Copiapo, Chile - Trvalo téměř tří týdny, než se s nimi podařilo navázat kontakt. Další čtyři měsíce budou důlní záchranáři potřebovat, než se jim podaří vytáhnout horníky uvězněné ve zlatém dole u severochilského města Copiapa z hloubky 700 metrů.
Sonda s miniaturní kamerou, spuštěná záchranáři do vrtu, ukázala tváře horníků, kteří jsou po sedmnácti dnech strávených v dole v relativně dobrém zdravotním stavu.
Odborníci odhadují, že ztratili v průměru devět kilogramů tělesné váhy. Záchranáři jim nyní budou moci do dolu posílat vrtem nejenom vzduch a vodu, ale také potravu.
"Horníci měli nejspíš štěstí v tom, že je místo jejich pobytu zřejmě nějakým způsobem zásobováno důlními větry," napsal v oficiálním stanovisku českým médiím hlavní inženýr Hlavní báňské záchranné stanice Ostravsko-karvinských dolů Zdeněk Pavelek.
"Rovněž měli veliké štěstí na přítok vody - kdyby nebyl žádný, přišli by o jediný přísun tekutin. Naopak kdyby byl příliš velký, mohla by voda vyplnit celou kavernu, ve které zůstali."
Světlo z baterie důlní lokomotivy
Muži uvěznění v podzemí si dokázali nabít akumulátory svých lamp pomocí baterií důlní lokomotivy, takže nemusí být potmě. Největší vzpruhou pro ně ale je fakt, že s nimi záchranáři navázali kontakt a že mohou pomocí vrtu komunikovat se svými příbuznými.
Prohlédněte si video:
Nejstarší z uvězněných horníků, třiašedesátiletý Mario Goméz, který na povrch poslal vzkaz napsaný na útržku papíru červenou fixou, pevně věří, že se i se svými 32 kolegy dostane z dolu živ a zdráv, i kdyby záchranné práce měly trvat do Vánoc.
"I kdybychom museli čekat měsíce, chci všem říci, že jsem v pořádku a že jsme přesvědčení, že se všichni dostaneme ve zdraví ven," napsal Goméz v části svého vzkazu.
Přibližně tak dlouho bude záchranářům trvat, než vyhloubí šachtici o průměru šedesáti centimetrů, kterou budou moci horníky vytáhnout ven. Razit ji budou v tvrdém metamorfiku, ve kterém se zpravidla nacházejí ložiska zlata a dalších kovů. Nemohou navíc využít ani hlavní šachtu, ani šachtu výdušnou, které byly při neštěstí poškozeny.
"Primárně jsou v takových případech vrtány vrty vyhledávací s co nejmenším průměrem sloužící k navázání kontanktu s postiženými," upřesnil pro Aktuálně.cz ing. Pavelek.
"Následně jsou vrtány vrty zásobovací, přičemž je možné využít i vyhledávací vrt za předpokladu, že je dostatečně stabilní. Mají průměr asi 100 milimetrů a postiženým jsou dopravovány v kontejnerové formě svítidla, nápoje, jídlo, léky, sanitární materiál, případně oděvy či přikrývky. V závěrečné fázi jsou to vrty vyprošťovací s minimálním průměrem 445 mm, postižení se vyprošťují pomocí speciální nádoby, vyprošťovací bomby."
Tisíce mrtvých v uhelných šachtách
O tom, že by horníci přežili pod zemí i několik měsíců Pavelkovi není nic známo. V ČR nemuseli navíc záchranáři v uplynulých dvaceti letech podobnou akci, jako je ta v Chile, podniknout. Loni ale přežili tři havíři v zatopeném dole na jihu Číny celkem 25 dní pod zemí.
Podobné štěstí ovšem neměly tisíce dalších horníků, kteří každoročně umírají v nejrůznějších částech světa zejména v kamenouhelných dolech. Do těch bývá po závalech a důlních otřesech obvykle těžký přístup a záchranné práce zde často ztěžují požáry a zaplynované chodby.
Na druhé straně je jednodušší razit záchranné šachtice v měkčích sedimentárních horninách či dokonce přímo v uhelné sloji, pokud má náležitý úklon.
K největšímu důlnímu neštěstí došlo v roce 1942 u čínského města Pen-si v provincii Liao-ning. Po explozi uhelného prachu zde zahynulo 1549 horníků. V roce 2006 zemřelo v čínských dolech 4750 havířů.
