. června a obvinily ho z porušení národní bezpečnosti. Vycházely z jednoho z jeho příspěvků na Facebooku, kde kritizoval generálního tajemníka komunistické strany, uvádí agentura AP. To je v zemi zakázané a obecně je nebezpečné kritizovat na této sociální síti režim.
Platforma vychází vládě vstříc a maže většinu příspěvků, které se Hanoji nelíbí. Facebook to dělá i automaticky - dostal od vlády seznam lidí, jejichž kritika je zakázaná. Takové příspěvky proto maže i bez přímé žádosti.
Political blogger Truong Huy San, or Osin Huy Duc, was arrested last night. An ex- journalist, he’s well known and well connected. Duc authored a book on contemporary Vietnam called ‘The Winning Side’. He was a Hubert Humphrey fellow in 2006 and a Nieman fellow in 2012. pic.twitter.com/40XjFXwU10
— Nga Pham (@ngahpham) June 1, 2024
"Často mladým lidem říkám, že ve Vietnamu je nevinné jenom nenarozené dítě. Poté, co se narodíte nebo zemřete, můžou vás obvinit z jakéhokoliv zločinu, který si zamanou," shrnuje situaci v zemi dlouholetý kritik režimu a podnikatel Nguyen Quang A. Sám byl novinářem a úřady ho za posledních jedenáct let, co ho sledují, zadržely nejméně desetkrát. Nyní nesmí vycestovat ze země.
"Nejdéle mě drželi patnáct hodin, nikdy proti mně ale nepoužili násilí, protože už jsem starý a oni ke mně chovají respekt. Mladší ale mlátí. Zlomený nos je běžný," popisuje pro Aktuálně.cz v hanojské kavárně s názvem Komunismus, kde obsluha nosí oděvy podobné armádním uniformám. "Přišlo mi to příhodné," vysvětluje, proč vybral k setkání zrovna toto místo.
Nebojí se ani toho, že ho někdo na místo sledoval. "Nijak mě to netrápí. Je to jejich práce, jejich živobytí," říká o práci policie a obávané sítě informátorů mezi běžnými lidmi. "I kdyby tajná policie nahrávala naši konverzaci a seděla u vedlejšího stolu, tak s tím nemám problém. Neříkám nic tajného," dodává v podniku, který se začíná zaplňovat lidmi.
Česká pomoc
Devítiletý trest ve vietnamském vězení si od roku 2010 odpykává i Pham Doan Trang, jedna ze zakladatelek LIV, pro kterou pracuje Jason. Pham je známá i ve světě, kde získala několik ocenění. Cenu Homo Homini za usilování o posílení lidských práv jí udělila i česká organizace Člověk v tísni. "Je to tvrdohlavá a silná osobnost. Měla možnost zůstat v zahraničí, ale nebylo jí to příjemné, tak se vrátila," vysvětluje pro Aktuálně.cz Trinh Huu Long, další ze zakládajících členů LIV.
Jejich organizace sídlí na Tchaj-wanu, na půdě jedné z místních univerzit, kam můžete dojít pěšky po turistické stezce vedoucí deštným pralesem. V kanceláři tu mají vystaveny knihy z dob vietnamské války, které byly dlouho zakázané a lidé je pálili v ulicích, díla zakázaná ve Vietnamu nebo i ta českých autorů. Vystavený je tu i časopis s texty z jejich webů - jediný tištěný výtisk, který za své desetileté působení vydali, sponzorovalo i Česko.
Jeden z nejčtenějších článků, které kdy vydali, se také týkal Česka - popisoval situaci, kdy státy na půdě OSN dávaly představitelům Vietnamu tipy, jak se dále rozvíjet. "Česko byla jediná země, která nám doporučila zavést systém více politických stran. Kdyby to řekli v zemi, tak by byli ve vězení," popisuje Trinh. "Lidé to milovali," dodává.
Vláda jejich web blokuje od prosince 2017, přibližně od doby, kdy vydali článek negativně vyznívající k premiérovi. Od té doby klesl i počet jejich čtenářů - ze šesti milionů lidí převážně žijících ve Vietnamu na čtvrtinu nebo pětinu původního počtu. "Blokaci naší stránky ale bereme jako odkaz cti," říkají.
Pocit osamělosti
Jaký je dopad jejich práce, není jasné. Občas jim ale chodí děkovné zprávy od čtenářů, že se věnují tématům, která nikdo jiný nepokryl. Jak ale uvádí Jason, i přestože žije ve Vietnamu, je často "naprosto nemožné" dostat se na místa, kde se právě něco děje - například do oblastí, kde vláda utlačuje náboženské skupiny nebo menšiny.
"Tyto oblasti jsou pod velkou kontrolou, takže nevíme, co se nám může stát, pokud tam půjdeme. I kdyby nás rovnou nezatkli, mohou sbírat informace," sdílí své obavy.
Problém není omezen jen na novináře, ale dotýká se i zahraničních diplomatů. "Kdyby chtěl český diplomat navštívit rodiny politických vězňů, tak ho nejspíš nenechají a bude si muset najít jiné cesty. Například bude muset jít v přestrojení nebo si vybrat vhodnou dobu, jako je noc, kdy není nikdo v ulicích," popisuje. Jako příklad z poslední doby uvádí cestu amerického diplomata do středního Vietnamu, kde probíhalo utlačování věřících. Cestě bylo zabráněno neoficiálně - napříč silnicí se postavilo nákladní auto, které nešlo objet.
Skrývání a s tím spojené obavy o zatčení vytváří podle Trinhe pocit osamělosti. "Nikomu nemůžete říct, pro koho pracujete a že k nám přispíváte. Musíte lhát své rodině, musíte lhát svým přátelům. Je složité potkat se s dalšími novináři, protože to by představovalo další riziko," vyjmenovává, s čím se musí jejich redaktoři potýkat na denní bázi.
To potvrzuje i Jason. "Dává mi to pocit, že dělám něco špatného nebo nelegálního, když to musím skrývat."
